„Jo, líbí se mi. Když jedu tím směrem, přijedu tam trochu rychleji,“ říká Jiří Mičánek, bývalý automobilový závodník. „Dnes je to tam zarostlé, ale dřív tam byly tribuny. Bylo to otevřené a bylo vidět na trať. Je v tom kus nostalgie. Na světě je víc nostalgických míst a tohle patří mezi ně,“ vypráví 67letý matador.
Řeč je o Farinově zatáčce, ikonickém místě bývalého Masarykova okruhu, když ještě vedl po běžných komunikacích.
V září roku 1949 tam formulové vozy poprvé po válce jely Velkou cenu Československa. Brňané se už těšili na skutečný závod F1 v roce 1950, který byl již přislíben. Neuskutečnil se sice, zrodila se však jiná legenda.
Do „Farinky“ se zajdeme podívat v rámci seriálu jihomoravské MF DNES, nazvaného Tenkrát poprvé.
Diváci podél trati být neměli
Rok 1949 byl pro brněnský Masarykův okruh v mnohém přelomový. Poprvé se zde nejelo proti směru hodinových ručiček, ale po jejich směru, jeho trať byla premiérově o více než 11 kilometrů kratší (měřila 17,801 kilometru) a poprvé se tam závod jel jako Grand Prix automobilů.
Jako vždy trať piloty zavedla také do kopce na Kohoutovice. Byl mezi nimi i italský nebojsa Giuseppe Farina, který v Brně poprvé vyhrál už o 13 roků dříve.
Tohle však neměl být jeho rok. Farina vyletěl z trati hned v úvodním kole v levotočivé zatáčce, kterou nezvládl. Podél trati původně neměli být diváci, ale byli. Farina vyvrátil několik patníků a vletěl do lidí, z nichž dva zraněním podlehli.
Do Fariny hned nato naboural Angličan Reg Parnell a scénu hrůzy tak ještě umocnil. Ve 3. kole pak na stejném místě havaroval i siamský princ Bira, po jehož nárazu do kmene stromu sletěl na zem hlídkující hasič.
Všichni tři jeli na Maserati. Osudné zatáčce se spontánně začalo říkat Farinova, nyní se tak i jmenuje a posledních deset let v ní historické události připomíná důstojný památník. Kvůli tomu, kolik nadšenců i z Evropy ho navštěvuje, je výklad veden i v angličtině, němčině a samozřejmě italštině.
Nic mimořádného, říká o „Farince“ závodník
La Curva Farina, stojí zde napsáno. Říká se, že je zrádná, protože vede do kopce a je klopená. Může tedy vynášet. Brněnský veterán Mičánek nesouhlasí.
„Není těžká. Je to klasická zatáčka. Nebylo tam nic, kvůli čemu by byla mimořádná. Ale stala se tam ta událost a byla to jedna z mála zatáček, kde tehdy byla pěkná velká tribuna,“ popisuje bývalý jezdec.
Tenkrát poprvéSeriál jihomoravské MF DNES nazvaný Tenkrát poprvé se věnuje výjimečným událostem, které zároveň byly prvními svého druhu na jižní Moravě. Připomenete si díky němu třeba premiéru basketbalových kouzelníků Harlem Globetrotters v Brně, první návštěvu Stanley Cupu v regionu a další premiéry. |
Inkriminovaným místem si na starém okruhu dvakrát dojel pro pódiové umístění v okruhovém závodě a dokázal tam vyhrát svého času velmi populární závod do vrchu Vzhůru Farinovou zatáčkou. Pokud se vám zdá, že obtížnost průjezdu „Farinkou“ nevnímá, bude to dáno jeho řidičskými dovednostmi.
„Kousek před Farinkou je Baltisbergrova zatáčka. Táhlá, dlouhá, rychlá zatáčka, velice těžká. Ale lidé tam neměli šanci stát, zleva, zprava jim bránil les. Nemohla tam být tribuna. Tam pod lomem byla kombinace pěkné zatáčky a velké tribuny. A vyboural se tam Farina,“ popisuje Mičánek. „Celá ta pasáž byla zajímavá. Následovala kombinace doprava, dvakrát doleva a lom,“ vybavuje si.
Je nejen 25násobným mistrem republiky, ale i jedním z těch, jimž na pamětních deskách se jmény motoristických legend ve Farinově zatáčce patří pevné místo.
Maserati ztracená v prachu
Přihlížející diváci ve „Farince“ rádi hodnotili rychlost a techniku průjezdu daných jezdců. Kdo to opravdu uměl, projel ji i po dvou kolech. Mezi kaskadéry tohoto ražení téměř jistě patřil i Farina – horkokrevný Ital, jezdící v mírném záklonu a vysunutý co nejvíc nahoru, aby měl dokonalý výhled.
Byl prý prvním, kdo ve formuli seděl dále od volantu a neměl tak ohnuté lokty, jako bývalo v té době zvykem. Závodil prý i v běžném provozu, na trati byl zcela bez nervů.
Proč právě v kopci do Kohoutovic vyletěl, když ho navíc už znal? Hnal se tehdy v závěsu za princem Birou a před ním se zvedla oblaka prachu. V husté prachové cloně se nejspíš ztratil nejen on, ale i Parnell a o dvě kola později Bira.
„Za mých let tam už byla svodidla a naprostá bezpečnost,“ ohlíží se Mičánek, jehož úspěšná kariéra se psala mezi 70. lety minulého století a rokem 2001.
„Jsou jiná místa v republice, kde jsem měl jen dvě varianty, a to že jsem tam auto buď rozbil, nebo jsem skončil na stupních vítězů. V Havířově jsem jednou za víkend rozbil dvě formule, jednu v sobotu a druhou v neděli. Farinova zatáčka? Z té se mi nepodařilo vyletět nikdy,“ usmívá se.
Farinu zabila nehoda až o 17 let později
Kdo ví, zda by tento úsek silnice s označením III/3842 nebyl jen obyčejným kusem cesty, nebýt toho, že na něm havaroval budoucí mistr světa formule 1.
Vzdor tragédiím v roce 1949 mělo do světa „efjedniček“ dveře otevřené i Brno. Mezinárodní federace ho zařadila do prvního ročníku mistrovství světa formule 1 na 24. září 1950.
Jet se mělo na stejných vozech a s velmi podobným startovním polem. Osm borců, kteří v inaugurační sezoně F1 získali alespoň jeden bod, závodilo o rok dříve v Brně. Padla však železná opona a tento svět zůstal odříznut za ní.
A Farina? Dříve se tradovalo, že ve „své“ zatáčce zahynul, ale nebyla to pravda. Kariéru ukončil v roce 1957, jezdit jako o závod však nepřestal. Rychlost se mu stala osudnou v roce 1966, kdy během cesty na Grand Prix Francie ve svém Lotusu Cortina narazil do telegrafního sloupu. Zemřel na místě.
Po vybudování moderního automotodromu za Brnem se uvažovalo, že by tam zatáčka pod tribunou F Farinovo jméno nesla. Ještě v roce 2008 tyto úvahy ožily, nikdy však k tomu nedošlo.
Farinova zatáčka zůstala jen jedna. Ta původní. Obyčejná, přesto neopakovatelná.
