Narvané ochozy a upozorňování, aby diváci neskákali, protože by se mohla tribuna zřítit. Příklad prvního zápasu ligového jara roku 1995 učaroval českou fotbalovou reprezentaci a ta se již těšila na skvělou atmosféru nabitého stadionu za Lužánkami, na němž tehdy hnalo téměř 35 tisíc lidí domácí Boby proti Slavii.
Reprezentační svěřenci Dušana Uhrina staršího se však podobné podpory v přátelském duelu s Finskem nedočkali.
8. března je čekal smutný pohled do tribun rozměrné arény. Na nich se krčilo pouhých osm tisíc diváků. Ti brněnští, jichž byla drtivá většina, však nepřišli hnát fotbalový výkvět do boje. Spíš jen hnát. Tenkrát poprvé a také naposledy hrála česká fotbalová reprezentace v Brně, což připomíná další díl seriálu jihomoravské MF DNES.
„Tady přijdou lidi na fotbal, když o něco jde. Fanoušci byli naštvaní, že nám z Prahy nechali jen přátelák,“ má jasno pamětník utkání a fotbalový nadšenec Janko Martinkovič. „Kdyby se tu hrál kvalifikační zápas, tak i kdyby šlo třeba o Maltu, přišlo by tehdy klidně 20 tisíc lidí. Tenhle odřezek, který nám předhodili, Brňáci prostě nevzali,“ míní.
A jeho myšlenku potvrzují i čísla. O sedm let dříve obsadilo ochozy legendárního stadionu při „mistráku“ proti stejnému soupeři 26 tisíc diváků, tedy o 18 tisíc více.
Nízká návštěvnost nicméně nebyla jediná nepříjemnost, kterou s fanoušky reprezentace měla. „Brno fandilo Suomi, Renému Wagnerovi a proti cajzlům,“ shrnul výstižně na fanouškovském webovém portálu supporters.cz uživatel Chudis.
Ne že by snad měli příznivci tak vysoké sympatie k outsiderovi. Český výběr byl ale složený povětšinou z pražských klubů – osm z patnácti fotbalistů, kteří tehdy nastoupili do utkání, hrálo v hlavním městě, a to se v Brně nenosí.
Uhrin si hýčkal svoje ovečky, vadilo Brňanům
Pranic nepomohlo, že se Uhrinovi svěřenci prosadili už v osmé minutě a že soupeře jasně přehrávali. Dva góly Patrika Bergera ještě v první půli a dva další zásahy Petra Samce Lužánky obměkčit nedokázaly.
Kouč národního týmu zkrátka zvolil soupisku, která se nepromíjí. „Trenér Uhrin byl cajzl sparťan se vším nejhorším, co k tomu patřilo. Hýčkal si v repre svoje ovečky a kdokoliv zvenku měl problém se mezi Pražáky dostat,“ potvrzuje komentář od uživatele Ready ve stejné internetové diskusi.
Uhrin to po zápase viděl podobně, i když z druhé strany barikády. „Nemohu být spokojen s diváky, Brno je přece fotbalové město a takové fandění mu nesluší. Horsta Siegla jsem střídal i proto, že měl právě problémy s obecenstvem,“ prohlásil na tiskové konferenci.
Náročný duel před nepřátelským publikem si vybavuje i střídaný sparťan Siegl. „Bylo málo lidí, ale už nevím, jestli na nás pískali, nebo bučeli,“ směje se bývalý ligový kanonýr.
„My sparťani jsme samozřejmě v Brně sympatie neměli. Vím, že jsem hrál jen poločas. Mně se přitom v Brně vždy hrálo dobře, přirostlo mi k srdci právě skvělou atmosférou, i když byla proti nám. Žádnou zášť proti Brnu ve mně zápas nezanechal. Druhé největší město vždycky do ligy patřilo a patří,“ nezanevřel Siegl.
Debutující Wagner slyšel aplaus
Z diváckého pohledu měl duel vrchol v 71. minutě. Brankář Petr Kouba sice lovil míč z české sítě, stadion ale propukl v jásot. U postranní čáry totiž konečně stál někdo, kdo byl podle ochozů lužáneckého trávníku hoden. Exdukelského Güntera Bittengela střídal tehdy třiadvacetiletý René Wagner.
Domácí hrdina válel v dresu Boby a hlásil se o účast na blížícím se mistrovství Evropy. Hra osudu jej poprvé se lvem na prsou poslala právě do brněnského utkání.
„Byl to nejsvětlejší moment toho zápasu. Všech bezmála 8 tisíc lidí začalo hulákat. Neuvěřitelná shoda okolností, kluk hraje první reprezentační zápas na domácím stadionu, a ještě k tomu je z Brna,“ dojímá se ještě po letech Martinkovič.
Na první momenty v českém dresu si Wagner dobře pamatuje. „Vybavuji si, že mě fanoušci vyvolávali už v průběhu prvního poločasu. Nebyli spokojení s tím, že jsem nenastoupil už v základu,“ líčí útočník.
Střídání zaznamenalo v ochozech obří úspěch. „Kdyby to byla ještě kvalifikace, dav by ho odnesl na rukou až na Bláhovku, i kdyby náš tým dostal 0:5,“ připomíná Martinkovič známou brněnskou hospodu.
Ať je v Brně národní stadion, navrhuje Siegl
Wagner si navíc připsal asistenci. Samcovi v závěru přiťukl míč a útočník Chebu dělovkou uzavřel skóre. Šikovné sklepnutí ani další průběh přípravy mu nakonec ale k přesvědčení Uhrina nestačily a na Euro 1996, z něhož se tým vrátil se stříbrem na krku, se nepodíval. „Byl jsem tehdy obrovsky zklamaný, protože moje tehdejší forma byla velmi dobrá,“ mrzí Wagnera ještě teď.
Od zápasu již uplynulo čtvrt století, na další představení reprezentačního áčka Brno stále čeká. „Možná tomu ‚pomohla‘ tehdejší návštěva, že už se svaz poohlížel po místech, kde lidi na fotbal přišli,“ hledá důvod legenda Zbrojovky Karel Kroupa starší.
Hlavním problémem je nicméně absence vhodného stadionu, neboť za Lužánkami se nehraje od roku 2001.
„Zázemí a kulturní prostředí tu dlouhodobě chybí,“ ví také Wagner. On, klub i bývalí reprezentanti však věří, že tomu bude brzy jinak. V Brně má vyrůst aréna pro 20 tisíc lidí. „Mohla by mít klidně 50 tisíc a rozhodně by mi nevadilo, kdyby se stala národním stadionem. Když se v Praze nic neděje, proč by nemohl být na Moravě,“ přeje Brnu i „zneuctěný“ sparťan Siegl.
