V Pozďátkách na Vysočině držela dvojice bratrů desítky zvířat v zoufalých podmínkách (více o prostředí, kde dříve psi přežívali, čtěte zde). Psi nyní v Holubicích získávají důvěru k lidem a mohou se jich ujmout nové rodiny.
Psi z PozďátekBratři Dennerovi chovali ve svém zatuchlém příbytku v Pozďátkách na Třebíčsku na 80 psů, slepice, tři prasata, krávu a králíka. Policii došla trpělivost na konci loňského roku, kdy jeden ze psů pokousal ženu na ulici. Liga na ochranu zvířat pak většinu z nich odebrala. Bratři si mohli nechat jen prasata, kterých se musí zbavit do konce měsíce. Oba muže teď čeká psychiatrické vyšetření. |
Štěně Kuky už se díky Kýrovi dostalo do nové rodiny a stav ostatních psů se také zlepšuje. I neudržovaní a týraní psi se tak mohou stát rodinnými miláčky, nejsou odsouzeni k životu v útulku, nebo dokonce k utracení.
Nejdůležitější je trpělivost. Po malých krůčcích získávat u psů důvěru. "Moje nejdůležitější práce spočívala v tom, že jsem k pejskům přišel, čupl si a zůstal chvíli nehybný, aby si na mě zvykli. Poté jsem upustil kousek piškotu, který si dřív nebo později jeden ze psů vzal. A tohle jsem opakoval znovu," popsal metodu Tomáš Kýr.
Případ z vesničky Pozďátky poblíž Třebíče musela řešit policie. Podivínští bratři Dennerovi tam totiž žili ve společné domácnosti s desítkami zvířat, kterým sice dávali najíst, ale opomněli jakoukoli jinou základní péči – od mytí přes vakcinaci až po odčervení.
Kvůli podezření na zanedbání péče o zvíře byly všechny němé tváře bratrům odebrány a rozvozeny po útulcích v celé České republice. Šest z nich si do dočasného opatrovnictví vzal i útulek v Holubicích na Vyškovsku a právě tam denně dojíždí zkušený cvičitel Kýr.
Štěně mohlo k lidem rychle, horší je to se starší fenkou
Práce je to zdlouhavá a obtížná, cvičitele však absolutně naplňuje a považuje ji za výzvu.
"Pozvedá mě to na vyšší úroveň. Musel jsem opět začít přemýšlet, co s pejsky udělat, co potřebují, abych naopak zjistil, co od nich potřebuji já. A ten pocit, když vás pejsek, který nejdřív nevrle reagoval na jakýkoli podnět, najednou začne vítat, je naprosto parádní," rozplývá se Kýr.
Klíčovým faktorem je podle něj stáří psů. "Kuky byl socializovaný už po třech týdnech, jako štěňátko byl tvárnější než ostatní. Brzy se nechal hladit a sám přítomnost člověka vyhledával. Od majitelů na něj mám jen pozitivní reakce, pejsek s nimi chodí na procházky, a dokonce s nimi spí v posteli," usmívá se.
"Opačný extrém je pak jedna fenka, na kterou jsem zatím nemohl ani sáhnout, a to už tam dojíždím asi dva měsíce," přiznává Tomáš Kýr, jenž ale věří, že jeho práce brzy přinese užitek i u ostatních psů. "Přesný časový odhad neexistuje, myslím ale, že během dalšího měsíce by moje úloha měla být u konce."
Po Kukym se na nové pánečky těší i ostatní. Holubický útulek spolu s cvičitelem dělají pro jejich nalezení vše. Blízko stavu, kdy budou na adopci připraveni, jsou totiž další dva pejsci. "A postupně se přidají i další," těší se Kýr.
