Brněnský student práv Jaroslav Havel dělá traťového komisaře na závodních...

Brněnský student práv Jaroslav Havel dělá traťového komisaře na závodních okruzích už šest let. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Traťový komisař: Za staršími zaostáváme, od dráhy neodvrátí zrak celý den

  • 0
Fanoušci závodních motorek uvidí o víkendu při Velké ceně Brna na Masarykově okruhu ty nejlepší jezdce na vlastní oči ze vzdálenosti jen pár desítek metrů. Jaroslav Havel z brněnské Bystrce k nim taky patří. Bude mít ale výhodu, ty nejlepší jezdce bude mít ještě blíž.

Při závodech totiž budoucí právník slouží jako traťový komisař a stojí tak hned za bariérami hlavní závodní dráhy. Souboj o nejrychlejšího jezdce má jako na dlani.

K čemu je na závodním okruhu potřeba traťový komisař?
Jako první přichází do kontaktu s havarovaným motocyklem. Když se jezdec poraní, před příjezdem lékaře mu poskytne první pomoc. Při požáru motorky se ji snaží uhasit. Kromě toho také dohlížíme na dodržování závodních předpisů. Především ale traťový komisař informuje závodníky o dění na trati vlajkovými signály.

Při různém nebezpečí tedy používáte různé vlajky?
Tak nějak. Poblíž vedlejšího stanoviště dojde k nehodě. Já na ni ostatní jezdce upozorním máváním žlutou vlajkou. Poté, co kolem ní obezřetně a bez předjíždění projedou, míjí dalšího traťového komisaře se zelenou vlajkou, která jim dává vědět, že dál už je trať volná a bez hrozeb.

Jak jste se k takové práci dostal?
Na brněnskou MotoGP chodím nepřetržitě od roku 1997. Jsem fanoušek motorismu už odmalička. Před šesti lety se mě maminčin kolega, který na okruhu pracoval, zeptal, jestli bych se nechtěl stát komisařem. Protože mě závodní prostředí přitahuje, souhlasil jsem. A letos na okruhu brigádničím už sedmou sezonu.

Brigádničíte? Co je tedy vaše hlavní zaměstnání?
Přivýdělek je to pěkný, ale neuživil bych se tím. Jinak studuji brněnská práva, kde jsem ve třetím ročníku. Souběžně s tím jsem dokončil i bakalářskou právnickou specializaci na trestní právo. Na brněnském okruhu najdete spoustu profesí. Traťového komisaře tady dělá gynekolog, vysloužilí policisté, vězeňští strážci nebo i nádražáci. Já coby budoucí právník tady tedy nejsem ničím výjimečným. Všichni komisaři se kamarádíme, občas zajdeme „na jedno“. Na konci sezony pro nás vedení okruhu uspořádá raut a poděkuje nám za odvedenou práci.

Co musím splnit, abych se stal traťovým komisařem?
Přihlásit se může kdokoli, jedinou hranicí je věk, který by neměl překročit 70 let. Absolvujete lékařskou prohlídku, zúčastníte se školení, napíšete test a můžete na dráhu. S tím testem to uchazeč ale nesmí brát na lehkou váhu. Neexistuje, aby ho psal napětkrát. Když se nenaučí pár základních pravidel, nepřipadá v úvahu, aby pak zachraňoval životy zraněných jezdců. Svědomitost a spolehlivost jsou také žádoucí. Určitě by ho taky nemělo nic rozhodit. Když se vám na dráze „rozseká“ motorka, je třeba zachovat chladnou hlavu a jednat. Nevyšilovat.

Povětšinou ale jen sedíte v kukani a sledujete motocykly svištící kolem vás. Neomrzí se to?
No právě, že jo. V tom my mladí komisaři zaostáváme za staršími. Představte si, že čtyři hodiny v kuse sledujete motorky, jak krouží pořád dokola. Pak jdete na krátkou pauzu a další čtyři hodiny nanovo. Pozornost se neudržuje tak snadno. Sem tam kouknete na mobil nebo spustíte oči z trati kamsi do lesa. V tomhle se starším nemůžeme rovnat. Oni vydrží celý den prosedět v boudě a z dráhy na vteřinu neodvrátí zrak.

Takže vy se při závodech plně nevěnujete tomu, co se děje na trati?
To bych si nedovolil. Za ta léta praxe jsem se naučil kontrolovat dění ušima. Třeba jede kolem mě motorka a najednou vypne motor. Podle toho zvuku už poznám, že se děje něco špatného, a ani se nemusím přímo koukat. Nebo třeba slyším, že závodník nevhodně zařadí rychlost, a já už vím, že bude mít delší výjezd z dráhy.

Vy ale nesloužíte jen tady v Brně, že?
Cestuji různě po Evropě. Nejčastěji hlídám tratě v Rakousku a Německu. Zavítal jsem i do Belgie nebo do Francie, pracoval jako komisař na čtyřiadvacetihodinovém závodu v Le Mans. V České republice sehnat komisaře není až takový problém. Hlásí se řada studentů a aktivních důchodců. V zahraničí s hledáním mají problém. Proto musíme jezdit vypomáhat z okolních zemí. Můj osobní rekord je 83 odklizených nehod za sezonu. To byl ale spíš extrém.

Na světových okruzích už se stalo, že vozidlo vyletělo z trati a usmrtilo lidi stojící poblíž. Nemáte někdy strach?
Motosport je nebezpečný... (směje se).

Asistoval jste při nějaké fatální nehodě?
Několik vážných nehod se tady na okruhu stalo. V prvním momentě vám to vůbec nepřijde. Všechno vám to dochází, až když přijedou policisté, začnou nehodu vyšetřovat, závodník leží nehybně na trati... Snažím se moc si to nebrat a nemyslet na to. Můžu ale říct, že o bezpečnost se staráme maximálně. Závažné nehody jsou spíš raritou.

A jak vidíte nedělní brněnský závod MotoGP?
Přál bych vítězství Valentinovi Rossimu, ale vypadá to na Márqueze nebo Vinalese.