Kolčavová se svými dvěma kolegy Evženem Sobkem a Vojtěchem V. Slámou vyrazila do USA na fotografický festival. "Půjčili jsme si auto a vydali se z Houstonu do New Yorku. Výstava je vlastně jakýsi můj vizuální deník," říká mladá autorka a učitelka angličtiny v jedné osobě.
Začátek cesty si pamatuje zcela přesně: Houston, 12. březen 2008, čas 20:58. Kolčavová vypočítává: "Tři kamarádi, tři fotografové. Jedna cesta, devatenáct dnů. Ležérně hrály mexické rytmy z filmu Frida a okýnko auta pootevřené, tak na cigaretu," vzpomíná autorka.
Dlouhou cestu lemovaly především lesy a zase lesy. A také americké státy. Louisiana, Alabama, Georgia, Tennessee. "Pošťačka Peggy nám prodala tři nožíky na ovoce, jeden pro každého. Všechny byly Made in Pakistan," vytahuje jeden ze zážitků fotografka. Celá trojice se přesunovala až k Atlantiku v autě Mercedes Benz.
fotografie si můžete prohlédnout - zde |
"V serpentinách Kouřových hor, soudě podle barvy tváře, se jí zcela jistě chtělo zvracet. Je pravda, že se to točilo dost, ale taky jsme jí u snídaně před cestou říkali, že si nemusí dávat porce jak pro osm Mexičanů," vzpomíná na cestu Vojtěch Sláma.
Kolčavová podle něj i přesto fotila za jízdy deskovým fotoaparátem a z ruky. "Někdy hodně zdržovala, čekala třeba, až proletí orel nebo projede loď," vzpomíná Sláma na vznik černobílých momentek.
Jak sama fotografka říká, nerada s sebou tahá digitál a starý deskový fotoaparát si sám řekl o černobílé záběry. "Fotky nevznikaly pro nějakou výstavu, skutečně jsem si spíš vedla jakýsi osobní deník."
I tak se snaží spolucestující Sláma mnohé okamžiky spíše obrátit v žert: "Půl hodiny komponuje krávy, které v momentě vytažení šíbru mění pozice a utíkají za přijíždějícím truckem se senem. Koupe se poslední a pak dlouho mění filmy v kazetách, my už pomalu usínáme, ale ona potřebuje klid a hlavně páru a vlhko, aby jí prach nesedal na filmy."
Stěny kina Art od včerejška zdobí osm velkých a dvaadvacet malých autorčiných záběrů. "Stačí být fotografem Kolčavou, tvorem s fantazií a odvahou, který je okouzlen vůněmi, povrchy a tvary. Nachází se v kontemplativní jednotě s prostředím, se stromy, vzduchem, vodou, stroji a nezřídka i lidmi," vzpomíná Sláma.
Neodpustí si ještě jeden čistě nefotografický postřeh: "A ty její kufry..., to byste měli vidět, co jich měla!"
