Třicítka žáků se utopila a učitele vyhnali, teď ho v Rakvicích pohřbí

Pamětníci říkají, že přes noc mu zešedivěly všechny vlasy. Tak moc řídícího učitele Bohumila Horňanského poznamenala tragédie na řece Dyji. Před 81 lety tady utonulo 32 dětí z Rakvic na Břeclavsku, když se pod nimi potopil prám, který je převážel.

Děti zrovna jely na výlet na Pálavu, který jim zařídil právě Horňanský. Učitel, do té doby duše spolkového života v obci, se v tu chvíli stal nenáviděnou osobou.

Přesně čtyřicet let po Horňanského smrti se ostatky kantora vrací do Rakvic. Jako symbolický akt smíření a utišení výčitek, které obcí mnoho desetiletí zněly. 16. září budou uloženy na zdejším hřbitově – tam, kde odpočívají i tři desítky dětí utonulých v Dyji.

„Rakvické matky byly tou tragédií nesmírně zasaženy. Hledaly viníka a jejich zloba se obrátila právě proti třem učitelům, kteří s dětmi na výlet v ten den jeli. Horňanského doslova vyštvaly z obce,“ vypravuje badatel František Trávníček, který pátral po dalším osudu rakvického řídícího učitele. Jeho zásluhou se nyní učitelovy ostatky vrátí.

Jako by tomu chtěl osud. Když František Trávníček pátral po tom, kam Horňanského kroky směřovaly z Rakvic, v jeho domě v Moravských Budějovicích objevil nejen rozsáhlý archiv s dokumenty i fotografiemi z Rakvic.

V domě měla rodina uloženy také urny s ostatky kantora a jeho manželky. Okamžitě začala jednání o jejich převozu a uložení na hřbitově v Rakvicích.

Z obětavé duše nejnenáviděnější osobou

Bohumil Horňanský se stal učitelem po vzoru svého strýce Aloise Václava, který vedl školu v nedalekých Velkých Pavlovicích a mimo jiné byl zakladatelem Zemské révové školky a pěstitelem zdejších vyhlášených meruněk. V něm se Horňanský zhlédl a kvůli němu se stal kantorem v obecné škole v Rakvicích.

32 utonulých dětí

• 26. května 1936 jelo osm vozů s 95 rakvickými školáky na výlet na Pálavu.
• Děti se měly nalodit na pramici a přejet Dyji. Plavidlo však bylo ztrouchnivělé, 11 let staré. Bočnice byly prohnilé, děravé dno bylo ucpané hadry a převozník ven nevyléval vodu. Tehdy neregulovaná Dyje navíc byla silně rozvodněná, hladina byla metr a půl nad normálem.
• Na první převoz si trouflo jen 7 z divoké vody vystrašených dětí, na druhý 15. Potřetí už se na prám nahrnulo 52 dětí, navíc se nalodilo koňské spřežení.
• Deset metrů od břehu se ale pramice prudce naklonila, nabrala vodu a všichni spadli do vody. Prudká řeka je táhla k blízkému splavu. Málokdo uměl plavat.
• 32 dětí nepřežilo, poslední tělíčko vydala Dyje po deseti měsících. Při zachraňování zemřel i kočí František Belech. Konaly se tři velmi emotivní pohřby – 28. a 30. května a 2. června. Účastnilo se jich na pět tisíc lidí z Rakvic a okolí.
• Před brněnským soudem stanul v září 1936 řídící učitel Bohumil Horňanský a jeho dva kolegové. Ti byli hned o den později z viny za neštěstí zproštěni. Mlynář Josef Veverka, kterému prám patřil, dostal 5 měsíců nepodmíněně, dvakrát tolik převozník Leopold Schuster, který přívoz provozoval.
• Neštěstí připomíná na Nových Mlýnech památník věnovaný prezidentem T. G. Masarykem.

„Byla to taková obětavá duše. Podílel se na činnosti Sokola, mužáckého sboru, zasahoval do kultury. A u místních radních prosadil zřízení měšťanské školy, jejíž výstavbu také koordinoval a dlouhá léta byl její duší,“ popisuje Trávníček.

Vaz mu zlomil až rok 1936 a onen výlet rakvických dětí na Pálavu. Celkem se jich tam na osmi vozech vypravilo 95. Tragédie nastala, když se při třetím převozu rozvodněné Dyje na přestárlý a neudržovaný vor nahrnulo 52 dětí a také koňské spřežení.

„Z milovaného učitele se stala ta nejnenáviděnější osoba,“ říká badatel.

Tři učitele, kteří v tu dobu na výletě s dětmi byli, nejprve jako viníky tragédie označil i soud. Později jejich tresty zrušil a odpovědnost přenesl na provozovatele přívozu Leopolda Schustera a majitele prámu, mlynáře Josefa Veverku.

Nicméně nálepky viníků už se kantoři nezbavili. „Když byli odsouzeni, lidé to brali za bernou minci, že jsou vinni,“ vzpomínala v televizním dokumentu Osudové okamžiky Blanka Novotná, dcera jednoho z rakvických učitelů.

V legiích zabránil bolševickému povstání

Z Horňanského se za jediný den stal vyvrhel. Přestože do té doby byl obdivovaným člověkem.

Osobně se znal s prezidentem Masarykem, jemuž za první světové války dělal posla. Patřil k legionářskému útvaru Kornilovců – úderníků posílaných do první linie. Byl velitelem stráže druhého nejvyššího člověka v legiích – náčelníka štábu. Na stanici, která mu byla svěřena, dokonce zabránil bolševickému povstání. V legiích byl také vyznamenán.

Ovšem když se po tragédii z Rakvic odstěhoval do Moravských Budějovic a na zdejší škole se snažil začít nový život, právě minulost legionáře mu přitížila. Ve 45 letech ho poslali do důchodu s tím, že musí uvolnit místo mladším. Až po druhé světové válce se dočkal částečné rehabilitace. Ale ne na dlouho.

„Někdy v roce 1952 ho z místa ředitele vyhodili podruhé. Nebyl dost uvědomělý a společensky angažovaný, protože svého syna neposlal na horníka, ale na konzervatoř,“ popisuje Trávníček. V následujících deseti letech ještě učil, ovšem jen na krátkodobé úvazky. Za tu dobu vystřídal šestnáct míst, což ho neobyčejně frustrovalo.

Badatel s obviňováním nesouhlasí

V Moravských Budějovicích pak Horňanský v roce 1977 zemřel. Jeho urnu měla rodina v opatrování až do nynějška. V září jej pohřbí v Rakvicích.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Je to takový akt smíření po tom, jak musel z Rakvic odejít, a hlavně za to, co všechno pro Rakvice udělal. Myslím, že je vhodný čas na to, aby se vrátil tam, kde to miloval,“ říká badatel, podle kterého byla událost na Dyji v Horňanského životě naprostou tragédií.

„Nesouhlasím s jeho obviňováním. Žádný učitel nemohl za technický stav pramice ani za to, že se splašili koně. Mohl snad nabádat vozku, aby převezl samostatně koně a pak až děti. Ale buďme dnes soudci...“ zamýšlí se Trávníček.

Akt uložení Horňanského ostatků Rakvičtí směřují na 16. září, kdy si budou v obci připomínat 80. výročí úmrtí T. G. Masaryka.