"S dětmi mě to i po těch letech strašně baví. Jsem původně speciální pedagog, tak se snažíme přijímat děti nadané i děti s postižením. Myslím, že ideální škola by měla nabízet vzdělání všem dětem a kromě vědomostí jim nabídnout něco víc, stmelovat různé třídy a skupiny dětí," myslí si Olbertová, která je odpůrcem známkování malých dětí a ve své základní škole zavedla do třetí třídy pouze slovní hodnocení.
Současné děti mají podle ní daleko větší možnosti, které nabízí například internet. Že by však život měly jednodušší, si nemyslí.
"Kde jsou nějaké problémy, tak když člověk trošku nakoukne do toho, jak žijí, tak spíš potřebují podporu, než aby se na ně člověk zlobil," uvedla.
Učitelka roku miluje fyziku
Cenu za učitelku roku převzala také Věra Bdinková ze základní školy Novolíšeňská. Už třicet let učí matematiku a fyziku, která je jejím největším koníčkem.
Pomůcky si vyrábí z odpadového materiálu. Toho, jak říká, bude vždycky dostatek.
"Fyzika je všude kolem nás a já se ji snažím studentům přiblížit. Stačí vodovodní potrubí, miska a alobal, aby viděli, jak že máme dva elektrické náboje," říká Bdinková, která nedávno začala chodit vyučovat i do mateřské školky malé děti.
"Učí se jen tvořivostním učením, jmenuje se to projekt Heuréka. Škoda, že na podobné tvořivé věci nemám ve škole víc času, který mnohdy ztrácím zbytečným papírováním a řešením kázeňských problémů," posteskla si Bdinková.
A jak zvládá třicet let úspěšně učit? "Problémy jsou všude. Učitel ale musí odhadnout podle situace, kdy být důsledný, kdy důrazný, musí umět i pohladit. Někdy se pak studentům líbí víc a někdy méně," dodala.
