Sošky byly různě velké, některé vyřezali šikovní obyvatelé ze dřeva, jiné, porcelánové, koupili třeba na poutích. A často si je v rodině lidé předávali z generace na generaci. Světec Florián byl taky odnepaměti patronem obce.
Za minulého režimu ale musely sošky zmizet. „Ne že by chodily po obci kontroly a na základě nařízení někdo sošky ničil. Ale lidé je ze strachu ze štítů domů i z domácností sundávali a oddělávali. Bohužel v mnoha případech zmizely úplně, dodnes se už nezachoval na žádném z domů ani výklenek,“ vysvětluje příbramský starosta Rostislav Trtilek.
Floriánci však nezmizeli úplně. Několik jich zachránil místní rodák Rudolf Fila. „Fila u nás prožil dětství, jeho tatínek pracoval ve mlýně, sám Fila si tam také přivydělával. Ale pak se odstěhoval do Bratislavy. Stal se z něj uznávaný umělec, malíř. Přesto mu v Příbrami zůstal majetek, jezdil sem do ateliéru. Měl rád přírodu, ale i genia loci, což dotvářeli právě floriánci,“ objasňuje Trtilek.
Když Fila zjistil, že sošky z výklenků mizí, začal obcházet stavení a sošky si vyptával nebo odkupoval. Bez náležité péče by se totiž mohli floriánci brzy rozpadnout stářím nebo třeba shořet v kamnech.
„Měl jsem velikánské štěstí, protože jsem mohl s těmi lidmi mluvit a dokázal je přesvědčit, aby mi floriánky svěřili. Lidi se za komunismu báli mít ve výklencích svaté, měli je schované někde na půdě,“ vzpomínal ve stáří dnes již zesnulý Fila.
Výklenky se už nedochovaly
Sošky z porcelánu i dřeva si tak z občasných výletů na Moravu odvážel domů do Bratislavy. Jeho rodina je pak měla vystavené v bytě na čestném místě v knihovně.
Kromě Fily a jeho ženy Doroty, mimochodem také malířky a uznávané slovenské restaurátorky, však málokdo tušil, co že to knihovnu zdobí za poklad. „Vůbec jsem neměl tušení, že floriánci ještě někde existují. Až jednou jsme se potkali s Filovými na bratislavské výstavě a oni mě pozvali domů. Domluvili jsme se na spolupráci s příbramskou školou, která vyústila v další návštěvu, tentokrát skupiny dětí a učitelek za slavným malířem,“ vzpomíná starosta na rok 2012, kdy se s dětmi za Filou vypravil.
Kromě toho, že si děti mohly popovídat s výtvarníkem o vlastních obrázcích, podělil se s nimi Fila i o příběh spojený s předměty, které měl vystavené v salonku. Starosta Trtilek dodnes uchovává videozáznam, který z návštěvy pořídil. „Chodil jsem po vsi, ptal jsem se stařenek, kam zmizely ty sošky z výklenků, co jsem si jako kluk prohlížel. Když říkaly, že jsou někde zahrabané, měl jsem jedinou odpověď: sem s tím. Vymlouvaly mi to, že je to staré a co prý s tím budu dělat. Ale já jsem se nenechal zviklat. Zaplatil jsem za sošku nějaký menší obnos a vlastně jsem je zachránil,“ usmíval se Fila na děti.
Trtilkovi se s odstupem času podařilo přemluvit rodinu Filových, aby dvě, zřejmě nejstarší a nejcennější, sošky vrátila do Příbrami. „A tak jsou teď u mě v kanceláři. Může se na ně přijít kdokoli podívat. Ale navrátit je do výklenků nemůžeme. Domy prošly rekonstrukcí a výklenek už se nikde nedochoval. A stařičké dřevo by vliv počasí nemuselo přežít,“ vysvětluje Trtilek.
Čí rodiny dvě navrácené dřevěné sošky v Příbrami na Moravě chránily, se dnes už podle něj dohledat nepodaří.
