V další tašce, která vyjíždí z "rentgenu", je podle ženy za obrazovkou nůž. Jeden z fotografů vyskládá objektivy a "nůž" ne a ne najít. Nakonec se ukazuje, že šlo o přívěsek na klíče.
Ve vestibulu Ústavního soudu je frmol. A před budovou také, čekají tam fotografové a kameramani, kolem obchází policisté. Někde v útrobách budovy se do černých talárů navléká patnáct soudců.
On-line reportáž z jednání soudu |
Ani když se projednávalo zrušení zdravotnických poplatků, ani když byla na pořadu dne Lisabonská smlouva, nebyli tolik na očích, jako právě nyní, kdy mají rozhodnout, jestli předčasné volby budou nebo ne.
A slovo dostává Zaorálek
Za bouřlivého blikání vchází místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. V závěsu jde právník Jan Kalvoda a jeho klient Miloš Melčák. Kalvoda se trochu mračí, Melčák má kamennou tvář. Do síně přichází také předseda Senátu Přemysl Sobotka.
"Povstaňte," ozývá se krátce po 10:00. Dveřmi vchází patnáct soudců, doprostřed si sedá šéf Pavel Rychetský.
Místnost rozeznívají věty jako "legitimní očekávání a retroaktivita ve 2. světové válce", "argument, ze kterého se dá kodifikovat" nebo "ústavodárce kodifikoval vládu jako rigidní". Pavel Rychetský točí v prstech tužkou a očima bedlivě skenuje dav před sebou. Jiní soudci si střídavě nasazují a sundávají brýle.
Asi po půl hodině je čas na ústní doplnění. Kalvoda na výzvu předsedy soudu odmítavě kroutí hlavou. A slovo si bere Lubomír Zaorálek. "Předtím jsme měli skutečně málo času, tak toho teď využiji. Budu mluvit o třech okruzích," začíná.
Zaorálek mimo jiné argumentuje i tím, že strany už do předvolební kampaně vložily peníze. "A co teprve menší politické strany," myslí místopředseda Sněmovny i na konkurenci.
A je čas na otázky soudců. Většina jich míří právě na Zaorálka. Ten je čím dál tím víc nervóznější. "Vážený soudce, ústavní, nemělo se to stát, ústavní zákon by se tady neměl řešit," rozčiluje se, když soudci opakují některé otázky podruhé.
Soudce zajímá, co se bude dít, když se bude po volbách opakovat další pat nebo proč ČSSD svrhla vládu, když neměla alternativu.
"Plnili jsme roli, kterou opozice musí plnit. A opravdu věřte, že bychom rádi sestavili vládu, kdybychom byli schopni," vyskakuje Zaorálek jako čertík z krabičky. Celé divadlo sleduje Jan Kalvoda i Miloš Melčák, aniž by přitom hnul svalem v obličeji.
Když už soudci nemají žádné dotazy, dostávají prostor obě strany na závěrečné řeči. Jsou krátké. Kalvoda mluví pomalu, rozvážně. Zaorálek překotně, opakuje to, co už řekl.
O půl jedné se vyhlašuje do čtyř hodin pauza. Melčák, Kalvoda, Sobotka i Zaorálek čelí útoku diktafonů, mikrofonů a blesků.
Blahopřáli si bez úsměvu
A podobně je tomu i když se po více než třech hodinách do síně vracejí. Na internetu už mezitím koluje rozhodnutí Ústavního soudu: Vyhověl Melčákově stížnosti a zrušil říjnové volby. Novináři spekulují, jak se informace dostala ven hodinu před jejím oficiálním vyhlášením.
Úderem čtvrté vchází soudci do Sněmovny, je jich už jen čtrnáct. Předseda Pavel Rychetský čte verdikt.
Nikoho už nepřekvapuje. Kalvoda si z Melčákem třese rukou, bez úsměvu. Z protější strany sálu je propichuje pohledem Zaorálek. Sobotka hledí do stolu.
Následuje hodina odůvodnění rozsudku, pro laiky zcela nesrozumitelného. A opakuje se i mediální obležení po skončení soudu. Ze síně odchází desítky studentů práv a dalších hostů.
A na obrazovce ve vestibulu už běží text: "Topolánek: Ústavní soud udělal chybu."
