Kovářík zaslal svůj příběh redakci brno.idnes.cz, která hledá "zatoulané" Brňany, nebo lidi, jejichž vzpomínky se k jihomoravské metropoli jakkoliv vážou, z celého světa.
V Brně na Václavské ulici žila Kováříkova teta se strýcem, které jako malý chlapec často navštěvoval. "Pamatuji si, jak mi teta zpívala - To naše Brno je srdce Moravy, jak Čechům Praha na břehu Vltavy, co Brno tají rozkošných děv, žijí pro lásku, víno a zpěv," zanotoval Kovářík, který už 26 let žije a pracuje v Kanadě.
Na letišti jsme se zdejchli, vypráví muž
"Žiju život osamělého člověka. Ale jsem spokojený. Mám rád svoji práci, žiju na zdravém vzduchu a mám několik přátel," shrnul svůj život.
Po několika neúspěšných a problémových zaměstnáních v rodné zemi se Kovářík a jeho kamarád nakonec rozhodli, že "prásknou do bot". "Koupili jsme si zájezd na Kubu a při mezipřistání v Montrealu jsme se zdejchli," vypráví.
výzva mf dnes a idnes.czSvé příběhy pište na e-mail anketa.brno@idnes.cz. |
"Požádali jsme na letišti o azyl. To bylo v roce 1983. Asi po roce jsme pak už šli každý svojí cestou," vzpomíná na poslední pojítko s Čechami Kovářík.
V Quebeku šlo všechno z kopce
Poté, co se Kovářík přestěhoval do Kanady, strávil 15 let v Montrealu a několik dalších let v Bas-Saint Laurent v Quebeku. "V roce 1995 se konalo v Quebeku referendum ohledně nezávislosti této provincie a od té doby jde všechno z kopce," uvedl Kovářík. Má na mysli hlavně ekonomiku. "Mnohé velké firmy zanikly, zanikla pracovní místa a nezaměstnanost natrvalo vzrostla. Rovněž tak quebecký nacionalismus," objasnil muž.
Proto se nakonec přestěhoval do Alberty. Tam žije již tři roky. "Tady je ještě stále ze všech provincií nejnižší nezaměstnanost," uvedl Kovářík.
A zdá se, že je v Albertě spokojený. "Mám rád zdejší lidi, jsou usměvaví a hlavně klidné povahy. Je to jiná mentalita. Snad také proto, že Alberta stále, i přes krizi, která tu uhodila, prosperuje," řekl muž.
"Já sám stále pracuji over time," dodal. Kovářík – kreslič a konstruktér – pracuje ve firmě, která vyrábí stroje a zařízení pro těžbu oleje.
Na své rodiště pyšný není, ale Brno miloval
Při vzpomínkách na dětství strávené v Mostě Kovářík říká: "Most a dost. Stydím se moc a moc, že pocházím z Mostu," tvrdí muž a dodává, že je to kvůli romskému ghettu, se kterým měl špatné zkušenosti, i kvůli přestavbě města komunisty.
"Komunisti Most zničili a místo něho postavili paneláky. Ani přemístěný kostel nic nevyvážil," vzpomíná smutně Kovářík.
O to raději si vybavuje Brno. "Vzpomínám, jak jsme jezdili s rodiči každý rok na návštěvu k babičce na Slovensko. Tři lidi na motocyklu Jawa 250," vypráví Kovářík.
"Byla to dvoudenní jízda s přenocováním v Brně. Pokaždé jsme nocovali v hotelu Central u nádraží," říká. Jeho rodiče žili "na hromádce". V té době, tedy v 50. letech, ale nebylo povolené, aby muž a žena, kteří nejsou manželé, spali v jednom pokoji.
"Jen v tomto hotelu nás vždy nechali přespat všechny společně," pamatuje si Kovářík.
Sbíral prospekty francouzských automobilek
Při vzpomínce na Brno se mu ovšem vybaví především každoroční návštěvy strojírenského veletrhu na brněnském výstavišti.
"Vzpomínám na tu úžasnou atmosféru veletrhů. Při té události jsem jako kluk sbíral firemní prospekty. Šíleně mě to bavilo," líčí Kovářík.
Sice jako malý kluk nerozuměl ani slovo tomu, co se tam psalo, ale barevné a voňavé letáky ho jednoduše fascinovaly - hlavně materiály automobilových firem Fiat, Renault či Mercedes. "Ty jsme pak směňovali za jiné značky," vypráví muž.
Díky Brnu jsem chtěl poznat svět
Právě setkání mnoha jazyků, států a kultur na jednom místě a poznání nových a odlišných věcí, než Kovářík jako malý kluk znal, ho zaujalo. "Vzbudilo to ve mně touhu táhnout do světa," tvrdí muž. Do té doby s cizinci nepřišel vůbec do styku.
"Tehdy se ani nesmělo běžně jezdit do NDR, ani k moři do Bulharska či Rumunska," připomněl muž situaci. To mu však krásné vzpomínky na Brno nekazí. "Byl jsem mladý a problémy tehdejší doby jsem ještě nevnímal," vysvětluje Kovářík.
"Brno mi vždycky přiblížilo ten nepoznaný svět venku za hranicemi," dodává s tím, že právě jihomoravská metropole mu umožnila se poprvé dotknout světa. Od první chvíle obdivoval šarm přítomných žen i mužů, jejich módu i chování.
"Vše zavánělo něčím jiným," tvrdí Kovářík a nostalgicky vzpomíná dál. "Kde to všechno je. Jako by to ani nebyla pravda," říká muž.
Valuty, bony a embéčko
V Brně poznal Kovářík ještě několik novinek. "V Brně jsem poprvé vstoupil do Tuzexu," připomněl si muž tuzexové valuty, bony a zboží dovážené ze "Západu".
Na jedné z ulic také poprvé spatřil zaparkovaný prototyp Škody 1000 MB. "Bylo mi šestnáct a zrovna jsem se učil automechanikem. Bylo to pro mě úchvatné vidět embéčko," tvrdí Kovářík.
"Vzpomínám i na tenkrát nově otevřený pavilon Z na výstavišti. Na svoji dobu to bylo něco úžasného a věřím, že je to stejné i dnes," zalovil Kovářík ve vzpomínkách. "Nedovedu popsat tu atmosféru v Brně. Vždy jsem byl tolik šťastný, když jsem přijel do Brna na veletrh. Byl jsem teenager, který přijel ze špinavého Mostu do jiného světa," říká muž.
Kovářík naposledy navštívil Českou republiku v roce 2001, kdy mu zemřela matka. Letos však plánuje, že rodnou zem navštíví opět. "To bude 40 let od maturity. Možná se bude konat maturitní sraz naší třídy, tak bych se sem rozjel," uvažuje Kovářík.
