Slona uloveného v Africe vycpává ve své dílně v Moravské Nové Vsi Pavel Zugar | foto: Radek Miča, MAFRA

V dětství vypreparoval havrana, teď tráví půl roku se slonem

  • 5
Své první zvíře, havrana, vypreparoval Pavel Zugar v jedenácti letech. Do soukromé sbírky jednoho zákazníka teď preparuje slona. "Toho děláme poprvé. Je to práce asi na půl roku," uvedl šestatřicetiletý muž z Moravské Nové Vsi.

Práce obnáší řadu postupů, než vznikne hotové dílo. "Ta kůže přijde sušená, musíme ji tedy rozmočit a připravit na preparaci. Musí se seřezat, neboť je silná několik centimetrů a my se musíme dostat na několik milimetrů. Vnitřní vrstvy té škáry se tedy seřezávají," nastínil Pavel Zugar. Poté se kůže nakonzervuje.

Potom přijde na řadu příprava modelu, který se do připravené kůže oblékne. "Ničím se to zvíře tedy necpe, jak si mnozí myslí. Dnes se to dělá buď na laminátové nebo polyuretanové manekýny. Ta kůže se na ně natahuje a nalepuje," přiblížil.

Věrný model slona získal z jedné rakouské preparátorské firmy, která se jejich výrobou zabývá. Poté jej musel částečně doupravit, aby velikostně i svojí pozicí odpovídal požadavkům zákazníka. V těchto dnech je ale již netradiční práce úspěšně hotova.

Pavel Zugar se preparováním zvěře živí již šestnáct let. Za tu dobu má na kontě stovky až tisíce takto zhotovených kusů. Mezi běžnými loveckými trofejemi zdejších myslivců je pak kuriozit hned několik. Kromě slona jsou to i žirafy, hroch, klokan či nosorožec. Ale také hadi či další plazi.

"A pro Národní muzeum v Praze jsme dělali ledního medvěda, který se jmenoval Alík. Dlouhé roky žil v pražské zoo, a když potom sešel věkem, udělal se pro Národní muzeum. Když víte, že se jmenoval Alík, znáte jeho datum narození i úmrtí, je to opravdu kuriozita," popsal Zugar.

A jak se vlastně jeho klienti dostanou k africké zvěři, kterou požadují vypreparovat? Jednoduše. V Africe totiž existují lovecké farmy a ranče, které jsou zařízené přímo na jejich lov. Každá ale musí dodržovat přísné kvóty, jak moc na nich lze lovit.

Pro řadu lidí bizarní či hloupá zábava má ale podle Zugara svá pozitiva. "V podstatě jsou to buď staré nebo nemocné kusy, či nevhodné do chovu. Ulovení takového zvířete, které by stejně sešlo, přinese spoustu peněz pro farmy. A třeba u bílých nosorožců jde o to, že kdyby se takovým způsobem nechovali a staré kusy takto nezpeněžovaly, tak už tam dnes nežijí," míní. Zaplatit za takový "lov" a následné zpracování zvířete přijde zájemce na statisíce korun.

V bednách do Česka lze pak převážet ne celá zvířata, ale jen lebky, paroží či ošetřenou kůži. "Největším problémem je pak vyřídit náležitosti, abyste vše přivezl sem. Jsou to kvanta papíru, vše je ošetřeno v rámci přísných kvót," dodal Pavel Zugar. Z dovezených trofejí pak zkušený preparátor vytvoří věrnou podobu zvířete.