Z reproduktorů zní v podání místních umělců tóny a slova písně Muchomůrky bílé od legendární undergroundové kapely The Plastic People of the Universe. V nově vytvořeném parčíku mezi knihovnou a základní uměleckou školou v Letovicích na Blanensku se tísní přes dvě stovky lidí.
Někteří poslouchají hudbu, jiní debatují a popíjejí svařák, další se jen tak procházejí a postupně se zastavují u pětice nápisů zvěčněných v dlažbě.
„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu,“ hlásá jeden z nich. „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne,“ nutí k zamyšlení další.
Je sobota před pátou odpoledne a za pár okamžiků hudebník a bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb slavnostně odhalí bustu autora předchozích citátů - prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, který by 5. října oslavil osmdesátiny. A stejně jako v roce 1989 přišly velké společenské změny, v jejichž čele stál právě Havel, v malou revoluci na jižní Moravě doufá i většina přítomných - před pár hodinami hlasovali v krajských volbách.
„V Brně teď pořádají festival s názvem Málo bylo Havla! A já myslím, že už dost bylo Michala Haška. Jihomoravský kraj si zaslouží něco lepšího než usvědčeného lháře s falešnou mluvčí,“ připomíná kauzy současného sociálnědemokratického hejtmana Ivana Procházková. Sama volila koalici Strany zelených a pirátů.
Místní si busty velmi váží
Přestože v Letovicích by volby vyhrála právě ČSSD, které dalo hlas přes 17 procent voličů, celkově strana skončila v kraji až třetí. Podobný názor jako Procházková na Zahradní slavnosti, odkazující na jednu z nejznámějších Havlových divadelních her, zastává většina přítomných. Třeba mladý muž, jenž má na kabátu připnutou placku s podobiznou někdejšího prezidenta.
„Václava Havla si vážím hlavně za neopakovatelný lidský přístup a za to, že se nebál říct svůj názor, i když si tím mnohdy uškodil. Ale dokázal za něj bojovat, často navzdory všem. Volil jsem stranu s lidmi, kteří se k jeho odkazu hrdě hlásí. Zato odkaz, který tu zanechal pan Hašek, je v přímém rozporu s tím Havlovým. Bylo by fajn, kdyby se dosluhující hejtman z politiky stáhl úplně,“ reaguje na výsledky voleb jeden z místních muzikantů, vystupující pod uměleckým pseudonymem Louis de Fumés. Je členem spolku Paleta, který se o umístění Havlovy busty zasadil a rok na ni vybíral dobrovolné příspěvky.
Ostatně Letovice jsou po Litoměřicích teprve druhým místem v republice, kde lidé najdou Havlovu bustu na veřejně přístupném venkovním prostranství. A toho si nejen místní velmi váží. „Přijeli jsme na tu slávu se synem z Boskovic. Havel pro mě znamenal lidskost a slušnost, kterou se snažil zavést v politice a propagoval nás tím i ve světě. Takový člověk prostě musí chybět,“ má jasno Pavel Hubený.
Také on při volbách hledal kandidáty, kteří mají s oceňovaným prezidentem co nejvíc společného. „Volil jsem KDU-ČSL. Hlavně kvůli Jaromíře Vítkové, která se svými vlastnostmi Havlovi velmi blíží,“ zmiňuje místostarostku Boskovic, která se nakonec dostala jak do krajského zastupitelstva, tak do druhého kola senátních voleb v obvodu Blansko. „Vím, že lidovci teď ve vedení kraje také byli, ale ČSSD už by na jižní Moravě u moci být neměla,“ dodává Hubený.
To už však letovický dechový orchestr všechny přítomné ztiší českou hymnou, po níž si bere slovo Michael Kocáb, který na popisu Havlovy osobnosti nabízí recept na úspěšného politika.
„Kromě těch obrovských úspěchů, kterých dosáhl, kromě utrpení, které musel překonat, to byl také člověk nesmírně bezprostřední a veselý, vlídný, shovívavý a velkorysý. Někdo dělá věci pro efekt, Václav Havel však tuto složku dokázal potlačovat ve prospěch veřejného blaha,“ vzpomíná Kocáb.
A vzápětí předčítá nikdy nezveřejněný projev o Evropské unii a lidských právech, který si Havel napsal v roce 2006 a později ho Kocábovi věnoval.
„Myšlenka, že všichni lidé mají rovná a nezcizitelná práva, že člověk je stvořen ke svobodě, že je třeba za všech okolností ctít jeho důstojnost, se utvářela na evropské půdě a je dodnes jednou ze základních hodnot evropského politického řádu. Práva mohou být ovšem respektována jen na pozadí obecně sdílené odpovědnosti člověka za svět a jeho základní solidarity s druhými. Nemohou spolu vskutku dobře vycházet státy a národy, které si nedokážou navzájem říci, co považují na svém počínání za špatné, nemorální a protiprávní. A neexistuje hospodářský zájem tak silný, že by směl mít přednost před solidaritou s trpícími či nespravedlivě postihovanými. Politika kompromisu se zlem a ústupků před ním diktovaná buď jen okamžitými, krátkodobými či dílčími zájmy, nebo dokonce iluzí, že zlo samovolně časem zmizí, se už mnohokrát tragicky nevyplatila,“ promlouvá Kocábovými ústy k davu Havel.
A o několik chvil později na něj také shlíží z podstavce. Právě odhalená busta zachycuje usměvavého prezidenta s červeným srdcem „na pravém místě“. „Ta podoba je úžasně vystihnutá. Neuvěřitelné, jako by tu byl s námi. Musíte mě s ním vyfotit,“ oceňuje Kocáb práci autora busty - akademického malíře Kryštofa Hoška.
Čtyřicetileté přátelství
Ten chtěl bronzový odlitek původně umístit na hlavní Masarykovo náměstí, nakonec ale po vlně odporu a rozhodnutí letovických zastupitelů skončil v Tyršově ulici v nově vytvořeném parku, který do konce roku doplní netradiční červené lavičky z opracovaných klád. „Myslel jsem, že by si na jednom místě s Masarykem rozuměli. Původně se tam měl dívat od východu na západ, teď ale jeho zrak směřuje od západu na východ, třeba to bude mít také nějakou zajímavou asociaci,“ rozesmívá přítomné Hošek.
Právě při loňské návštěvě jeho ateliéru přišla s originálním nápadem na dárek pro hodně neobvyklého oslavence dvaatřicetiletá Draha Kráčmarová, která stojí v čele spolku Paleta.
„Když jsem zjistila, že Letovice slaví výročí 80 let od povýšení na město, napadlo mě jim takovou bustu dát. A shodou náhod to vyšlo tak, že i Václav Havel by letos oslavil osmdesátiny. Uskutečnění záměru bylo sice komplikované, jsem ale šťastná, že tu Havel je, navíc v podobě jedné z nejoriginálnějších bust vůbec. A nakonec i z toho, že to není jen socha na studeném náměstí, kolem které lidi jen procházejí, ale že vznikl prostor pro setkávání se a trávení času,“ vysvětluje Kráčmarová.
A na Zahradní slavnosti mohla veřejně číst dopis od katolického kněze Tomáše Halíka, který akci podpořil. „S Václavem Havlem mě spojovalo čtyřicet let přátelství a velmi se mi po něm stýská. Jsem přesvědčen, že zvláště v dnešní době je třeba si připomínat hodnoty, kterými žil a které hájil. Už dnes platí: Řekni mi, co si myslíš o Václavu Havlovi, a já ti řeknu, jaký jsi.“
