Do plastových pet lahví napěchovaných vřícím burčákem úhledně vyskládaných na pultech desítek stánků se opírá horké zářijové slunce. Na teploměru osmadvacet stupňů.
"Mladá paní, pojďte si ochutnat po tom vínu taky pořádný burčák z Pálavy," vykřikuje s táckem plným plastových minikelímků přímo mezi davy lidí s malou ochutnávkou zdarma urostlý vinař v zástěře s motivem hroznu. Ví, že se mu to vyplatí.
Zákazníci pak totiž ochotněji koupí domů další litry burčáku, které stále dočepovává z plastových sudů. Naproti němu zdatnému prodavači ve stánku s uzenými sýry hlasitě přizvukuje tak stodvacetikilový stánkař ze Slovenska. Láká na "nejlepší sýrovou delikatesu na grilu".
Hodinu po sobotním poledni už se v centru Mikulova, kde právě probíhá tradiční Pálavské vinobraní, nedá vůbec nikde zaparkovat. Z parkovišť na okraji se do města valí jeden proud burčákuchtivých turistů z celé republiky i ze zahraničí za druhým. V centru malebného vinařského Mikulova, který se o Pálavském vinobraní přifukuje tradičně o čtyřicet tisíc lidí, to začíná vřít.
"Hele, dvacet korun za dvě deci červenýho burčáku, to je letos nějaký drahý, ne? Na to kašlem, ne?" diví se rozjařená skupinka mladíků s pražským přízvukem. A za chvilku už stejně přehrabuje před jedním ze stánků na mikulovském Náměstí drobné v peněžence. Všude okolo postávají a usrkávají z platových kelímků bílý burčák z Irsaje oliveru nebo Moravského muškátu z jihomoravských vinic "za patnáct" další stovky lidí.
Všichni si pochvalují, jak je letos čerstvě vylisovaný a právě bublající moravský burčák krásně slaďoučký. "Ještě toho dneska musíš ochutnat, až ti zle bude," obrací do sebe po poledni už pátý kelímek burčáku Jindřich Eiselt z Kralup nad Vltavou. Pohazuje přitom hlavou směrem ke své manželce Ivaně, kterou už po druhém kelímku slaďoučké hroznové šťávy přestaly prý na sluníčku úplně poslouchat nohy.
K vínu přijdou vhod čertíci, střapáče či škvarkové tyčinky
Na nekonečné stánkařské trase plné pultů s vínem a burčákem poblíž Ditrichštejnské hrobky se dají ochutnat krajové speciality jako čertíci v lokši, zelné střapáče, kapsy s uzeným masíčkem a cibulkou či škvarkové tyčinky. A nebo třeba řízek s chlebem jen tak do ruky za osmdesát korun.
"Teď skočíme na prohlídku na zámek a kvečeru to tady začneme brát útokem. Hezky jeden stánek s burčákem po druhém jako to děláme v Mikulově každý rok," směje se s pusou umaštěnou od grilované krkovičky, kterou právě ukusuje, osmatřicetiletý Jaromír Cetkovský z Českých Budějovic.
V jednom z mikulovských penzionů narvaných nyní k prasknutí, kam jezdí s partou známých už asi deset let rok co rok, je ubytovaný už od pátku. Opodál jim z pódia s výhledem na Svatý kopeček posetý mikulovskými kapličkami vyhrává právě vemlouvavě k ochutnávání moravských specialit cimbálová muzika.
Stánkaři nestíhají plnit burčákem plastové lahve, kterých mají pro desetitisíce vinařských turistů v zásobě celé hromady. "No není tady nádherně? Já se sem snad odstěhuju. Nejlepší víno, ještě lepší burčák, skvělé jídlo a nádherné holky krev a mlíko," nemůže si pohostinnou jižní Moravu vynachválit ani dvojice mladých mužů z Jihlavska.
Původně chtěli Mikulovem jen projet na kolech. Nakonec to ale prý se stany zapíchnou v Mecce vína a burčáku - alespoň pro tento týden, než to Pálavské příští víkend trumfne zřejmě v počtu návštěvníků Znojemské historické vinobraní - až do nedělního večera.
