V nejstarší kavárně v Brně peče cukrář Adolf Zeman už dvaašedesát let

Zemanova kavárna a cukrárna je unikátní podnik, nejdéle a bez přestávky fungující kavárna v Brně. Interiér, až na nepěkné nánosy z 80. let, se podstatně nezměnil dodnes. Jak se však změnila doba i kavárenský život, vzpomíná cukrář Adolf Zeman v rozhovoru pro MF DNES.

S malými přestávkami zde Zeman pracuje už téměř 62 let. Pořád je ve formě, vede podnik a rodí nové Mistry cukráře v Mistrovské škole.

Proč jsem jako holka chodila s babičkou k Sedláčkovi?
Josef Sedláček si v roce 1936 se svým bratrem nechal podnik postavit. Jenže za války se přidal k Němcům a jako kolaborant byl na základě Benešových dekretů vystěhován. Po válce cukrárna přešla do správy národního majetku a přes správu nemovitostí do majetku města. Název se vžil, proto jste chodila k Sedláčkovi.

Zemanova cukrárna

v datech

1936: architekt Vítězslav Korn dostavěl pro kavárníky Josefa a Viléma Sedláčkovy dům číslo 4 na Josefské ulici. Stavba ve funkcionalistickém stylu včetně koncepce interiéru podle návrhu Karla Růžičky dodnes podstatně nezměnila svou podobu.
Nynějšímu nájemci Adolfu Zemanovi byly v době stavby tři roky.
1948: podnik mění jméno na Cukrárnu na Josefské. Jako cukrářský učeň sem nastupuje čtrnáctiletý Adolf Zeman.
1990: vzniká Zemanova cukrárna a kavárna pod vedením Adolfa Zemana.
2009: kavárna i cukrárna funguje bez přestávky 73 let. Adolf Zeman zde pracuje téměř nepřetržitě 62 let.

Kdy se cukrárna změnila na Zemanovu?
Já jsem se tady ocitl v roce 1948 jako učeň a s různými změnami to přežil až do roku 1989. V roce 1968 jsem za aktivitu proti stávajícímu režimu dvakrát vyhodili a potom jsem se sem vrátil. Třikrát jsem byl odvolán z funkce. Hned po revoluci jsem požádal o pronájem. 

Jestli dobře počítám, vy jste sem nastoupil ve 14 letech.
Ale spokojen s tím nejsem. Přátelé mi říkají, že mám pohodlný život. Mně je 76 let a mám odpovědnost za 25 lidí. V mém věku už leckdo mává rukou, ale já musím udržovat podnik v chodu neustále každý den.

Horní patro, kavárna, teď vypadá trochu jinak. Proč?
Pořád jsem počítal s tím, že mi město dům prodá. Ale stále mi to zamítají. Vnitřní vybavení bylo nutné už po těch více než sedmdesáti letech změnit. Na rozsáhlou opravu ale nejsou peníze. Horní patro jsme tedy vyčistili, opravili a interiér trochu upravili. Původní úpravu interiéru jsme změnili někdy v šedesátých letech. V té době vznikla ta velká okrouhlá křesla. Dřív bylo čalounění bílé, potom hnědé, teď jsme to namíchali.

Jak se vám to líbí?
Nahoře ponecháme kavárnu, dole zůstává cukrárna a prodej. Úpravami se celé první patro zvětšilo a prosvětlilo. A zvedl se mi maloobchod.

Čtěte v sobotní MF DNES

Jak vypadala cukrařina v poválečné bídě? Proč nedělá chlebíčky s vlašákem a proč i on někdy používá suroviny v prášku? Celý rozhovor s Adolfem Zemanem najdete v zítřejší brněnské a jihomoravské příloze MF DNES.

.