V práci mě kvůli věku hodili přes palubu namistrovaní šéfíci, říká žena

Na srazech s bývalými spolužáky se obvykle jen příjemně vzpomíná. "My jsme se ale na něm nedávno nejvíce bavili o tom, že nás po padesátce nikdo nechce a jak se s námi hrozně jedná," říká Klára ze Slavkova u Brna.

Ilustrační foto | foto: Václav Šlauf, MF DNES

Je jen jednou z mnoha, protože současná krize a masivnější propouštění se mnohdy týká právě této věkové skupiny, která je v takové situaci bezradnější než mladší lidé.

Vyprávět o tom, jak je zlé přijít o práci, když už člověk není nejmladší, a jak těžké je sehnat si v tomto věku jinou, může z vlastní zkušenosti. A protože byla hodně otevřená, přála si zveřejnit pouze křestní jméno.

"Pracovala jsem v Brně. Nejprve mi zrušili místo a nabídli jiné, s tím, že to bude jen zástup za mateřskou dovolenou. Mrzelo mne to, protože podle mne jsem dělala práci dobře, věnovala se jí více než ostatní a zaučovala je. Spousta šéfíků se po mých zádech vyšplhala nahoru a pak se z nich stali namistrovaní frajeři a mne hodili přes palubu," posteskla si. Cítí pořád jistou hořkost, i když ve firmě už tři roky nepracuje.

Vzala odstupné a šla

Nakonec už jí jednání jejích nadřízených připadalo tak nedůstojné, že přijala slušné odstupné a odešla. Spousta kolegů a kolegyň dopadla ještě hůře, dostali výpověď.

"Dnes už mám jinou práci, ale musela jsem hodně slevit a s platem jsem šla dokonce o osm tisíc korun dolů. A dost dlouho trvalo, než jsem si ji konečně našla," říká třiapadesátiletá Klára.

"Krátce poté, co jsem zůstala doma, jsem onemocněla. Je pravda, že mne záda bolela už dříve, ale nějak jsem to zvládala. Pak se však přidala psychika a trvalo rok, než jsem se z toho dostala," říká.

"Pak jsem si začala shánět práci. Rozesílala jsem nabídky přes počítač a byla asi na třech pohovorech. Jeden z nich stál opravdu za to. Když jsem vešla do kanceláře, byly tam samé mladé kočeny a první, co řekly, že průměrný věk v jejich společnosti je dvaatřicet let. V duchu jsem se zděsila, že je mi skoro o dvacet víc, ale byla jsem odhodlaná bojovat," říká Klára.

Když se čtrnáct dní nikdo neozval a všimla si, že společnost místo nabízí dál, zavolala tam. "Řekli mi, že testy dopadly fantasticky, ale nebyla jsem vybraná. Nenechala jsem se odbýt, až mi prozradili, že mne nevezmou kvůli mému věku. V tu chvíli jsem si připadala jako malomocná. Napadlo mne, že se vrátím do bývalé firmy a budu tam dělat cokoliv," vzpomíná.

Hledala však dál. "Viděla jsem v novinách inzerát, říkala jsem si, to je blbost, tam mne určitě nevezmou. A oni se mnou hned na první schůzce sepsali smlouvu. Není to ideální, už několikrát jsem chtěla odejít, ale mám práci, a kde bych našla jinou," přiznává.

"Spolužák z gymplu dělal vedoucího v bance. Jel na školení do Anglie s tím, že získá ještě lepší pozici. Když se vrátil, měl už to místo někdo jiný. Strašně těžko to nesl, byl na své postavení hrdý, byl pan někdo. Byl na tom tak špatně, že chodíval za mnou brečet," dodává Klára.

Jak Firmy na jižní Moravě řeší věk lidí

Firmy, které nyní nemusejí dávat alespoň několika lidem výpověď, jsou spíše výjimkou. Přiznávají, že nemohou brát příliš ohledy na to, kolik let je propouštěným lidem.
"Pokud musíme nějaká místa kvůli současné krizi zrušit, rozhoduje vedoucí, kdo dostane výpověď. Nepřihlíží však k věku, ale výkonu pracovníka. To by nebylo dobré ani vůči ostatním zaměstnancům," říká mluvčí břeclavského Gumotexu Josef Horníček.
A tvrdí, že když dříve lidi přijímali, věk je také nezajímal. "Brali jsme lidi všech věkových kategorií, rozhodujícím kritériem bylo to, jestli umí práci, kterou jsme pro něj měli," dodal.
"Když už musíme někomu výpověď dát, je to hrozně těžké rozhodování. Je pravda, že starší lidé si pak hůř hledají práci, ale mladší zase mají rodiny a děti, které jsou ještě na nich finančně závislé. I z těchto důvodů jsme se rozhodli, že na věk nebudeme hledět, že rozhodující je pracovní morálka a výkon," říká manažerka personalistiky firmy Hestego Vyškov Eva Vavrouchová a dodává, že loni přijali několik lidí, kteří měli přes pětačtyřicet let.
To, že velmi dobrou pracovní šanci může dostat i člověk ve vyšším věku, potvrzuje ředitel jedné z velkých brněnských společností, který si však přeje zůstat v anonymitě. Nabídku získal v šedesáti, přímo od majitele společnosti. "Před tím jsem několik let zvolnil tempo, ale najednou jsem dostal potřebu oprášit mozek.Tak jsem to vzal," říká.
Podle psycholožky Hany Vaňkové se však lidé s věkovou diskriminací setkávají poměrně často. "Mnozí zaměstnavatelé si přitom neuvědomují, že tito lidé si často práce více váží, mají lepší pracovní kázeň a jsou loajálnější," říká Hana Vaňková.