Na ploše pěti set metrů čtverečních jim v budově bývalé historické vodárny ukazuje čtyři desítky historických automobilů, necelé dvě desítky motocyklů, pětatřicet starých bicyklů či obří sbírku heverů.
A také desítku předválečných benzinových čerpadel, historické olejničky, odznaky autoklubů, smaltované reklamní cedule či zapalovací svíčky.
"Už jako děcko jsem se rýpal ve starých motorkách," přiznává Jan Drozd. Sběratelem automobilových veteránů se stal před dvaceti lety.
Do chalupy se sbírka nevešla
Historické vozy získával často v dezolátním stavu. To mu nevadilo, sám je totiž dokázal dokonale opravit. Čalounění pak vyrobila jeho žena. A tak se sbírka úspěšně rozrůstala.
Po letech ale nastal menší problém. Rozměrné exponáty se sběrateli začínaly kupit na chalupě a v různých přístřešcích. Na Koželužské ulici, hned pod znojemskou přehradou, si proto vyhlédl chátrající budovu historické vodárny a později elektrárny, která zanikla v 60. letech minulého století. Místo bylo ještě před pár lety útočištěm bezdomovců a narkomanů. Podařilo se mu sehnat majitele a domluvit se s ním.
Ve sběratelově hledáčku jsou vozidla a vše, co se týká motorismu zejména předválečné doby. "A vše samozřejmě pokud možno české výroby," vyzdvihl Jan Drozd.
Lahůdky z první republiky
Mezi jeho prvorepublikovými automobily tak lze obdivovat několik skutečných lahůdek. "Vážím si hlavně šestiválcové limuzíny Walter Lord z roku 1932. Byla to vyšší třída, tento vůz mívali továrníci či politici," konstatoval sběratel. Mezi jeho favority patří i Tatra 12 z roku 1926, která je v původním stavu.
Život jeho muzejním prostorám vdechují vtipně instalované figuríny v dobovém oblečení. Nechybějí řidiči, cestující či prodejci. Vnitřní expozici pak ještě doplňuje venkovní kolekce parních strojů.
