„Snažím se být trvale připraven na poslední soud.“ Tak zní jedna z replik Cirkusu Havel, představení, které v roce 2008 sestavilo z Havlových textů Divadlo Husa na provázku.
Tedy divadlo, které v naprostém utajení hrálo dramatikovy texty už před listopadem 1989, kdy byl Václav Havel coby přední tuzemský disident neustále pod dozorem Státní bezpečnosti – nebo ve vězení. A jeho hry se samozřejmě vůbec nesměly hrát ani publikovat.
Václav Havel – Provázek, to byl hluboký vztah. Ale Brnu se dostalo i jiného privilegia.
Právě sem vedla už 15. ledna 1990 jedna z prvních spanilých jízd novopečeného prezidenta. Navštívil tehdy Masarykovu univerzitu, kde jej přivítal její nastávající rektor a přítel z dob disentu Milan Jelínek. Filozofická fakulta na ulici Arne Nováka byla další tehdejší Havlovou zastávkou.
Pak se prezident stavil i v brněnském sídle Občanského fóra v Mečové ulici, debatoval s vysokoškoláky v narvaném Mahenově divadle a na náměstí Svobody jej na závěr uvítal padesátitisícový dav.
Silné výroky k jeho povaze nepatřily
„Popravdě řečeno, nejen Američané mne považují za jakéhosi pohádkového prince – nebo aspoň hlavní postavu pohádkové story, ale cosi naprosto neuvěřitelného na svém osudu si čas od času uvědomuji i já... Jak se to vůbec mohlo stát, že já – a právě já – jsem se ocitl v samém středu tak důležitého dění?“ zní Havlův text z roku 2007 prezentovaný v provázkovském Cirkusu Havel.
Dopis Brňanům„Milí Brňáci, děkuji vám za vaši podporu. Má maminka byla Moravanka, ale to není zdaleka jediný důvod, proč budu na specifické postavení Moravy při své práci myslet. Srdečně vás zdravím. Václav Havel,“ napsal den před svým zvolením první polistopadový československý (zvolen byl 29. prosince 1989) a vůbec první český prezident. |
Zasvěcení v Brně ale znali jeho jméno už dřív než v památný leden 1990. To když byl tajně uveden dramatikův text Zítra to roztočíme o Aloisi Rašínovi, aktérovi vzniku Československé republiky v říjnu 1918.
Napsání této hry domluvil s Václavem Havlem v naprostém utajení tehdejší provázkovský dramaturg a dnešní ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý. Právě on byl jedním z mála „Brňáků“, kteří se s tehdejším disidentem setkávali. On sám za ním zajel jako začínající divadelník v uvolněnějších 60. letech.
Jinak přímé spojení Havel–Brno neexistovalo. Disident pendloval nejčastěji na trase z Prahy do Hrádečku. A právě na jeho venkovské sídlo brněnští přátelé – nejvíc z řad literátů – přijížděli. Párkrát se tu potkal třeba s Milanem Uhdem nebo Janem Trefulkou.
Navštěvoval jej i signatář Charty 77 Petr Pospíchal. „Silné výroky k jeho povaze nepatřily, snad jen v případě, že se na někoho či něco opravdu naštval. Ale i v takovém případě to byla jen silná slova po havlovsku, jízlivě hravá a uměřeně slušná,“ charakterizoval Havla nedávno Pospíchal.
Pamětníci tuhých 70. a 80. let si vzpomínají jen na jednu krátkou návštěvu, kdy v bytě svých přátel Blažkeů četl pár svých textů pro nemnoho zasvěcených.
Havla přece vymyslel až Morávek, žertuje se
K jižní Moravě měl Havel blíž v době svého dětství. Se svými rodiči a bratrem žil nedaleko Žďárce na hranici s Vysočinou. Chodil zde na základní školu. Rodina Havlových padesát let vlastnila u vesnice letní sídlo, Havlov, které už dnes nestojí.
Ono dnes už nerozdělitelné pouto s Brnem vzniklo spíše až v 90. letech minulého století. O principálovi Divadla Husa na provázku Vladimíru Morávkovi se někdy žertem říká, že „Václava Havla přece vymyslel až on“.
Kromě Cirkusu Havel se na Provázku hrála od března 1990 do dubna 2008 dramatikova Zahradní slavnost, ale také se zde například 11. prosince 2006 křtila jeho kniha Prosím, stručně.
Velké vzpomínkové akce nemohly chybět ani při Havlově úmrtí a jeho dalších výročích.
Ne náhodou se také ulička Václava Havla, pojmenovaná tak v lednu 2014, nachází hned vedle tohoto divadla, které letos v říjnu k Havlovým nedožitým osmdesátinám uspořádalo pětidenní festival Málo bylo Havla! „Cílem bylo přihlásit se k hodnotám, za něž celý život bojoval,“ řekl Morávek (psali jsme zde).
Divadelníci z Provázku na velkou osobnost nezapomněli ani v neděli, kdy se zde konal Havlovský večírek.
