Písemných pramenů o zvycích mnoho není. O Znojemsko se totiž nikdo z národopisců nezajímal, bylo pro ně bezbarvé a příliš poněmčené. Takže lidové obyčeje velmi rychle zanikaly, třeba kroj de facto po roce 1850 vymizel. Vánoční zvyky se však i díky národnímu obrození nebo Karlu Jaromíru Erbenovi v mnoha rodinách dochovaly.
Některé z nich byly překvapivé. „Třeba ve Vrbovci dávali chlapci čepice na Štědrý večer do komína, aby je začoudili, a pak si je brali, když šli vybírat ptačí hnízda. Věřili, že najdou vajíčka. Děvče z Valtrovic si zase vybralo nejhezčí červené jablko a strčilo si ho do živůtku a šlo tak na půlnoční. Když dívka vyšla z kostela, zakousla se do jablka a mladík, který se na ni podíval, měl být její manžel,“ líčí znojemský etnograf Jiří Mačuda, který se zajímal o lidové obyčeje už jako kluk.
S Mikulášem původně chodil po německých vsích Krampus, což je čert. Kult světců a dozvuky pohanských obyčejů se nelíbily církevním reformátorům z řad protestantů, a tak Martin Luther Mikuláše zakázal, a aby zlikvidoval mikulášské obchůzky, přišel v sedmnáctém století s Ježíškem.
Dárky nosil pantáta s vousy v kabátě
Dříve nadělovali lokální dárci. „U nás naděloval ještě za první republiky Štědroň. Později na Krumlovsku Štědroň pomáhá Ježíškovi,“ vypráví Mačuda.
Štědroně si lze představit jako dědu Mráze, který navazoval na skutečnou postavu slovanské mytologie. „Takový pantáta s vousy v kabátě, který se dívá, jestli děti nezlobí. Na Krumlovsku se říkalo, že dětem, které nechtějí spinkat, navrtává pupíky nebozízkem,“ popisuje etnograf.
Mnoho tehdejších vánočních zvyků se dochovalo dodnes, třeba krájení jablíček, lití olova, pouštění lodiček. Velmi důležitou úlohu hrála svíce u štědrovečerní večeře, která se zapalovala, když vyšla první hvězda nebo prvně zaklekalo na kostele. Hospodář ji zapálil a všichni se ohlíželi, jaký mají stín.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Jihomoravského kraje. |
„Pokud dlouhý, bylo to v pořádku. Pokud byl stín nejasný, znamenalo to, že dotyčný bude nemocný. A pokud stín neměl, že do roka umře. Sedět se u stolu muselo v sudém počtu, aby nemohla přijít smrt. Nechávali taky jeden prázdný talíř pro předky, ale zároveň se báli bludných duší, proto jim za okny zapalovali svíce,“ vypráví Mačuda.
Od štědrovečerní večeře se nesmělo vstávat, aby se nevyneslo štěstí a rodina zůstala pohromadě. Proto všechno jídlo leželo na stole a maximálně vstala děvečka nebo dítě. Na štědrovečerní tabuli nesmělo chybět to, co se v hospodářství objevovalo: chleba, voda ze studny, aby jí bylo hodně, nebo ovoce.
Kapr a cukroví jsou až novodobý zvyk
Kapr a salát na stole chyběl, je to rakouská tradice, která se v Podyjí objevila kolem roku 1900. Ryba ani nebyla představou hojnosti, bylo to postní jídlo.
I cukroví je často až záležitost první republiky. „Do té doby se ani dělat nedalo, v peci ani zděných kamnech by upéct nešlo,“ poukazuje etnograf.
Na vánočním stole našich předků muselo být devatero chodů. Polévka čočková, aby bylo hodně peněz, dále houbová omáčka, která se jedla s chlebem a později s knedlíky. A kaše s medem – ten přinášel zdraví, svornost a lásku. Dále štrúdl, ovoce, oříšky a sušené ovoce, které se povařilo na omáčku.
Vánočka se pekla pro každého člena zvlášť, ta velká se jedla až na Boží hod. Zapékal se do nich hrášek nebo mandlička, a kdo je našel, měl štěstí.
A jak kdysi vypadal vánoční stromek? Původně se zdobil něčím, co se dalo jíst. Zdobila ho jablíčka, oříšky, později perníčky, svíčky, pak i cukroví.
„Děti většinou všechno otrhaly a snědly, byl to často jediný dárek. První stromečky na venkově často ani nestály, ale byly zavěšené nad stolem. Stejně jako třeba chvojky, barborky nebo polaz, tedy jablíčko, do něhož se zapíchaly špejle s ovocem a barevnými papírky,“ uzavřel Mačuda.
Co mívali předci na svátečním stoleVařené cukroví (původ: Mramotice): 1 kg hladké mouky, 20 dkg tuku, 3 dkg vzešlých kvasnic, 3 žloutky. Vzešlé kvasnice se přidají do těsta. Do středu vykrojených koleček se vypíchne otvor, nechají se nakynout, upečené se rychle protáhnou ve vařící vodě a obalují se v cukru s vanilkou. Zázvorky (Jiřice u Miroslavi): 14 dkg mouky, 1 celé vejce, 14 dkg cukru, 2 žloutky, citronová kůra, lžička zázvoru, na špičku nože „spěšné soli“ (cukrářského droždí). Těsto na 3 mm plát vyválíme a vykrájíme různé tvary, necháme přes noc uležet. Zvolna pečeme dozlatova. Škvarkové cukroví (Jaroslavice): 1 kg cukru, 2 vejce, 1 litr jemně posekaných škvarků, 5 lžic rumu, skořicové koření, mouka dle potřeby. (Recept dochován pouze v této podobě.) Zelná polévka (Plaveč): Připravíme jíšku a k ní přidáme kyselé zelí, nakrájené brambory a kmín, osolíme a zalijeme vodou. Vaříme asi půl hodiny. Poté přidáme syrové vejce a po jeho vysrážení přilijeme hrneček smetany. Zelňáky: Nakrájené zelí podusíme na másle, osolíme, opepříme a necháme vychladnout. Mezitím utřeme máslo, přidáme předem připravené zelí, dvě celá vejce a dva žloutky, půl hrníčku smetany a dvě lžíce kvasnic. Ochutíme cukrem, přisolíme a vmícháme hrníček mouky. Těsto necháme kynout, pak smažíme ve vymaštěném lívanečníku. |
