Když před 25 lety Tomáš Miniberger zakládal firmu, která se zpočátku zaměřila na prodej softwaru pro projektování staveb, nemohl tušit, že jednou budou data z mobilů ovlivňovat řízení dopravy ve městech.
„Dnes umíme o silnici říct první poslední. Na základě našich informací se dají tvořit uvážlivá politická rozhodnutí,“ říká šéf společnosti VARS Brno, která vytváří inovativní řešení pro údržbu silnic i řízení dopravního provozu. Od roku 2014 je součástí jedné z nejvýznamnějších nadnárodních skupin, VINCI Energies. Přesto i na jeho firmu koronavirová situace výrazně dopadá.
Firmy, jako je ta vaše, drží nad vodou dlouhodobé zakázky. Tušíte, jak dopadne stávající rok? V čem je největší problém?
Chybí příprava staveb. Nic se neděje a projekty nabírají zpoždění. Když se bavíme o oboru, proč se tak dlouho vlečou výstavby silnic? Ne kvůli tomu, že bychom měli špatné dělníky nebo stroje. Covid dopadl na přípravu nejen staveb, ale i všech dalších zakázek, vše se pozdrželo. Společnost musí vydělávat, produkovat a tvořit; lidé i firmy musí vidět nějakou perspektivu. Jenže my ji ztrácíme.
Protože nevidíte ani to, co bude platit za dva týdny?
Jestli firma funguje, nebo ne, o tom nerozhoduje čtrnáct dní. Každý rozumný hospodář má našetřeno, měsíc zavřený někde přežije. Když ale chcete stavět dálnici, tak musíte mít obalovnu, lom, finišery, které to pokládají, bagry, spoustu lidí. To se nedá udělat lusknutím prstů. To samé platí pro oblast IT. A mě znepokojuje, že všichni teď mají covid jako alibi k tomu, aby pracovní morálka poklesla.
Co by se mělo změnit?
Ve veřejném sektoru je v podstatě zastavené zadávání zakázek. Přitom to nejlepší, co může udělat státní správa, je dát lidem práci. Doslova je zahltit prací. Stát místo toho rozdává peníze. Ty zmizí, volební lístky se vhodí, ale lidé budou chtít zase něco dalšího. To není cesta vpřed. Lidé musí mít práci, musí mít propocené čelo a pak bude klid. Když všichni uvidí perspektivu, tak jsou schopni skousnout dočasný nekomfort. Finanční, pracovní, zdravotní, jakýkoli. Ale perspektiva tu úplně schází.
VARS funguje už čtvrt století. Zažil jste něco podobného?
Já si myslím, že to je celoevropsky největší otřes od druhé světové války. Byly tu ekonomické krize, které trhem zamávaly, ale vždy se světlem na konci tunelu. Teď kromě krizí sledujeme ještě nejrůznější boje za ušlechtilé cíle, při nichž však brzy docházejí peníze.
Jak jste v roce 1995 začínal?
Prodával jsem software na projektování silnic, pro geodety, kteří silnici či inženýrské sítě zaměřují. Když to trochu zploštím, dělám to dodnes. Dopravní sektor teď zaznamenává obrovský technologický boom. A to jak v oblasti údržby, tak v řízení dopravy. To jsou věci, které jdou technologicky dopředu. Například dříve byl v autě nejdůležitější motor, pak kola. Dneska si lidé auto vybírají podle toho, jaké má asistenty, jak jede samo. Z Ingolstadtu mi zavolá člověk ze svého audi a říká: „Zastavilo mi to na křižovatce na červenou samo od sebe.“ Semafory vysílají informaci, že je červená a dávají pokyny autu, to si vše přebere a zastaví, protože ví, že je červená. To jsou věci, které k nám doputují během následujících několika let.
Stihneme se na to adaptovat?
Myslíte si, že jsme hloupější?
Ne. Ale myslím si, že tady spousta věcí déle trvá.
Je hloupé, aby v Evropské unii fungovalo audi v Ingolstadtu a nefungovalo v Praze. Od Unie přichází účelově vázané peníze přesně na takové věci, dělá hodně pro rozvoj. Ale i lidé sami mají o technické novinky zájem, nejen uživatelé, ale inovativní jsou často i samosprávy. Potenciál je tu dobrý, rozhodně nejsme deset let za opicemi.
To je vše pěkné, ale pokud jedu po silnici, která má deset výmolů na pár metrech, tak je mi jedno, nakolik moderní vybavení je kolem silnice nebo v autě. Je oproti Česku vůbec někdo v Evropě horší, co se povrchů silnic a infrastruktury týče?
Je celkem složité odpovědět tak, abych nikoho z našich zákazníků neurazil a abych nevypadal jako pitomec. (smích)
Zkuste to.
Na nešťastné dálnici D1 jsou mraky uzavírek. Když zrovna ne, většinou se spíš než na tu opravenou část zaměříte na hrbatou silnici. D1 nemá žádnou objízdnou trasu, opravuje se za provozu. Já jsem naprosto přesvědčený, že Ředitelství silnic a dálnic má vysoce kompetentní management, který ví, co dělá. A zvolil opravu za pochodu.
To by se asi dalo tolerovat, ale opět – vše trvá moc dlouho.
Myslím si, že ještě rok, možná rok a půl vydržíme. A pak budeme jezdit po dobré dálnici. Jako povrch se tam používají betony, které mají delší životnost. Co se týče silnic prvních tříd, tam je stav horší. Ale taky si nemyslím, že je katastrofální. No a stav páteřní sítě krajských silnic je dán dopravním zatížením. Nejkvalitnější silniční síť mají jižní Čechy. Tam je radost jezdit. Zato když jedete po středočeských silnicích…
Tam houstne provoz, protože se lidé stahují k Praze.
Podobné je to kolem Brna. Když jedete ve všední den třeba na Ivančice, není to jen o hrbolech, ale také o kamionech, které míjíte. Vyrojilo se tu mnoho průmyslových areálů, kam se zboží naváží a odkud se odváží, i kolem D1 a D2. A není to tak, že z dálnice vede odbočka přímo do logistického parku. Kamiony sjedou z dálnice, míří po silnicích druhé a třetí třídy, a ty jednoduše likvidují. Zátěž je extrémní a je potřeba opravovat podle toho, jak rychle silnice degraduje.
VARS vyvinul měřicí auto, CleveRA Car, které právě pokles kvality umí rozpoznat. Jak to dělá?
Třeba u betonových vozovek zjistíme klidně v noci v rychlosti 80 kilometrů v hodině trhlinky, jež mají ani ne milimetr. Ty se za dvanáct let změní v trhliny a pak jsou z nich poruchy – třeba se kus odlomí.
Jdete tedy primárně po drobnostech, které zatím nevadí?
Je to jako u lékaře. Když problém zachytíte včas, léčba může být – a většinou je – úspěšná. A navíc levná. Když pozdě, je to s úspěšností horší, náklady se zvyšují, komfort s tím spojený je taky nižší. Pokud si všimneme mikrotrhlin, můžeme je zavčas zapravit, aby do nich nezatékala voda a nezvětšovaly se.
Slyší na toto politici?
Měření se rozjíždí na krajské i celostátní úrovni. Postupně jim dochází, že když si teď půjčí třeba pět miliard a opraví své silnice, tak na tom nakonec vydělají. A ještě to vypadá hezky a lidé budou spokojení. A co víc, po dvanácti letech jste finančně na nule, po dalších třiceti v plusu. Pokud se má člověk kvalitně rozhodovat, musí mít podklady a vědět, co se děje. Jaký stav byl, je a bude za konkrétních podmínek.
A vy tyto informace dodáte?
Technologicky jsme schopni daleko lépe data zpracovávat – měřit, vyhodnocovat, předávat. Dokonce tak, že jsme schopni generálnímu řediteli ŘSD nebo krajskému radnímu pro dopravu říct, kolik peněz potřebuje, aby mohl naplňovat nějakou politiku. A co se stane, když ty peníze nebude mít, kolik prodělá v dalších letech. Pak si hrajeme s hypotézami, co přinese, kdyby do toho investoval ještě víc. Prediktivní údržba, tedy vyspravování drobností zavčas, je teď velké téma.
Ale politické vedení se přece pravidelně obměňuje...
Podle mě je budoucnost, zejména dálnic, v koncesích. Řekne se: „Soukromníci, tady máme dálnici, starejte se o ni 30 let. My vám za to budeme dávat nějaké peníze. Vy si řekněte, kolik chcete, abychom vám zaplatili a vy určitý úsek musíte postavit a udržovat.“ To si pak člověk spoustu věcí rozmyslí předem. Když se seknete v predikcích a za deset let budete muset svou část opravovat, přijdete snadno klidně o miliardu. Koncese může být řešením i té situace, do níž se dostaneme, až státu dojdou peníze.
