Asi deset let byl domek opuštěný. Pak se žena rozhodla, že už jej chátrat nenechá a vrátí do něj život.
"Zašla jsem za jedním Ratíškovákem, o kterém jsem si myslela, že má pro opravu takových domků cit, a poradila se s ním, co a jak udělat. Chtěla jsem dům zmodernizovat, ale tak, aby neztratil svoji osobitost," říká paní.
Přiznává, že sama je velkým nadšencem místního folkloru. Aby vynikla krása dřevěných stropů, nechala uřezat plynové trubky kolem něj, část kuchyně přeměnila na koupelnu a záchod, kterým se snažila dát venkovský ráz.
Když se do tohoto díla pustila, bylo jí šedesát a s pomocí manžela nepočítala. "Muž na takové věci není," vysvětluje a tvrdí, že se toho vůbec nebála. Vyškolila se při opravě domu, ve kterém nyní bydlí, a hodně zkušeností získala i v bývalém povolání.
"Do důchodu jsem dělala v Jednotě jako inspektorka a měla jsem pod sebou všechny prodejny na Hodonínsku. A často jsem dohlížela i na jejich opravy. Byla jsem zvyklá jednat s řemeslníky a věděla jsem, co si mám pohlídat," vypráví Františka Zubaliková.
Chaloupku začala pronajímat loni v létě, nejprve známým a nyní ji už nabízejí i některé cestovní kanceláře. V jednání s nimi se nedá. "Jedna chtěla mít výsadní právo a ještě jsem jí měla zaplatit za to, že ji zařadí do svého katalogu. Umluvit jsem se však nenechala a nakonec přistoupila na to, že žádná privilegia mít nebude a v katalogu bude domek zadarmo. Měla o něj takový zájem, že ustoupila," pochvaluje si žena.
Aby si hosté bydlení ve slovácké chaloupce ještě více užili, občas do ní dokonce nosí z domu peřiny. "Když pátou postel nepotřebují, stelu na ni peřiny, jak se to kdysi dělávalo," vysvětluje.
"Se sdílnějšími hosty si občas sedneme v podvečer na lavičku a povykládáme si. A když upeču buchtu, donesu jim na ochutnání," tvrdí. Vůbec prý nelituje, že se do takového podnikání pustila. "Je to taková zábava na důchod, a ještě si trochu přilepším."
