Obec by jej ráda opravila a přesunula na důstojnější místo, jenže k tomu potřebuje požehnání majitele i autora. Ani dobové záznamy však nenapovídají, kde se kámen na místě vlastně vzal.
„Dálniční odpočívadlo je už dlouho uzavřené. Slouží jen pro potřeby policie, auta tady zastavovat nemohou,“ vysvětluje starosta Vladimír Drbola.
Spousta lidí tak ani netuší, že na místě nějaký památník vůbec je. Přitom jen o pár desítek metrů dál stojí mnohem slavnější připomínka války – starovičský tank.
Právě k němu chtějí místní vápencový památník přesunout. „Je to pěkná práce, byla by škoda, kdyby ho lidé nemohli vídat,“ míní starosta.
Obec proto začala pátrat po tom, komu památník patří. Ředitelství silnic a dálnic, na které se Starovičští logicky obrátili jako první, se k němu ale nehlásí.
A o majiteli mnoho neví ani odborníci z muzea v nedalekých Hustopečích.
„Památník zřejmě vznikl už se stavbou dálnice. Za minulého režimu byly veřejně prospěšné stavby, tedy i dálniční odpočívadla, zdobeny uměleckými díly,“ vysvětluje ředitelka muzea Soňa Nezhodová.
Záhada je i to, kde se sochař inspiroval
Podle stavebního zákona z roku 1965 totiž musela až čtyři procenta z rozpočtu každé stavby ve veřejném prostoru připadnout na uměleckou výzdobu. Jistotu ale muzejníci nemají.
Stejnou záhadou je pro ně i to, který sochař verše Jana Skácela do kamene vytesal. A také, kde se inspiroval.
„V knihovně jsme prohledávali všechny Skácelovy sbírky, ale tento verš v žádné z nich není. Zdá se, že jej Skácel napsal přímo pro toto konkrétní místo,“ míní Soňa Nezhodová.
O autorství nikdo nepochybuje. „Včely se rozlétaly do úlů po práci a mnoho bylo na Moravě jara a přece umírali ještě vojáci...,“ stojí na památníku, který upomíná na události z 16. dubna roku 1945. Tehdy, den po osvobození Staroviček se za vsí na přístupu k Hustopečím strhla tanková bitva, během níž byly zničeny tři německé tanky a jedno samohybné dělo.
Nezhodová však upozorňuje také na jistou časovou nesrovnalost. Většina válečných památníků na Hustopečsku vznikla k třicátému výročí od konce války.
Dálnice v tomto úseku, k níž by se tedy měl pojit i vznik památníku, byla ale do provozu uvedena až o pět let později.
Pomník bude dál stát u dálnice
Obec zatím pátrá po autorovi památníku i v uměleckých kruzích a majitele hledá veřejnou vyhláškou. Pokud se do roka nepřihlásí, může památník převzít do svého majetku obec. Teprve pak bude moci investovat do jeho opravy a přesunu k odpočinkovému místu u tanku.
Do té doby bude pomník ztvárněný z jednoho kusu kamene stát mezi silnicí a dálnicí směrem na Hustopeče.
