Veškeré zvuky vyluzuje pusou, a tak jeho hraní vyžaduje zesilovač. Aby byla show ještě zábavnější, používá i smyčkovač, takzvaný looper.
Zabírá tím veřejný prostor, tudíž potřebuje mít povolení od úřadu. Zašel se tak informovat na radnici Brna-střed. "Úřednice se mě hned zeptala, jestli mi lidé hází peníze," popisuje Havlík. Po kladné odpovědi jeho činnost označila žebráním a řekla, že to bude problém.
"Snažil jsem se jí ukázat videa z vystoupení, ale názor nezměnila," posteskne si Havlík. Po třech týdnech mu do schránky přišla zamítnutá žádost.
V označení beatboxera jako žebráka se stala chyba. "Žádná vyhláška o žebrání neexistuje, ale chystá se. Je podstatné, jestli daná osoba přímo nutí lidi přispívat," uvedla mluvčí brněnské městské policie Denisa Kapitančiková. Což by samozřejmě Havlík při hraní nestíhal. Kdo má zájem, hodí mu dobrovolně pár korun nebo vizitku.
"Žebrácká" vyhláška se chystá
"Především v ní vymezíme, co žebráním není. Hraní na ulici tak určitě považované nebude," přiznává mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára.
Vyhláška nevyhláška, největším problémem jakéhokoliv pouličního vystoupení jsou strážníci. Pokud si někdo stěžuje, že ho hraní obtěžuje, musí umělcům domluvit. "Když venku nikdo nevyřvává do večera, nevadí mi to," sdělil svůj názor Petr Sláma, který bydlí na České ulici. Té nejfrekventovanější v Brně.
U Ondřeje Havlíka také záleží, na jakou hlídku narazí. "Jednou mi nařídí všechno sbalit, podruhé mě poprosí, ať se přesunu jinam," srovnává umělec odlišný přístup strážníků.
V Rakousku se umělce zastali
Podobný postup neplatí jen v Brně či České republice. "V rakouském Grazu lidi nadávali policajtům, proč mě zastavují. Prý když se nazývají kulturním městem, ať mě tedy nechají hrát!" pobaveně vzpomíná umělec, kterému se poté stačilo posunout do nedalekého parku.
A právě odezva publika je pro Havlíka při hraní na ulici tím nejdůležitějším. Musí reagovat na podněty kolemjdoucích, více se soustředit, aby neudělal chybu, nestydět se, snažit se z hraní udělat opravdovou show. "Může se stát, že v klubu beatbox lidi moc nechytne. Zato na ulici se zastaví jen ten, kdo chce," oceňuje.
Asi po půlhodině hraní na České ulici se odpoledne kolem umělce vytvořil asi čtyřicetičlenný půlkruh zaujatých posluchačů. "Je to výborné spojení města a kultury, která sem určitě patří. V evropských metropolích je něco takového běžné," uvítala vystoupení přihlížející studentka Eliška Barochová.
Nejen ona za ojedinělý zážitek nakonec přispěla Havlíkovi hrstkou drobných. Republikový mistr v beatboxu si tak může za několik hodin přijít na tisíce.
Při nejlepším brněnském výstupu našel v čepici i pět dvoustovek. Většinou se ovšem jedná o drobné. "Počítání peněz je tak velkou částí programu. Někdy mi to zabere i půl hodiny," směje se Havlík.
