„Děláme vlastně totéž, co naši dědové, ale dáváme tomu moderní kabát,“ odkazuje sklepmistr Aleš Kaspar na to, že i v každém malém vinném sklepě byla dříve podlaha vyspádovaná tak, aby se vzácná tekutina postupně sama dostávala až do jeho nejhlubší části.
Jenže ve Vilavinu to není vyspádovaná podlaha, ale šest pater a čtrnáct metrů výšky, které je potřeba překonat, než se z bobule hroznu stane hotové víno.
Všechno začíná pod samotnou střechou budovy. Ručně sbírané hrozny sem po odstopkování vyveze výtah poháněný solárními panely. „V podkroví“ stojí vinifikátor, kde se hrozny macerují. Ten má zkosené dno.
„To umožní moštu vyklouznout vlastní vahou do lisu pod ním,“ ukazuje Aleš Kaspar horní dvě patra zpracování hroznů.
Tím, že se nezapojují čerpadla, ale spoléhá se pouze na gravitaci, nejsou podle něj bobule tak namáhané. A do vína se nedostávají chutě, které v nich vinař nechce.
„Když skousnete slupku u hroznu jednou nebo dvakrát, cítíte hezkou ovocnou chuť. Ale po několika skousnutích už se uvolní hořkost. A tu my ve víně nechceme. Proto nepoužíváme čerpadla, která bobule zbytečně mechanicky namáhají,“ ukazuje Aleš Kaspar.
Ale to už stojíme u lisu. I ten je svým způsobem jedinečný. Jeho součástí jsou speciální „rukávce“ tkané z kosmického vlákna.
„Používají se na šití skafandrů. Jakmile NASA uvolnila patent, sáhli po něm výrobci tohoto lisu a tím úplně změnili dosavadní koncept lisování,“ ukazuje sklepmistr rodinného vinařství, jak se z hroznů dostává mimořádně čistá šťáva s minimem kalů.
Jsme jako komorníci, říkají vinaři
Sestupujeme po schodech do nižších pater budovy postavené ze silného betonu, který udržuje ve vinařství celoročně stabilní teplotu. Mošt putuje skrze hadice svojí vlastní cestou do dalšího nerezového tanku. Chráněný před dotekem vzduchu, který by mohl výsledný produkt pokazit.
Následuje patro odkalení a zachlazení, dalším krokem je stočení čistého podílu moštu. Opět gravitací.
„Víno si vlastně pomáhá samo dostat se do další životní etapy. My ho musíme jen obsloužit. Jsme tady takovými jeho komorníky,“ směje se Aleš Kaspar.
Použití gravitace místo čerpadla je podle něj šetrnější a umožní uchovat ve víně to nejlepší, co mu dal vinohrad. Chuť je svěžejší a živější.
Aby všechno dobře navazovalo a vzácná tekutina pohodlně sklouzávala z jednoho patra do druhého, všechny tanky jsou postavené na míru vinařství. Myslelo se i na to, aby co nejlépe vyhovovaly té které životní fázi vína. Ty poslední ho čekají v samotném sklepení, kde víno několik měsíců leží a odpočívá v tancích, aby se po jediném filtrování dostalo jiskrně čisté do lahví.
