Je libo Medvědí krev? Právě toto červené bulharské víno se ocitlo mezi potravinami na pranýři za to, že v něm byl nepovolený přídavek sacharózy.
A co takhle sladká Pálava? I u ní se za její „lahodností“ skrývala nadměrná dávka cukru, navíc je jejím výrobcem firma prodávající autoskla. Ve Frankovce zase bylo dokonce o 35 procent víc vody, než je legální.
Nejen takové neduhy se pokouší zachytit inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI). Loni absolvovali více než tři a půl tisíce kontrol, které souvisely s vínem a jeho uváděním na trh. A jejich výsledky jsou docela chmurné: v 712 případech zjistili nějaké pochybení, pětinu kontrol tak označili jako nevyhovující.
V některých případech šlo jen o „papírové“ chyby, zajímavější čísla však vzešla z laboratoří. Tam inspektoři poslali 869 šarží vín, z nichž povoleným enologickým postupům nevyhovělo 14 procent. „Nejpočetnější zjištění bylo v senzoricky nevyhovujících parametrech. Nejčastěji byly zjištěny choroby a vady jako například oxidáza, nežádoucí těkavé látky – octovatění vína, vada po oxidu siřičitém a jiné,“ popisuje SZPI.
Nedostatky našli inspektoři i na etiketách, kde se údaje o obsahu alkoholu či zbytkovém cukru lišily od skutečnosti. Zjistili i zvyšování přirozeného obsahu alkoholu ve víně nadlimitním přidáváním cukru do moštu nebo rmutu a překročení limitu v případě použití kyseliny sorbové, která funguje jako konzervant. Inspekce tak zakázala prodej vína ve finančním objemu vyšším než 36 milionů, což je nejvíc za posledních deset let. Předloni a rok předtím to nebylo ani 15 milionů.
Podle mluvčího SZPI Pavla Kopřivy výsledky ovlivňuje fakt, že se inspektoři soustřeďují na potenciálně problémová místa. Dá se tedy očekávat, že pochybení najdou.
„Máme velmi sofistikovaný systém předvýběru míst ke kontrole. Vycházíme jak z dřívějších dat u té které provozovny, tak z podnětů spotřebitelů, organizací státní správy nebo třeba dozorových organizací ze zahraničí. To vše hraje nějakou roli,“ přibližuje s tím, že kontrola jednou za čas samozřejmě potká i provozovnu, kde dřív žádná pochybení nebyla.
Pomohl vinařský zákon
Závažná falšování loni zjistili inspektoři jen v sedmnácti případech, a to u šarží původem z Česka, Bulharska, Slovenska a Rakouska. „Tato vína obsahovala zakázaný přídavek exogenní vody, neodpovídající geografický původ, nepovolený přídavek syntetického glycerolu, sacharózy a sacharinu,“ uvádí inspekce.
Podle Kopřivy výsledky sice nejsou optimální, na druhou stranu jsou daleko lepší než před rokem 2018, kdy vstoupila v platnost novela vinařského zákona. „Tehdy bylo závažných prohřešků falšování daleko víc. I kolem 25 procent vzorků bylo nevyhovujících, dnes jsou to jednotky,“ srovnává.
Před platností novely se totiž do Česka ve velkém dostávalo cisternové víno, které se následně rozváželo do vinoték v sudech, které jdou znovu plnit. Tím, že se mohl jejich obsah měnit, bylo téměř nemožné viníka falšování vína dohledat a postihnout. Dnes je povinné prodávat víno v jednorázovém obalu, díky čemuž závažných případů falšování výrazně ubylo.
Podle prezidenta Svazu vinařů Martina Chlada nelichotivé výsledky rozhodně nejdou za tuzemskými vinaři.
„My jsme schopni vyprodukovat asi třicet procent tuzemské spotřeby, sedmdesát procent vín se doveze. A většina postihů inspekce míří za dovozovým vínem, a to ještě té nejlevnější kategorie od dvou do čtyř eur,“ podotýká. „Nám by vyhovovala ještě větší přísnost vůči těm, kteří nedělají víno poctivě, kvalitně a pro kultivaci celého oboru, ale kteří to mají jako předmět vypočítavého obchodu, ať už je kvalita jakkoli pofidérní. Proti těm by měla inspekce postupovat ještě razantněji,“ vyhlašuje Chlad.
Podvodům nahrává byrokracie
Jak však upozorňuje sommeliér Martin Procházka, zase tak černobílé to není. „Největšími dovozci levných zahraničních vín jsou různé tuzemské závody a firmy, které produkují jak moravská vína, tak pod různými brandy zahraniční vína vypadající na první pohled jako moravská,“ říká jednatel společnosti Justwine obchodující s vínem, lektor Vinařského institutu a spoluorganizátor expozic vín z Česka na zahraničních veletrzích a výstavách.
Prostor pro podvody ve víně podle něj vytváří nesmírně složitá administrativa, která je s jeho výrobou a prodejem spojená. Jak vinaři, tak obchodníci jsou zavaleni horami papírů.
U levné pálavy by měl zákazník zpozornět, často se falšuje, varuje inspekce |
„To zbytečně zatěžuje i kontrolní orgány místo toho, aby se věnovaly práci v terénu,“ domnívá se s tím, že v hromadách papírů si ti, kdo chtějí podvádět, cestu najdou o to snadněji. „Když se bavíte s vinaři, všichni vědí, kdo podvody dělá, všichni si na ně ukazují, ale ty firmy fungují dál, protože z toho papírově vždycky nějak vybruslí.“
Pozitivně však vnímá zřetelný odklon od problematických levných vín. „Hodně tomu pomáhá mladá generace mezi 25 až 35 lety, která je otevřenější, objevuje svět kvalitní gastronomie, hledá dobré produkty a je ochotna za ně zaplatit,“ líčí Procházka.
U vína to nicméně jde pomaleji než u jídla či u kávy. „Lidé nemají problém dát 65 korun za espresso, ale když po nich chcete v restauraci 70 korun za deci vína, tak se kroutí. Navzdory tomu to jde dobrým směrem,“ směje se.
