Muž, který dosud působil ve zlínské krajské nemocnici, uspěl v opakovaném výběrovém řízení, které vyhlásil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) poté, co odmítl podepsat jmenování Michala Pohanky, který již svatou Annu v minulosti vedl. A právě za jeho éry dluh nabobtnal o stovky milionů.
Proč jste se přihlásil do výběrového řízení až ve druhém kole?
Situaci u svaté Anny jsem dlouhodobě sledoval, protože s ní zlínská nemocnice, ve které jsem působil, spolupracovala na medicínské i obchodní bázi. Často jsem proto do Brna jezdil a říkal si takovým tím vnějším pohledem, že by šlo nemocnici posunout k lepšímu. Proto jsem si řekl v momentě, kdy se v prvním kole výběrového řízení nenašel vhodný kandidát, proč to nezkusit. Svatoanenská nemocnice je pro mě skutečně velkou výzvou.
Znáte se s vaším dosavadním předchůdcem Martinem Pavlíkem? Jste rád, že v nemocnici zůstává jako lékař?
Potkali jsme se zatím jen jednou. Jsem rád, že zůstává, přece jen zná chod nemocnice detailně a v začátcích mi může hodně pomoci předáním informací.
Proslýchá se, že už během pohovoru před výběrovou komisí jste zmínil, že chcete vyměnit část managementu. Může to totiž budit dojem, že s dosavadním vedením nejste spokojený.
Každý šéf si na nové pracoviště přivádí pár lidí, s kterými je zvyklý pracovat a věří jim. Před výběrovou komisí jsem skutečně představil v hrubých obrysech nějaký svůj tým, ale to neznamená, že nakonec všechny do vedení svaté Anny dosadím. V první řadě plánuji seznámit se s managementem, který v nemocnici aktuálně pracuje. Na některé mám dobré reference. Pokud se ukáže, že jsou pravdivé, nemám důvod ke změně.
Kvůli špatné finanční situaci se v posledních letech zredukoval personál o stovky míst. Za zaměstnance, kteří odešli, se již nebrala náhrada. Míníte v tomto pokračovat?
V tomto směru bych chtěl zaměstnance uklidnit. Situace na pracovním trhu je obecně napjatá a propustit jakéhokoli dobře pracujícího zdravotnického pracovníka je hazard. Navíc ve svaté Anně fungují provozy, kde personál chybí. Budu se proto snažit stávající zaměstnance motivovat, aby neodcházeli jinam, a přilákat nové.
Vlastimil Vajdák (46)Vystudoval zlínskou fakultu managementu a ekonomiky. Do Brna přišel ze zlínské nemocnice, kde byl členem představenstva a měl na starosti ekonomickou a provozně-obchodní oblast. Předtím pět let působil jako ekonomický náměstek Uherskohradišťské nemocnice, kde byl také v představenstvu. Zkušenosti rovněž sbíral jedenáct let v bankovnictví, kde se dostal až do křesla regionálního šéfa ČSOB. |
Jak je chcete pozitivně motivovat, když se v nemocnici musí maximálně šetřit, takže o nějakém výraznějším zvyšování platů nemůže být řeč?
V první řadě se chci se zaměstnanci setkat a udělat dotazník spokojenosti. Zeptáme se, co stávajícímu personálu vadí a co by chtěli zlepšit. Personální politika není vždy o penězích, ale často lidé odchází i kvůli špatným vztahům na pracovišti nebo kvůli špatnému vedoucímu. Chci zaměstnancům nabídnout i možnost většího kariérního a odborného růstu. Důležité jsou také pracovní podmínky, proto považuji za nutné dostavět a zmodernizovat areál. Některá pracoviště této nemocnice neodpovídají 21. století.
Aby byla nemocnice v budoucnu provozuschopná, jsou potřeba miliardové investice na modernizaci. Máte řešení?
Nejprve si prostuduji generel nemocnice. Protože je už nějakou dobu starý, musíme ho oprášit a podívat se, jak by šlo vyřešit roztříštění některých pracovišť po několika místech v Brně. Chtěl bych celkově lépe zorganizovat kapacitu areálu, aby se obsadil kompletně i objekt ICRC, který nyní není kapacitně vytížený. Peníze budou samozřejmě potřeba, proto chci vyjednávat s ministerstvem zdravotnictví, městem i krajem a hodlám oslovit také sponzory, aby se na rozvoji nemocnice podíleli.
Můžete jmenovat oddělení, která nutně potřebují investice?
Zatím jsem se jen několikrát prošel areálem. Nějakou představu mám, ale momentálně detailně nevím, jak jednotlivá oddělení vypadají uvnitř. Celkově se mně však nelíbí, že je areál zanedbaný z hlediska běžné provozní péče. V tomto případě nejde o peníze, ale o přístup lidí. Pacienti se v takovém prostředí určitě necítí dobře.
Současný dluh nemocnice se pohybuje okolo dvou miliard korun. Několikrát muselo pomoci mimořádnou dotací ministerstvo, protože hrozilo omezení péče. A ani v budoucnu asi nepůjde sv. Annu nastartovat bez pomoci státu. Mají zástupci ministerstva vůli pomoci?
Se zástupci ministerstva jsem zatím nijak detailně nejednal, ale mám to určitě v plánu. V první řadě však musíme trochu napravit ekonomiku nemocnice, aby se mohla alespoň částečně na investicích podílet i z vlastních zdrojů. Pak se nám také více otevře cesta zlepšit celkový stav svaté Anny.
Nemocnice je ale zadlužená dlouhodobě. Před vámi se už vystřídalo několik ředitelů, kteří se snažili tuto situaci zvrátit. Hlavní problém však spočívá v tom, že svatá Anna oproti jiným nemocnicím dostávala od pojišťoven za jednotlivé výkony méně peněz. Proč by se zrovna vám měla podařit změna?
Zatím neznám čísla ke konkrétním platbám, takže nedokážu říct, zda byly skutečně nízké. Jsou ale i další věci, které jdou mimo zdravotní pojišťovny. Musíme hlavně zanalyzovat smlouvy s dodavateli léků a zdravotnického materiálu, na čemž jde také ušetřit. Vedení udělalo velký kus práce, pořád se však najdou rezervy. Svatá Anna doplácí hodně i na opožděné platby za faktury, které se do cen promítají. Platíme více než zařízení, která hradí objednávky včas.
Plánujete nějaké změny týkající se péče? V minulosti například došlo ke zrušení lůžek na očním. A je naopak nějaká lukrativní odbornost, která u svaté Anny chybí a mohla by přinést finanční prostředky?
V tuto chvíli ještě nemám podrobnější informace, jaká odbornost může být pro nemocnici lukrativní, a jaká naopak nikoliv. A ani si nemyslím, že by řešením nelukrativních oborů mělo být jejich rušení. Mám vždycky snahu hledat jiné řešení a tohle nechat až jako poslední variantu. Na druhou stranu je v areálu nemocnice Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, které není součástí nemocnice. Určitě se chci sejít s jeho ředitelem a pobavit se o spolupráci do budoucna.
Centrum bylo součástí nemocnice, která rozdělením přišla o peníze, protože jde o ziskové pracoviště. Není čas, aby se vrátilo ke svaté Anně?
Chci se s touto problematikou seznámit a nejprve jednat s jeho ředitelem. Poté, pokud budu mít možnost, i na úrovni ministerstva zdravotnictví. Zatím nemohu říci svůj názor, protože nejsem seznámen se vztahy a smlouvami. Bude to určitě předmětem mé analýzy.
Jaké plány máte s Mezinárodním centrem klinického výzkumu (ICRC)? Co říkáte na názory, že by se mělo osamostatnit?
Vzhledem k rozběhnutým projektům není možnost radikálních změn. Činnosti ICRC si zanalyzuji a při zahájení nových projektů budu chtít vidět jakýsi ekonomický background. Abychom předem věděli, že nemocnice bude mít z konkrétní činnosti finanční přínos, když na chod ICRC přispívá.
Někteří lékaři tvrdí, že ICRC je diamantem českého zdravotnictví. Měli jste třeba ve Zlíně povědomí o činnosti centra?
Povědomí o ICRC jsme samozřejmě ve Zlíně měli, i když pojem „diamant“ slyším poprvé. Ale když už jste použila takový příměr – diamant je hezký, když se blýská, a když ho pořád někdo opečovává a leští. Ale když pak vidíte, že, s trochou nadsázky, pacient nemá v nemocnici téměř kam jít na toaletu, tak si říkáte, jestli jste schopni takový diamant leštit dál. Z hlediska komfortu prostě musíme něco udělat s nemocnicí a nejenom rozvíjet vědecko-technický park. Musíme mít na paměti, že pacienti jsou důvod, proč nemocnice funguje.
