Nejstarší z vodojemů ve stráni brněnského Žlutého kopce byl postavený mezi lety...

Nejstarší z vodojemů ve stráni brněnského Žlutého kopce byl postavený mezi lety 1868 a 1876 a pojal skoro 10 tisíc kubíků vody. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Jako z Pána prstenů. Podívejte se do starého vodojemu pod Brnem

  • 22
I původně ryze účelné technické stavby dokážou uchvátit. Důkazem jsou monumentální prostory vodojemů ukryté ve svahu brněnského Žlutého kopce. Trojice nádrží je už skoro dvacet let odstřižená od sítě, nyní má šanci stát se památkou. Podívali jsme se dovnitř.

„Dolů jdete na vlastní nebezpečí, od vodáren v případě úrazu nic nedostanete,“ upozorňuje Milan Kněžínek z Brněnských vodovodů a kanalizací, když podepisujeme seznámení s obsáhlým výčtem rizik spojených se sestupem po osmimetrovém železném žebříku do nejstarší nádrže.

Ostražitost se dá pochopit. Pod budovou dnešního Masarykova onkologického ústavu (tehdy ještě nestál) vyrostla už na přelomu 60. a 70. let 19. století.

„Cihly drží, ale kov časem zreziví, uvnitř se stále drží vlhkost a těch dvacet let, kdy nejsou v provozu, se logicky také podepsalo,“ dodává Kněžínek.

Nad nenápadnou betonovou skruží na okraji louky krátce lavírujeme, zda se skrze ni na žebřík dostaneme i s objemným batohem s fotoaparátem. „Když tak vám ho spustím na laně,“ navrhuje další pracovník vodáren.

Obavy byly zbytečné. Po opatrném sestupu i se zavazadlem se před námi otevírá průzor působivou klenbou podobnou kulisám z Tolkienovy trilogie Pán prstenů. Lampy vrhají světlo na vnitřní stranu klenbových oblouků, díky čemuž prostor při okraji nádrže působí jako monumentální chodba z dávných časů.

Pálené cihly, z nichž je vodojem celý včetně pilířů postavený, za více než 120 let, kdy zadržovaly vodu pro obyvatele vilové Masarykovy čtvrti, změnily barvu z červené na tmavě hnědou. „Pozor, ještě tady trochu vody prosakuje,“ upozorňuje průvodce. „Vodojem býval napuštěný po hranici vrchní římsy, jeho kapacita je 9 600 kubíků, tento je ze všech tří největší,“ dodává.

Do vodojemů zatéká, dnes už by nevyhovovaly

Druhý cihlový vodojem vystavěný na konci 19. století pojme o tisíc metrů krychlových méně a třetí, již betonový z počátku 20. století zadržoval ve dvou oddělených komorách přes 9 200 kubíků. Voda se do nich „tahala“ parními čerpadly z nyní již nefunkční úpravny v Pisárkách zprovozněné v roce 1872. Tehdy vznikla i základní vodovodní síť.

„Ve všech byla pitná voda až do doby zprovoznění březovského přivaděče v roce 1913. Dva poté sloužily pro užitkovou vodu a později i třetí. V roce 1997, kdy vodojemy odpojili od sítě, byla užitková síť zrušena, protože ji prohlásili za schopnou dodávat pitnou vodu - sítě se propojily a přebytečné potrubí zrušilo,“ vzpomíná důchodce Milan Kubeš, který ve vodárnách pracoval přes 40 let.

Vodojemy pod Žlutým kopcem

  • První cihlový byl postaven v letech 1868 až 1870, druhý na úplném konci 19. století a třetí již betonový se dvěma nádržemi kolem roku 1910.
  • Čerpala se do nich voda z úpravny v Pisárkách, zásobovaly vilovou Masarykovu čtvrť. Šlo o první hydraulické pásmo, druhé bylo v oblasti Špilberku, kde jsou také vodojemy.
  • Objem první je 8 688 kubíků, druhé 8 611 a třetí má dvě komory o kapacitě 4 686 metrů krychlových.
  • Byly odpojeny od sítě v roce 1997, kdy zanikl užitkový vodovod. Už nebyly potřeba, nahradily je novější. Užitková i pitná síť se spojily a nadbytečné potrubí zlikvidovalo.
  • Provozovatelem jsou Brněnské vodárny a kanalizace, nevyužívaný soubor ale chtějí předat zpět do správy majitele - města Brna.
  • Jsou vypuštěné, zamčené, odpojené od elektřiny a zakonzervované. Vodárny udržují pouze travnatý povrch nad nimi.
  • Nyní je Brno zásobeno ze 70 až 80 procent vodou podzemní a do Brna teče z velké části gravitačně. Především z Březové, zbytek se dodává z vírského oblastního vodovodu, voda pocházející odtamtud se upravuje ve Švařci.

Celkových více než 27 tisíc kubíků ze všech tří nádrží by Brňan při loňské průměrné denní spotřebě 109 litrů na hlavu vyplýtval za bezmála sedm set let. Celému městu by ale zásoba nestačila ani na den.

Dnešní standardy už by staré vodojemy nesplňovaly. „Jak vidíte, zatéká sem,“ ukazuje Milan Kněžínek na bílé skvrny na zdech sahající od stropu k podlaze.

„Cihly jsou strávené a izolace už není úplně v pořádku, vodojem musí být zcela nepropustný, aby se voda neztrácela spodem, a naopak aby do něj neprosakovala ta dešťová. Druhý cihlový je v havarijním stavu, z dnešního pohledu by pro provoz vyhovoval nanejvýš ten betonový,“ vysvětluje.

I ve srovnatelně velkých moderních nádržích se podle Kněžínka všechna voda obvykle obmění za den až dva. „A za tu dobu se nezkazí. Dříve se do vody dávkoval chlor, nyní dáváme chlordioxid, aby po celé trase vydržela v požadované kvalitě. Dnešní vodojemy se čistí a dezinfikují jednou za rok, nanejvýš dva,“ přibližuje.

Současně vyvrací informaci o chystané demolici souboru, která se objevila na internetu.

„Vážně to není pravda. Podle mě by určitě mělo být v zájmu města alespoň tento nejstarší vodojem z hlediska historie zachovat. Může se vybudovat jiný vstup, aby se dovnitř na prohlídky mohlo chodit snáz. A určitě by se dal využít i jinak, třeba pro restauraci či vinárnu,“ přemítá.

Sdružení podalo podnět ke zpamátnění

Vodárny jako nynější provozovatel se v dohledné době chystají nevyužívaný soubor vodojemů vrátit magistrátu jakožto majiteli. „Město pak rozhodne, co s ním bude,“ ví Kněžínek. „Podívejte, dokonce sem spadl slimák,“ ukazuje na podlahu pod vstupním otvorem a stoupá po rezavém žebříku.

Venku stačí jediný pohled do dlaní zabarvených od rzi a jeden z vodařů už podává krabičku se solvinou a pouští vodu z hadice.

O možném využití lukrativní, avšak nádržemi podkopané parcely v centru města se v minulosti již nejednou diskutovalo. „Objevil se nápad využití pro nemocnici, část pozemku měla jít k pronájmu jako parkoviště. Byl tu i nápad na stavbu léčebny pro dlouhodobě nemocné,“ připomíná.

Dá se předpokládat, že po vrácení vodojemů do správy města začnou na vlastníka ještě víc tlačit developeři. Žádné ochranné pásmo se na pozemky nevztahuje. Jejich nynější způsob využití je podle katastru nemovitostí zeleň a jiná plocha, část je součástí zemědělského půdního fondu.

Co bude s historickými vodojemy dál, bude záležet také na výsledku řízení o zpamátnění, k němuž na začátku června podalo podnět ministerstvu kultury zdejší Občanské sdružení Masarykova čtvrť.

„Na základě obdrženého podnětu ministerstvo aktuálně zadalo Národnímu památkovému ústavu vypracování podrobného návrhu na prohlášení věci za kulturní památku. Dle stanoveného rozsahu a výčtu památkových hodnot bude následně zahájeno správní řízení. Délku tohoto řízení ani jeho výsledek nelze dopředu odhadnout,“ řekla iDNES.cz mluvčí ministerstva Simona Cigánková.