Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Všude jsme byli za exoty, líčí nomád hromadné putování ve stařičké avii

  9:29aktualizováno  9:29
Po deseti letech studií geologie na Masarykově univerzitě v Brně se Vojtěch Wertich vydal na cesty. Spolu s partou dalších mladých lidí projel Rusko, Mongolsko, Maroko, Západní Saharu, Skandinávii, Pobaltí a Jižní Ameriku. A to všechno ve stařičké Avii 30 z roku 1974.

Třicetiletý Vojtěch Wertich už projel Rusko, Mongolsko, Maroko, Západní Saharu, Skandinávii, Pobaltí i Jižní Ameriku. Na brněnských veletrzích cestovního ruchu Go a Regiontour se představuje v rámci projektu Nomádi. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Zařadil se tím mezi novodobé nomády. Tedy lidi, kteří své dovolené neměří na týdny jako obyčejní smrtelníci, ale na měsíce.

Fotogalerie

Jeho nezapomenutelné příběhy si mohou zájemci přijít poslechnout do pavilonu F brněnského výstaviště, jež až do neděle hostí veletrhy cestovního ruchu Go a Regiontour.

„Všude jsme byli za exoty. Hlavně když nás vylezlo z auta devět. Každý žasl, kolik nás je a že se tam vejdeme. A taky, že ne. Na noc museli dva spát ve stanu a stavěli jsme ho i na střechu. To bylo nejbezpečnější,“ směje se třicetiletý Wertich.

Devět? V autě, kde nebyla prakticky žádná osobní zóna. Nelezli jste si na nervy?
Na těch kratších výpravách ne, ale při té nejdelší, po Jižní Americe, která trvala od ledna do konce dubna, už ano. Ale spíš mezi jednotlivými dvojicemi. Já jsem splachovací, tak jsem fungoval jako mediátor a snažil se to urovnávat.

Vaši kolegové nomádi přivezli i svá cestovatelská vozítka. Kde máte avii Amálku?
V Kolumbii. Nechali jsme ji na farmě loni v dubnu na konci čtyřměsíční cesty Jižní Amerikou. Domluvili jsme se s jednou Češkou, co se provdala za Kolumbijce, že ji tam po nějakou dobu uložíme. Technický stav vozu z roku 1974 není nejlepší a dostat ho sem by bylo drahé. Zatím nevíme, co s ním bude. Mohl by se například hodit jako exponát do nějakého muzea.

Čím je Amálka originální?
Klasické modré nákladní avie byly za socialismu běžné, ale na obytné si je lidé přestavovali sami. Žádná oficiální výroba neexistovala. Tak tuhle jednu prastarou avii koupil kamarád Honza Vrtěl, vyhodil z ní zbytné věci jako sprchu nebo ledničku, aby tam bylo víc úložného prostoru. Technicky ji vylepšil, podložil tlumiče a zvedl předek kvůli pohybu po těžkém terénu, zesílil převodovku, aby víc utáhla, a mohli jsme vyrazit. Motor byl z roku 1996, takže ten nevyměňoval.

Na brněnském výstavišti se představujete v rámci projektu Nomádi pod záštitou Lidových novin. V současnosti se mnohým lidem říká digitální nomádi, protože jim k práci stačí počítač a mohou být třeba na druhém konci světa. Taky to tak máte?
Nejsem digitální nomád. My jsme si na cesty vydělali předem. Nomádi ale asi jsme, protože nevymetáme hotely, ale jezdíme veteránem po exotických krajinách včetně pouště, a když si chceme třeba vyběhnout na Machu Picchu, uděláme to a zase jedeme dál. Nebál bych se ale toho označení, že jsme turisté. Za cestovatele považuju pány Holuba nebo Zikmunda s Hanzelkou, to je vyšší liga. Ti měli jen buzolu, my si nařídíme GPS a jedeme. Ale i tak občas bloudíme a pak nás zachraňují papírové mapy. Osobně je mám radši.

Ostatně jste geolog, tak to máte v profesi.
Dělal jsem i orientační běh.

Takže máte fyzičku. Potřebuje ji člověk na tento typ cestování?
Ano, nesedíme jen v autě, ale sbalíme se a na pár dní vyrazíme na túru po horách s plnou polní, což je nějakých patnáct kilo. Na druhou stranu do toho nikoho nenutíme, takže když jsme se vydali na šestitisícovku v Bolívii, půlka výpravy radši zůstala v táboře. Bylo to sedmihodinové stoupání od pěti do šesti tisíc metrů, to mi fakt docházel kyslík. Na vrcholu jsem se chtěl postavit, ale nohy mě neposlouchaly. Rychlé cukry to naštěstí spravily.

Sáhl jste si na dno?
Právě při tomto výstupu na sopku Parinacota ano. Leží na hranicích Chile a Bolívie, na březích jezera Chungará a měří 6 384 metrů. Původně jsme šli navázaní na laně. Já jsem se odpojil od hlavního družstva, že půjdu svým tempem. Nestačil jsem a v jednu chvíli dokonce uvažoval, že to vzdám.

První cesta vedla do Ruska a do Mongolska. Proč zrovna tam?
Já to neplánoval. To Honza Vrtěl, který dělal hlavního řidiče, mechanika a je majitelem avie. Byl tam na nafukovacích člunech na řekách a chtěl se vrátit. No a na auta se dá naložit víc než na lodě. Já byl volný a na brigádách jsem vydělal nějaké peníze, takže jsem se přihlásil. Kdyby mi ale někdo řekl, ať jedeme třeba do Kyrgyzstánu, jel bych i tak.

Ve které zemi se vám zdáli lidé nejpřívětivější?
Asi v Kolumbii, ale možná to bylo tím, že jsem měl kamaráda Kolumbijce a znal ho už půl roku předtím. Takže mě zkrátka seznámil s tím, jak to tam chodí.

Kolumbie je docela nebezpečná. Lidé o ní často vědí jen to, že tam šéfuje narkomafie a unáší lidi.
To se říká. Jsou tam nebezpečná místa, třeba Darién mezi Kolumbií a Panamou. To je taková země nikoho, kde ani nejsou cesty, a vláda to území nemá pod kontrolou, ale tam jsme nejeli. Pohybovali jsme se v místech, kde bezpečno je. Když jsem například řekl, že jedeme do Afriky, lidé se děsili: „Tam přece řádí ebola!“ Jenže my byli v Maroku a na Sahaře, tisíce kilometrů od nákazy. Bylo to dál než Ukrajina od nás, když tam zuřila válka.

Pojďme k něčemu příjemnějšímu. Kde vám nejvíc chutnalo?
V Jižní Americe kolem jezera Titicaca byly fantastické ryby, v Kolumbii mají skvělé smažené banány, které používají jako přílohu. Jsou udělané naslano, křupavé, nakrájené na kolečka a chutnají jako hranolky. A asi nejlepší jídlo jsme měli v Maroku. Vaří velmi pomalu v keramickém hlubokém talíři s kónickou protaženou poklicí. Říká se mu tažín a dusí v něm maso a zeleninu s kořením. Jídlo je šťavnaté, a přitom se nemusí podlévat, protože pára se na stěnách sráží a stéká dolů. Jeden jsem si přivezl a teď v něm kuchtím.

Když už jsme u těch nej, kdy jste měl největší strach?
O život to nebylo. Ale hodně jsme se báli poruch, že zůstaneme viset daleko od civilizace a to šestitunové vozítko nebudeme schopni vytáhnout. A permanentní strach jsme měli o kola od avie při cestě do Mongolska a Ruska. Nenapadlo nás, že tam náhradní neseženeme, byla buď velká, nebo malá.

A vydržela?
Pořád jsme spravovali a u každého většího hrbolu se nervovali, že o nějaké přijdeme. Jedno také nenávratně odešlo, takže jsme nějakou chvíli jeli po pěti místo po šesti, protože u avie jsou zadní kola zdvojená. Nakonec jsme to zapíchli na Ukrajině a brácha si vzal volno a přivezl nám je z Česka, takže jsme přezuli. Naštěstí jsme byli už v zemi, kde nepotřeboval vízum, do Ruska by se nedostal. Tam taky byly jedny z největších problémů s úředníky. Ne na hlavních přechodech, ale na místní úrovni.

Jaké třeba?
Chtěli po nás registraci pobytu. Nechápali, že se můžeme někde zapíchnout a přespat. Museli jsme najít někoho, kdo by nás papírově nechal u sebe. Takže jsme místní upláceli bonboniérou, aby nám dovolili se zapsat na jejich adresu. Například v Jižní Americe jsme s úředníky problémy neměli.

Avie zůstala u známých v Jižní Americe. Co vás teď bez ní čeká?
Jsem dálkově na doktorandském studiu, chci dodělat školu. V Brně jsem byl deset let, než jsem začal vyrážet na cesty. V té době jsem pustil i byt, takže teď pobývám u známých a doma na Opavsku. A snažím se vydělat nějaké peníze. Jako geolog hledám ložiska a posuzuji možnosti těžby pro rakouskou firmu. Cestování mě ale drží. Určitě se chci někam vydat. Ale tam, kde jsem nebyl – do Střední Asie, na Island, do Kanady. Nerad se vracím na jedno místo. Zeměkoule je obrovská a možností je spousta.



Nejčtenější

Tohle už bude běžné, říká muž, který do koncertu na náměstí pustil sirénu

Jiří Novák dlouhodobě bojuje proti hluku na náměstí Svobody.

Kvůli hlučným akcím na náměstí Svobody válčí Jiří Novák s Brnem roky. A úspěšně. Soudy se přiklonily na jeho stranu,...

Jsme připraveni přijmout zachráněné migranty, píše hnutí Žít Brno do Itálie

Migranti čekají na vylodění z lodi italské pobřežní stráže Diciotti.

Hnutí Žít Brno zareagovalo na výzvu italského premiéra Giuseppe Conteho a nabídlo, že by město mohlo přijmout několik...



Bez povolení lidé do centra Brna vůbec nevjedou, upozorňuje náměstek

Náměstek brněnského primátora pro dopravu Richard Mrázek (ANO).

Pevnost obšancovanou kamerami, zákazovými značkami a modrými čarami. Tak by se s jen mírnou nadsázkou dalo popsat, jak...

VIDEO: Brněnský bojovník proti hluku spustil při koncertu na náměstí alarm

Koncert na náměstí Svobody narušil alarm

Přestupková komise v Brně se bude zabývat narušením koncertu amerického kytaristy Billa Frisella na brněnském náměstí...

Nebýt revoluce, je v Brně dávno metro, napsali komunisté na Facebook

Diskuze na facebookovém profilu brněnské KSČM.

Záplavu užaslých, pobouřených i pobavených reakcí vyvolal správce facebookové stránky brněnských komunistů. Do diskuse...

Další z rubriky

Zasloužíte provaz, píší odpůrci migrace členům Žít Brno

Zdravotní prohlídka migrantů čekajících na vylodění z lodi italské pobřežní...

Členové hnutí Žít Brno kvůli postojům k přijímání migrantů čelí výhrůžkám. Někteří adresáti hovoří dokonce o fyzické...

Archeologové našli na náměstí v Brně tramvajové koleje zrušené za Hitlera

Takto by vypadalo Dominikánské náměstí v Brně se sochou Josefa II., která je...

Překvapivý nález oznámili archeologové v Brně. Při průzkumu na Dominikánském náměstí odkryli pod kostelem svatého...

VIDEO: Dvacet minut rudého opojení. Formule od Ferrari jezdila v Brně

Ferrari přivezlo do Brna monopost F1

Připomínalo to odchod rockové kapely po koncertu z pódia. Parta rozesmátých chlapů směřovala volnou chůzí pod tribunu s...

Najdete na iDNES.cz