Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Všude jsme byli za exoty, líčí nomád hromadné putování ve stařičké avii

  9:29aktualizováno  9:29
Po deseti letech studií geologie na Masarykově univerzitě v Brně se Vojtěch Wertich vydal na cesty. Spolu s partou dalších mladých lidí projel Rusko, Mongolsko, Maroko, Západní Saharu, Skandinávii, Pobaltí a Jižní Ameriku. A to všechno ve stařičké Avii 30 z roku 1974.

Třicetiletý Vojtěch Wertich už projel Rusko, Mongolsko, Maroko, Západní Saharu, Skandinávii, Pobaltí i Jižní Ameriku. Na brněnských veletrzích cestovního ruchu Go a Regiontour se představuje v rámci projektu Nomádi. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Zařadil se tím mezi novodobé nomády. Tedy lidi, kteří své dovolené neměří na týdny jako obyčejní smrtelníci, ale na měsíce.

Fotogalerie

Jeho nezapomenutelné příběhy si mohou zájemci přijít poslechnout do pavilonu F brněnského výstaviště, jež až do neděle hostí veletrhy cestovního ruchu Go a Regiontour.

„Všude jsme byli za exoty. Hlavně když nás vylezlo z auta devět. Každý žasl, kolik nás je a že se tam vejdeme. A taky, že ne. Na noc museli dva spát ve stanu a stavěli jsme ho i na střechu. To bylo nejbezpečnější,“ směje se třicetiletý Wertich.

Devět? V autě, kde nebyla prakticky žádná osobní zóna. Nelezli jste si na nervy?
Na těch kratších výpravách ne, ale při té nejdelší, po Jižní Americe, která trvala od ledna do konce dubna, už ano. Ale spíš mezi jednotlivými dvojicemi. Já jsem splachovací, tak jsem fungoval jako mediátor a snažil se to urovnávat.

Vaši kolegové nomádi přivezli i svá cestovatelská vozítka. Kde máte avii Amálku?
V Kolumbii. Nechali jsme ji na farmě loni v dubnu na konci čtyřměsíční cesty Jižní Amerikou. Domluvili jsme se s jednou Češkou, co se provdala za Kolumbijce, že ji tam po nějakou dobu uložíme. Technický stav vozu z roku 1974 není nejlepší a dostat ho sem by bylo drahé. Zatím nevíme, co s ním bude. Mohl by se například hodit jako exponát do nějakého muzea.

Čím je Amálka originální?
Klasické modré nákladní avie byly za socialismu běžné, ale na obytné si je lidé přestavovali sami. Žádná oficiální výroba neexistovala. Tak tuhle jednu prastarou avii koupil kamarád Honza Vrtěl, vyhodil z ní zbytné věci jako sprchu nebo ledničku, aby tam bylo víc úložného prostoru. Technicky ji vylepšil, podložil tlumiče a zvedl předek kvůli pohybu po těžkém terénu, zesílil převodovku, aby víc utáhla, a mohli jsme vyrazit. Motor byl z roku 1996, takže ten nevyměňoval.

Na brněnském výstavišti se představujete v rámci projektu Nomádi pod záštitou Lidových novin. V současnosti se mnohým lidem říká digitální nomádi, protože jim k práci stačí počítač a mohou být třeba na druhém konci světa. Taky to tak máte?
Nejsem digitální nomád. My jsme si na cesty vydělali předem. Nomádi ale asi jsme, protože nevymetáme hotely, ale jezdíme veteránem po exotických krajinách včetně pouště, a když si chceme třeba vyběhnout na Machu Picchu, uděláme to a zase jedeme dál. Nebál bych se ale toho označení, že jsme turisté. Za cestovatele považuju pány Holuba nebo Zikmunda s Hanzelkou, to je vyšší liga. Ti měli jen buzolu, my si nařídíme GPS a jedeme. Ale i tak občas bloudíme a pak nás zachraňují papírové mapy. Osobně je mám radši.

Ostatně jste geolog, tak to máte v profesi.
Dělal jsem i orientační běh.

Takže máte fyzičku. Potřebuje ji člověk na tento typ cestování?
Ano, nesedíme jen v autě, ale sbalíme se a na pár dní vyrazíme na túru po horách s plnou polní, což je nějakých patnáct kilo. Na druhou stranu do toho nikoho nenutíme, takže když jsme se vydali na šestitisícovku v Bolívii, půlka výpravy radši zůstala v táboře. Bylo to sedmihodinové stoupání od pěti do šesti tisíc metrů, to mi fakt docházel kyslík. Na vrcholu jsem se chtěl postavit, ale nohy mě neposlouchaly. Rychlé cukry to naštěstí spravily.

Sáhl jste si na dno?
Právě při tomto výstupu na sopku Parinacota ano. Leží na hranicích Chile a Bolívie, na březích jezera Chungará a měří 6 384 metrů. Původně jsme šli navázaní na laně. Já jsem se odpojil od hlavního družstva, že půjdu svým tempem. Nestačil jsem a v jednu chvíli dokonce uvažoval, že to vzdám.

První cesta vedla do Ruska a do Mongolska. Proč zrovna tam?
Já to neplánoval. To Honza Vrtěl, který dělal hlavního řidiče, mechanika a je majitelem avie. Byl tam na nafukovacích člunech na řekách a chtěl se vrátit. No a na auta se dá naložit víc než na lodě. Já byl volný a na brigádách jsem vydělal nějaké peníze, takže jsem se přihlásil. Kdyby mi ale někdo řekl, ať jedeme třeba do Kyrgyzstánu, jel bych i tak.

Ve které zemi se vám zdáli lidé nejpřívětivější?
Asi v Kolumbii, ale možná to bylo tím, že jsem měl kamaráda Kolumbijce a znal ho už půl roku předtím. Takže mě zkrátka seznámil s tím, jak to tam chodí.

Kolumbie je docela nebezpečná. Lidé o ní často vědí jen to, že tam šéfuje narkomafie a unáší lidi.
To se říká. Jsou tam nebezpečná místa, třeba Darién mezi Kolumbií a Panamou. To je taková země nikoho, kde ani nejsou cesty, a vláda to území nemá pod kontrolou, ale tam jsme nejeli. Pohybovali jsme se v místech, kde bezpečno je. Když jsem například řekl, že jedeme do Afriky, lidé se děsili: „Tam přece řádí ebola!“ Jenže my byli v Maroku a na Sahaře, tisíce kilometrů od nákazy. Bylo to dál než Ukrajina od nás, když tam zuřila válka.

Pojďme k něčemu příjemnějšímu. Kde vám nejvíc chutnalo?
V Jižní Americe kolem jezera Titicaca byly fantastické ryby, v Kolumbii mají skvělé smažené banány, které používají jako přílohu. Jsou udělané naslano, křupavé, nakrájené na kolečka a chutnají jako hranolky. A asi nejlepší jídlo jsme měli v Maroku. Vaří velmi pomalu v keramickém hlubokém talíři s kónickou protaženou poklicí. Říká se mu tažín a dusí v něm maso a zeleninu s kořením. Jídlo je šťavnaté, a přitom se nemusí podlévat, protože pára se na stěnách sráží a stéká dolů. Jeden jsem si přivezl a teď v něm kuchtím.

Když už jsme u těch nej, kdy jste měl největší strach?
O život to nebylo. Ale hodně jsme se báli poruch, že zůstaneme viset daleko od civilizace a to šestitunové vozítko nebudeme schopni vytáhnout. A permanentní strach jsme měli o kola od avie při cestě do Mongolska a Ruska. Nenapadlo nás, že tam náhradní neseženeme, byla buď velká, nebo malá.

A vydržela?
Pořád jsme spravovali a u každého většího hrbolu se nervovali, že o nějaké přijdeme. Jedno také nenávratně odešlo, takže jsme nějakou chvíli jeli po pěti místo po šesti, protože u avie jsou zadní kola zdvojená. Nakonec jsme to zapíchli na Ukrajině a brácha si vzal volno a přivezl nám je z Česka, takže jsme přezuli. Naštěstí jsme byli už v zemi, kde nepotřeboval vízum, do Ruska by se nedostal. Tam taky byly jedny z největších problémů s úředníky. Ne na hlavních přechodech, ale na místní úrovni.

Jaké třeba?
Chtěli po nás registraci pobytu. Nechápali, že se můžeme někde zapíchnout a přespat. Museli jsme najít někoho, kdo by nás papírově nechal u sebe. Takže jsme místní upláceli bonboniérou, aby nám dovolili se zapsat na jejich adresu. Například v Jižní Americe jsme s úředníky problémy neměli.

Avie zůstala u známých v Jižní Americe. Co vás teď bez ní čeká?
Jsem dálkově na doktorandském studiu, chci dodělat školu. V Brně jsem byl deset let, než jsem začal vyrážet na cesty. V té době jsem pustil i byt, takže teď pobývám u známých a doma na Opavsku. A snažím se vydělat nějaké peníze. Jako geolog hledám ložiska a posuzuji možnosti těžby pro rakouskou firmu. Cestování mě ale drží. Určitě se chci někam vydat. Ale tam, kde jsem nebyl – do Střední Asie, na Island, do Kanady. Nerad se vracím na jedno místo. Zeměkoule je obrovská a možností je spousta.

Volby 2018

Volby do obecních zastupitelstev a do Senátu PČR se konají 5. a 6. října. V pátek se volí od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.

Komunální volby

Úplné seznamy kandidátů do zastupitelstev obcí podle okresů pro Jihomoravský kraj:

Volby do Senátu

Ve volbách do Senátu 2018 se v Jihomoravském kraji volí v obvodu 56 - Břeclav a v obvodu 59 - Brno-město. Pokud žádný z kandidátů nezíská v daném obvodu nadpoloviční většinu, bude se druhé kolo senátních voleb konat 12. a 13. října.



Nejčtenější

Superbiky v Brně končí, důvodem jsou vysoké finanční ztráty

Fanoušci na mistrovství světa superbiků v Brně.

Masarykův okruh ztrácí jednu z nejzajímavějších položek ve svém programu. Mistrovství světa superbiků, které se tam...

Nehoda, která změnila železnici. Lidé z okolí se po ní neštítili rabování

Ilustrační snímek

Přesně 90 let dnes uplynulo od pohřbu železničářů, kteří zemřeli při jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách české...



Chataři na kraji Brna mají strach z narkomanů a bezdomovců, už se střílelo

V chatové oblasti mají místní strach z bezdomovců a narkomanů. Policejní pásky...

Lidi ze zahrádek a chat v brněnské čtvrti Obřany tyranizuje parta narkomanů, kteří se zabydleli na některých pozemcích....

Developer chce v Brně nový mrakodrap, proti jsou místní i architekt města

Projekt s názvem Lidická 77 počítá s mrakodrapem naproti parku Lužánky....

Uprostřed bloku v Lidické ulici v Brně chce developer stavět 80 metrů vysoký kolos, do kterého se má vměstnat 177 bytů....

Migranty v návěsu odhalil řidič kamionu na cestě z Turecka až v Mikulově

V nákladovém prostoru kamionu se skrývali čtyři nelegální migranti.

Na čtyři muže ukryté pod plachtou kamionu narazili ve čtvrtek v Mikulově jihomoravští policisté. Černí pasažéři, kteří...

Další z rubriky

Chataři na kraji Brna mají strach z narkomanů a bezdomovců, už se střílelo

V chatové oblasti mají místní strach z bezdomovců a narkomanů. Policejní pásky...

Lidi ze zahrádek a chat v brněnské čtvrti Obřany tyranizuje parta narkomanů, kteří se zabydleli na některých pozemcích....

Elektrodový kotel za 61 milionů promění přebytky elektřiny na horkou vodu

Instalace elektrodového kotle Tepláren Brno.

Teplárny Brno zprovoznily v areálu Červený mlýn největší elektrodový kotel v Česku. Ten posílí spolehlivost dodávek...

Knížecí průkopníci. Výstava ukáže, jak Lichtenštejnové holdovali pokroku

Zámek Valtice

Technické unikáty z konce 19. a začátku 20. století, které se dochovaly na zámcích v Lednici a ve Valticích,...

Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku
Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají Češi, je pád do dluhové pasti. A může za to hlavně nedostatečná finanční gramotnost, na kterou se ve školách trochu zapomíná. Trénujte ji se svými dětmi už od předškolního věku a ušetříte jim tak v budoucím životě spoustu potíží. Kdy a jak můžete děti finančně vzdělávat?

Najdete na iDNES.cz