"Byla bych ráda, aby na Hradě byla nějaká baba. Ale asi budu volit mužského, mají víc rozumu," říká dvaadevadesátiletá Šlaisová, která si o politice čte denně v novinách.
Obdobně uvažuje i její o dva roky mladší kamarádka. "Táňa Fischerová i Zuzana Roithová jsou mi sympatické, ženu bych však na ten post asi nestavěla. Snadné je říct, koho nebudu volit, ale vybrat si z toho zbytku je těžké. Pomalu už jsem však rozhodnutá," dodává Jiřina Kmentová.
Obě seniorky mají stejný pohled i na volební účast. Samy se totiž k urnám vydávají vždy a stejně by to podle nich měli dělat i ostatní. "Když volby dopadnou tak, že se to lidem nelíbí, je to jejich chyba, že k nim nešli," myslí si Šlaisová.
"Je to vina stran, že nedoženou svoje stoupence a přívržence, aby šli k volbám," dodává druhá žena.
"Havel, to byl druhý Masaryk"
I ve svých devadesáti letech si obě stále pamatují na všechny prezidenty, kteří se tu od vzniku samostatného Československa vystřídali. Velmi dobře si vzpomínají i na Tomáše Garrigua Masaryka.
"Byl to pro nás tatíček Masaryk. Před školou jsme měli jeho sochu, a když zemřel, tak jsem u ní stála jako čestná stráž," vzpomíná dvaadevadesátiletá Šlaisová. Že se o prvním prezidentovi mluvilo jen v dobrém, potvrzuje i Jiřina Kmentová.
Dělat si z něj legraci nebo se mu posmívat si podle ní nikdo nedovolil. Obdobně prý lidé vnímali i Edvarda Beneše a poté až Václava Havla. "Havel byl pro nás druhý Masaryk. O komunistech před ním jsme tak nepřemýšleli. To byla mrtvá doba, kterou jsme museli jen přežít," říká Jiřina Kmentová.
To, jak negativně se někteří lidé staví ke končícímu prezidentovi Václavu Klausovi, si seniorky vysvětlují různě. Podle Jarmily Šlaisové je to tím, že je hlava státu více na očích, než tomu bylo dříve.
"Když prezidenta viděli lidé málo, tak ho jen ctili. Dnes si díky sdělovacím prostředkům všímají každého špatně zapnutého knoflíku a dělají si z něho legraci," tvrdí.
Jiřina Kmentová si zase myslí, že prezidentskému úřadu váha nechybí a chyba je spíše u osoby, která ho představuje. "Prezident by měl ten úřad trochu reprezentovat. A ne pořád jenom jezdit po světě, přednášet své rozumy a pořád proti někomu protestovat," je Kmentová přesvědčená.
