Vitalij Seršeň.

Vitalij Seršeň. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Volyňští Češi prchají z Ukrajiny. Práci našli i ve Slavkově

  • 3
Jejich životním snem je v klidu se ráno probudit, odvést děti do školy a jít do práce, aby měli dostatek peněz na jídlo pro svou rodinu. Netouží po dovolených, televizích, drahých autech nebo domech. Řeč je o pěti volyňských Češích, kteří od května pracují ve slavkovské firmě Liko-s.

Ta patří mezi první, jež cíleně pomáhají lidem utíkajícím před napjatou situací na Ukrajině. Dosud jich do Česka přicestovalo 85, další se přestěhují v létě.

„Na Podkarpatské Rusi jsem prožil celý svůj dosavadní život. Naši předkové se tam usadili už v době panování císařovny Kateřiny Veliké, tedy v osmnáctém století. Myslel jsem, že tam i dožiji, ale před rokem se tam situace vyhrotila tak, že jsme se začali bát o život,“ říká Vitalij Seršeň. Ukrajinsky, česky už neumí.

Doma na Ukrajině jezdil s traktorem, nyní pracuje hlavně s vrtačkou a učí se novým technikám. Nedosahuje sice ještě kvalit tuzemských zaměstnanců, ale učí se rychle. Zaměstnavatelé jeho pokroky oceňují a jsou ochotni mu v jeho dalším růstu pomáhat.

„Moc se mi tady líbí, jsem za tuhle práci rád a už se těším na to, že za mnou přijede manželka a osmnáctiletá dcera,“ doplnil.

Zbytek jeho rodiny zatím bydlí v jihočeské Červené nad Vltavou, kde jim i dalším uprchlíkům poskytlo ubytování ministerstvo vnitra.

„Když jsme se ze sdělovacích prostředků dozvěděli, že do České republiky přiletí skupina volyňských Čechů, pro které se hledá uplatnění, na představenstvu jsme se jednohlasně shodli, že jim nabídneme práci. Naším hlavním důvodem byl sociální podtext,“ uvedl předseda představenstva společnosti Liko-s Libor Musil.

Třem pracovníkům nabídli smlouvy, další šli za rodinami

Firma nijak neotálela, nabídla práci pěti mužům, pro své nové zaměstnance začala hledat bydlení a ve škole domluvila výuku pro jejich děti, jakmile se do Slavkova přestěhují.

„Věděli jsme, že nebudou hned dosahovat kvalit našich stávajících pracovníků, ale vše se dá naučit. Nestavěli jsme se k nim jako většina zaměstnavatelů - tedy že jsou to Ukrajinci, kteří jsou jen levná síla na práce, které český dělník nechce dělat,“ upozornil Musil.

Volyňští Češi

  • Češi a jejich potomci, kteří odešli v letech 1868 až 1880 do Volyně. Do carského Ruska se tehdy stěhovalo 16 tisíc Čechů za vidinou lepšího života.
  • V roce 1945 se vrátilo deset tisíc lidí zpět. Nechtěli žít pod nadvládou bolševiků.
  • Další dva tisíce přišly po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986.
  • Třetí vlna imigrace se spustila během ukrajinsko-ruských rozepří v minulém roce, kdy na Ukrajině vzrostl nacionalismus. Volyňští Češi se tam už necítí bezpečně.

V Liko-su se rozhodli zaměstnat volyňské Čechy na dobu tří týdnů, aby si je vyzkoušeli.

„Se třemi jsme se domluvili na změně dohody o provedení práce na smlouvu na dobu neurčitou. O zbývající dva zaměstnance jsme ale přišli, protože se o nich dozvěděly firmy, které jsou v blízkosti Červené nad Vltavou, a zlákaly je tím, že budou už nyní u svých rodin,“ vysvětlil výrobní ředitel a místopředseda představenstva Roman Zouhar.

Ministerstvo vnitra do současné doby rozhodlo o přiznání asistence s přesídlením u 145 krajanů.

„Zbylých šedesát osob přicestuje v letních měsících. Nejsou mezi nimi pouze volyňští Češi, ale také další krajané z Ukrajiny. Zájem o přesídlení do České republiky projevila asi tisícovka lidí,“ informovala Hana Malá z oddělení komunikace Ministerstva vnitra.

Podle předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Jaromíry Němcové Ničové spustil vlnu odchodů začátek ukrajinsko-ruských sporů. „Přichází už potomci volyňských Čechů a jsou to vzdělaní lidé. Například lékaři. Někteří umí velmi dobře česky,“ uvedla Němcová Ničová. Ministerstvo vnitra podle ní zajistilo přistěhovalcům důstojné zázemí. „Někteří už hotel opustili, v České republice mají rodiny,“ dodala.