Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vraždil v Globusu ze strachu z vězení

  15:59aktualizováno  15:59
Osudové výstřely vraha, přestřelka v poli, útěk zločince v cizím autě, houkající sirény sanitek a policejních aut i stovky vyděšených nakupujících včetně nic nechápajících dětí. Scény, které se odehrály v sobotu 12. prosince 1998 krátce po druhé hodině odpoledne v hypermarketu Globus v brněnské čtvrti Ivanovice a v jeho okolí, se nadlouho zapsaly do paměti svědků. O to silněji, že vládla předvánoční atmosféra.

Záznam z průmyslové kamery kriminalistům výrazně pomohl k dopadení vraha | foto: Archiv Miloslava Jedličky

Po dramatické události - a jak se později ukázalo, také po zcela nesmyslném důvodu střelby - zůstal na zemi ležet jeden mrtvý člověk. O pár minut později kousek od hypermarketu se střílelo znovu. Tentokrát byl terčem útočníka mladý policista. Případ vyvolal mimořádný zájem veřejnosti, která byla pobouřena, že vrah střílel před Vánocemi ve velkém obchodním domě, kde mohl zranit řadu dalších, zcela nevinných lidí.

Identifikace mrtvého nebyla složitá. Jednalo se o sedmatřicetiletého občana bulharské národnosti Dimča Pereva Gueorguieva, pracovníka bezpečnostní agentury, který prováděl ostrahu hypermarketu. Byl otcem dvou dcer ve věku devět a dvanáct let a v agentuře pracoval  na legální pracovní povolení. Než opustil Bulharsko, byl policistou.  Jak uvedl manažer bezpečnostní agentury, "byl  to  schopný detektiv a měl na zloděje nos".

. Kriminální kauzy

Případy uplynulých 20 let.

Několik metrů od mrtvého stál nákupní vozík, ve kterém byl, vzhledem k probíhající předvánoční "nákupní horečce", směšný nákup nepřesahující částku 50,- Kč – ovocná rýžová kaše, jogurt, čaj a sušenky.

K objasnění samotného motivu činu napomohla výpověď jiného pracovníka ostrahy, který uvedl, že zastřelený detektiv nejčastěji hlídal úsek s drahým alkoholem. Krátce před střelbou mu sdělil, že spatřil muže, který kradl a požádal ho, aby muže sledoval. Detektiv Gueorguiev pak odešel za pokladny a čekal na příchod zloděje. Když u jedné z pokladen muž zaplatil zboží v nákupním vozíku, detektiv ho vyzval k následování do kanceláře. Po několika krocích však muž vozík opustil, změnil směr chůze a zamířil k východu s otáčivými dveřmi. 

U východu se s ním detektiv začal o dveře přetlačoval ve snaze zabránit mu v odchodu. Po chvilce přetahování muž znenadání vytáhl pistoli a dvěma výstřely z malé vzdálenosti zasáhl detektiva do krku a hrudi. Nezkušený spolupracovník, teprve devatenáctiletý student, který ostrahu vykonával jen brigádnicky a to jen v sobotu a v neděli, celý děj pozoroval pouze  z povzdálí. Po výstřelu sice poskytl střelou zasaženému detektivu okamžitě první pomoc, ten ale ještě před příjezdem rychlé lékařské pomoci zemřel.

Vraždil kvůli lahvi alkoholu
Motivem vraždy tedy byla jednoznačně obava vraha, že bude kvůli krádeži alkoholu zadržen. Svědčí o tom i jeho další chování. Dvoučlenná hlídka dopravní policie, která před hypermarketem řešila přestupek agresivního řidiče, se od svědků dozvěděla, že u dveří hypermarketu se střílelo a střelec prchá přes pole směrem do Řečkovic. Jeden člen hlídky okamžitě přeskočil zábradlí a začal střelce pronásledovat. Druhý naskočil do auta a snažil se prchajícímu zablokovat směr útěku.

Běžící policista sice na několik sekund ztratil prchajícího střelce z dohledu, ale znovu ho zahlédl a rychle se k němu začal přibližovat. Když se náskok mezi prchajícím střelcem a policistou zkrátil na několik metrů, policista vytáhl zbraň a na výzvu "Policie ! Jménem zákona, zastavte se !" se střelec skutečně zastavil. Pomalu se začal otáčet čelem k policistovi.  Pojednou se v jeho ruce znovu objevila zbraň. Od pasu pětkrát vystřelil. Všech pět střel našlo svůj cíl – dvě v policistově hrudi, jedna v krku a další šla do ruky. Poslední projektil ustřelil policistovi nárameník uniformy. Střílel i policista. Než upadl na zem, vystřelil dvakrát. Jedna střela přitom zasáhla pravou ruku vraha.

Těžce zraněný, krvácející a střelby neschopný policista zůstal ležet na zemi a záměrně se nehýbal. Měl obavu, že střílející muž ho další střelbou "dorazí". Muž se skutečně k němu vrátil, chvíli si jej prohlížel, pak si vzal jeho šesti náboji nabitou zbraň a z místa divoké střelby odešel. Život mladého policisty zachránil jeho kolega v autě, který s ním doslova v poslední minutě dorazil do nemocnice, kde byl neprodleně operován. Přestože jeho zranění lékaři označili jako velmi těžké a komplikované, podařilo se jim život policisty nakonec zachránit.

Nasedl k muži, který si jel pro vánoční stromek
Prchajícímu muži ozbrojenému dvěma zbraněmi se pak podařilo v jedné ulici poblíž hypermarketu zastavit řidiče Favoritu, který jel koupit vánoční stromek. Muž nastoupil do vozidla a přikázal řidiči, aby jel do jedné z ulic v Řečkovicích. Řidič si všiml, že muž krvácí z ruky a ve Favoritu po něm zbyly stopy krve. Domníval se, že jde o policistu v civilu, kterého viděl společně s uniformovaným policistou utíkat od hypermarketu Globus a měl zato, že oba honí nějakého zloděje.

Teprve poté, co uslyšel houkající sanitky a policejní auta přihlásil se k policistům. Když pak řidič navíc uvedl i popis muže, bylo jasné, že se jedná o nebezpečného vraha, který má obavu ze zatčení. Sotva lze domyslet následky, kdyby se řidič rozhodl se zraněným mužem odjet do nemocnice, případně zastavit u prvního policisty, kterého by potkal a požádat o pomoc pro zraněného.

Přes veškerou snahu policistů a nakonec i služebního psa, končí stopa po pachateli právě v Řečkovicích. V kontejneru na Horáckém náměstí byla nalezena zakrvácená vázanka a před jedním domem v Kořenského ulici nejen krvavé kapky končily, ale služební pes ztratil i stopu. Z těchto skutečností vyplynul závěr, že z tohoto místa byl vrah odvezen autem. Vyhodnocením všech zajištěných krevních stop bylo prokázáno, že se jedná o krev jednoho a téhož člověka.

Při pátrání pomohla i média
Během krátké doby policie od svědků získala popis střílejícího muže a vytvořila i jeho počítačově zpracovanou podobiznu (tzv. identikit), kterou poskytla médiím společně se žádostí určenou veřejnosti o spolupráci při dopadení nebezpečného zločince. Podle vyhlášeného pátrání se mělo jednat o muže ve věku 40 – 45 let, 180 centimetrů vysokého,  atletické postavy. Vlasy měl mít prošedivělé, česané na pěšinku, zastřižené kotlety. Měl dioptrické brýle s obroučkou z bílého kovu a s tónovanými skly.

Na  sobě měl tmavohnědou až černou koženou  bundu do pasu s límcem a zapínáním na zip a tmavé tesilové kalhoty  s nažehlenými  puky.  Se žádostí o pomoc byli osloveni i lékaři ve státních zdravotnických zařízeních, včetně lékařů soukromých. Předpokládalo se, že policejní střelou poraněný vrah může vyhledat lékařské ošetření.

Hledat stopy vraha na místech, kde se v každém okamžiku nachází stovky lidí zaměřených pouze na zboží, je vždy velmi složité. Naštěstí pomohla technika – přesněji řečeno kamerový systém, zabudovaný přímo v hypermarketu. Nebylo to ovšem zase tak jednoduché. Kamery instalované profesionální firmou nebyly totiž zaměřeny na zloděje, ale na zboží a to ještě jen na to nejdražší.

Zcela mimo zorný úhel kamer byly dokonce nejen únikové cesty zlodějů (vchody, východy, případně parkoviště), ale i samotné pokladny, kde se nachází relativně vysoké částky peněz (oproti hodnotám odcizeného zboží). I nasměrování kamer v samotných prostorách hypermarketu bylo nevhodné, takže osobě – potencionálnímu zloději byly zabírány jenom záda. V našem případě zloděj a pozdější vrah udělal malou chybičku – pouze v jednom okamžiku a navíc při chůzi se na vteřinu ohlédl (viz fotografie).

Detail pomohl vraha dopadnout
Tento detail stačil zkušeným kriminalistům, aby za deset dnů po spáchaných zločinech byl vrah zatčen. Než se tak stalo, kriminalisté věděli, že se jedná o tehdy třiačtyřicetiletého Zdeňka Procházku, invalidního důchodce, bydlícího nedalo Brna. V roce 1991 byl v Karviné odsouzen za pokus krádeže na 2 měsíce s podmíněným odkladem na 2 roky. V roce 1993 provedl v Brně sérii vloupání do motorových vozidel.

Při vyšetřování se pokusil o útěk skokem z okna v prvním patře policejní budovy a způsobil si velmi závažné zranění, kvůli kterým byl uznán invalidním důchodcem. Teprve 8. dubna 1998 byl za tyto krádeže odsouzen  Městským soudem v Brně k jednomu roku podmíněně se zkušební dobou 5 let, tedy do dubna roku 2003.

Mnohé informace poskytli i občané. Tímto způsobem bylo zjištěno, že Procházka pracoval na částečný úvazek jako instruktor autoškoly a před žáky autoškoly se chlubil, že vlastní nelegálně "velkou" pistoli. Závažnou informaci poskytl další občan, který poukázal na to, že Procházka od soboty 12. prosince 1993 – tedy od střelby v hypermarketu Globus nebyl viděn. Taktéž si od této doby přestal plnit závazky vůči autoškole. Společně s Procházkou "zmizeli" i jeho dva nejstarší synové. Další velmi významná informace hovořila o tom, že Procházka byl krátce po činu viděn s poraněnou pravou rukou.

Zdeněk Procházka vystupoval na veřejnosti velmi seriózně. Byl ženatý a měl tři syny ve věku 14, 19 a 20 let. V roce 1990 dokonce vykonával po dobu čtyř měsíců i veřejnou funkci – místopředsedu Národního výboru (místostarostu dnešního Obecního úřadu). Rád vypomohl přátelům a známým s odstraněním drobných poruch aut či jinými drobnými pracemi a službami. Mnohý ze spoluobčanů, přátel a známých nechtěl věřit, že by mohl být vrahem.

Vyhodnocením všech informací bylo také vytipováno několik objektů, převážně chat, kde by se Procházka mohl ukrývat. Byla mezi nimi i chata v Hostěnicích nedaleko Ochozu, patřící přítelkyni jeho nejstaršího syna. Další získané informace to jen potvrzovaly a navíc hovořily o tom, že v chatě se zdržují i jeho dva synové. 

Samotné zadržení Procházky bylo naplánováno na 22. prosince 1998. Nejdříve byli zadrženi oba synové, kteří jeli autem z chaty v Hostěnicích do Brna. Po třech výzvách psycholožky zásahové jednotky opustil chatu s rukama nad hlavou i jejich otec. V chatě pak byla nalezena i nelegálně držená puška s optikou, množství střeliva, dvě podpažní pouzdra i bunda se stopami střely a krve. Po několika měsících usilovné práce se našly i obě zbraně, které vrah hned po střelbě prodal členům zločineckého podsvětí.

Přestože Zdeněk Procházka odmítl nejen během vyšetřování, ale i před soudem komunikovat, byl v dubnu 2000 definitivně odsouzen  za  vraždu,  pokus  vraždy, krádež a nedovolené  ozbrojování k dvacetiletému trestu odnětí svobody. Je v něm započítán i jednoroční trest za krádeže vynesený v dubnu 1998, kterého se tolik bál a pro který nakonec i vraždil.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Zemědělci na polích u Mikulova zavlažují úrodu.
Vědci zkouší na Břeclavsku lék na sucho, inspirovali se v Izraeli

Odborníci budou v Přítlukách na Břeclavsku testovat, jak zadržet vodu v krajině a zpomalit její odtok. Obec se dostala mezi šest lokalit vybraných po celé...  celý článek

Ministr obrany Martin Stropnický (ANO)
Jak se činili poslanci? Nejméně hlasoval Stropnický, nejvíc Sklenák

Jak si vedlo v uplynulém volebním období třiadvacet jihomoravských poslanců? MF DNES zmapovala jejich aktivitu. Řadě z nich se podařilo prosadit důležité...  celý článek

The 6 Fireballs okouzlují s vlastními songy i hity, které v 50. a 60. letech...
Oživují zašlý věhlas rock'n'rollu. Chtějí být skvělí, ale ne slavní

Nevšední brněnská kapela The 6 Fireballs patří do Síně slávy. Vlastními songy i hity, které v 50. a 60. letech minulého století složili a hráli velikáni jako...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.