"Vydělal jsem si dost peněz podnikáním a nějaké finanční zdroje mi zbyly. Říkal jsem si, že když jsem jediný, kdo ten kostel může postavit, tak to zkrátka udělat musím," popisuje motivy svého jednání Josef Kouřil.
Novodobý mecenáš má ale ke stavbě kostela i osobní důvody. Z vesnice pocházela jeho babička, ke které měl velmi silný vztah.
"Stařenka zastávala v mém životě významné místo. Dělám to částečně i pro ni, na její památku. A v neposlední řadě bych po sobě chtěl na tomto světě také zanechat něco hmatatelného. Podle odhadu odborníků by kostel měl vydržet dalších 500 let," vysvětluje bukovanský rodák.
Kostel ani kaple nestály v Bukovanech na Hodonínsku 780 let. Už dvakrát na něj zdejší obyvatelé vybírali peníze. Nikdy se ale nevybralo dost na celou stavbu. Ve veřejné sbírce se podařilo sehnat 530 tisíc korun, chybějící částku doplatí Kouřilova rodina.
Kostel je dražší než luxusní rodinný dům
Na kolik peněz podnikatele stavba kostela celkem vyjde, nechce mecenáš prozradit. "Řeknu jen, že luxusní rodinný dům by stál méně."
Bukovanský kostelík významně ulehčí život věřícím v obci. "Dosud museli na mše dojíždět do asi šest kilometrů vzdáleného Kyjova. Velkým přínosem bude hlavně možnost pořádat svatby a pohřby," zdůraznila starostka Bukovan Jana Šimečková.
Svatostánek měl být původně zasvěcený svatému Martinovi, nakonec ale bude v jeho názvu figurovat jméno papeže Jana Pavla II.
"Ke změně plánu nás vedl olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který nám svěřil vzácný dar – kapku krve Jana Pavla II.," objasnila Šimečková. Rudá tekutina vpitá do kousku oděvu bude ukryta v dostavěném kostele coby hlavní relikvie.
Přestože kostel spadá pod správu katolíků, využívat ho mohou i nekatolická vyznání. "Kostel jsem stavěl pro všechny bez rozdílu víry," potvrzuje Kouřil. Kromě církevních obřadů se tu mají konat také výstavy a koncerty.
Interiér i exteriér kostela jsou pojaté velmi moderně. Výsledný vzhled budovy určila hlavně podoba pozemku, na kterém sakrální stavba stojí.
"V sousedství kostela je obecní úřad a sokolovna a obojí vizuálně působí dost těžkopádně. Klasické tvary by se mezi ně moc nehodily, bylo proto potřeba změkčit celý prostor něčím více organickým. Rozhodl jsem se pro půdorys tvaru vejce," objasňuje architekt Jaroslav Vlach, který vzhled svatostánku navrhl.
Josef Kouřil už v obci vybudoval repliku historického mlýna, která na Moravě nemá obdoby.
S výnosným podnikáním, které mu umožňuje dotovat i zcela nevýdělečné projekty, začal přitom zcela prozaicky. Po revoluci nasedl do škodovky a vyrazil do západní Evropy. Nejprve obchodoval s máslem a potravinami, cítil ale, že to není ono.
"Plul jsem na lodi po Severním moři, stál u kormidla a stěžoval si, že mě to s máslem nebaví. A jen tak mezi řečí jsem nadhodil, že by bylo zajímavější podnikat s hračkami," vzpomíná Kouřil. Hned na to založil úspěšnou firmu WIKI Kyjov na výrobu hraček.
