Reissner je ubožák s napoleonským komplexem. Napáchal v muzeu hodně zla a jeho arogantní jednání je pověstné. Jen doufám, že nebude uklizen na vyšší post, aby nezničil další instituci. Snad nezůstane sedět i v radách...

věta ze životopisu pana ředitele - do funkce ředitele MZM nastoupil v roce 2009 bez výběrového řízení - hovoří zcela jasně za vše

Jenom jeden - i když nejviditelnější - z mnoha "kompetentních" zásahů pana generálního ... Před pár lety se pokusil dostat pod MZM úspěšné a samostatné Muzeum J. Á. Komenského v Uherském Brodě a když se mu ředitel PhDr. Pavel Popelka, který ho skvěle vedl skoro čtvrt století, postavil na odpor, zařídil jeho odvolání (respektive odchod do důchodu - ani nesměl dokončit rozpracované projekty). Tady se pan ministr kultury tak silně neangažoval, nebo spíš naopak - asi protože případ nebyl tak silně medializovaný jako u paní doktorky Galetové.

Boží mlýny melou někdy pomalu, ale na každého se dostane.

Arogance je paruka na duševní pleš.

Ten citát se mi moc líbí a nejenom proto, že má tak široký záběr.

Ceska spolecenska kultura. Nejen zde, na mnoha mistech a je to pozustalost po komunistech. Vlastni nezpusobilost se nahradi krikem a sikanou.

Takových hovad na vedoucích postech je! Nikdy jsem za komančů nezažila tolik šikany v práci, jako teď. Osobně jsem ji nezažila, protože si agresoři zásadně dovolují na slabší jedince, které dokážou velice rychle najít mezi podřízenými, ale někteří kolegové měli smůlu

Za komančů to bylo imho podobné. Jen jste asi nebyla v té "správné" firmě.. Anebo nebyla nepohodlná režimu - na takových lidech se režim mstil, i v práci.

Problémem dneska je, že šikanovaní lidé se bojí či neumějí ozvat. Protože se bojí o práci atd. Na jednu stranu je chápu, na stranu druhou - dokud se neozvou tak jako tato vědkyně, NIC se nezmění a NIKDO jim nepomůže.

(a argument "radši se nechám šikanovat než přijít o práci" je nesmyslný. Zvlášť dnes kdy práce je nadbytek. OK, vyhodí mne šikanátor, a najdu si lepší práci)