Přivolaný soudní lékař našel v jejím hrudníku tři bodné rány. Jedna z nich - smrtelná - přímo zasáhla srdce. Ještě na místě policie zjistila, že mrtvá žena je šestačtyřicetiletá učitelka, která bydlela blízko místa vraždy. Každý den a ve stejnou dobu sem chodila venčit svého pudla. Pes se vrátil domů sám a vytrvalým štěkáním se domáhal vstupu do bytu.
. Kriminální kauzyMF DNES přináší nový seriál o závažných kriminálních případech posledních dvaceti let. |
Soudní pitva prokázala, že vrah na ženu zaútočil velmi rychle a hlavně zcela nečekaně, neboť chyběly jakékoli známky její obrany. Přestože oběť měla spodní část těla zcela obnaženou, znalci vyloučili znásilnění.
Na základě faktů pak bylo možné zrekonstruovat průběh činu: útok se stal na asfaltové cestě lemované zábradlím. Vrah pak protáhl mrtvou přes zábradlí a vlekl ji asi 40 metrů dolů, prudkým srázem porostlým hustým křovím k řece. V křoví ji také svlékl. Na rybářské cestičce u vody vzal mrtvolu do náruče a ušel s ní několik metrů. Pak byl vyrušen přicházejícím rybářem, tělo upustil na zem a rychle utekl.
K případu mluvila tisícovka svědků
Policie k případu vyslechla více něž tisíc osob. Šlo zejména o "pejskaře", kondiční běžce, rybáře a starší osoby, které krásné přírodní prostředí s vyhlídkou na Brno využívají k procházkám. Některé, zvláště pak starší ženy vypověděly, že na různých místech trasy mezi Kamennou kolonií a pisáreckým Anthroposem potkaly několik "úchylů", kteří se před nimi obnažovali.
Žádná z nich však tuto skutečnost nikdy předtím policii neohlásila. Tak bylo popsáno celkem šest zatím neidentifikovaných exhibicionistů "operujících" v blízkosti místa vraždy.
Stejně jako mnoho jiných případů se i tento neobešel bez falešných stop. Těmi byla přítomnost dvou mužů, které svědci viděli v době činu v blízkosti místa vraždy. Kriminalisté nechali vyhotovit jejich kreslené portréty a zveřejnili je v tisku s výzvou, ať se muži ozvou policii. Potřebovali je vyslechnout a případně vyloučit z okruhu možných pachatelů. Ani jeden se nikdy nepřihlásil.
Falešné stopy: zpráva na nádraží
Na výzvu se však telefonem ozval anonymní mužský hlas. Oznámil, že v úschovní schránce na brněnském vlakovém nádraží je uložena zpráva, která pomůže odhalit vraha. Zpráva však obsahovala jen nevýznamné údaje k případu, které mohl znát z tisku každý čtenář. Pisatel pak větší část zprávy věnoval důvodům, které ho vedly k tomuto postupu.
Po opětovné výzvě v novinách se neznámý muž ozval znovu a opět uložil další zprávu do schránky. Ta však byla ještě méně významná než ta první. Expertizami bylo zjištěno, že pisatelem těchto zpráv je jedna a táž osoba, která zřejmě trpí psychickou poruchou. Žádný vztah toho muže k zločinu či jeho pachateli se neprokázal.
V tu dobu měla již policie důkazy o tom, že vrahem by mohl být třiadvacetiletý muž, který bydlel pár minut chůze od místa činu. Jeho pach byl shodný nejen s pachovými stopami zajištěnými na místě vraždy, ale i s pachovými stopami sejmutými z těla zavražděné. Textilní vlákna zajištěná na jeho kalhotách a tričku se shodovala s vlákny ze svetru a kalhot zavražděné. A naopak - na oděvu zavražděné byla nalezena textilní vlákna z jeho trička a kalhot.
Také jej poznaly dvě ženy - na cestě je pronásledoval obnažený. Znalci navíc bezpečně zjistili, že trpí sexuální deviací typu agresivního sadismu. Tu nelze vyléčit, jen potlačit. Odborníci v posudcích upozornili, že jeho pobyt na svobodě je pro společnost bez účinné léčby nebezpečný.
Známý kriminální případ
V mužův neprospěch svědčila i jeho zločinecká kariéra - už byl trestán za loupež, rvačku, útok na veřejného činitele, krádeže, ale i za pokus o znásilnění. Na podzim roku 1984 v Brně - Lesné přepadl v noci ženu, kterou sledoval z tramvaje. Povalil ji na zem, několikrát ji surově udeřil do obličeje, a když volala o pomoc, zacpával jí hlínou ústa. Naštěstí jej vyrušili kolemjdoucí. Za tento násilný čin si odpykal 4,5 roku. Z vězení se vrátil v květnu 1990.
Před vraždou učitelky se zúčastnil divokých pitek, které trvaly několik dnů. V jeho výpovědi se objevila řada rozporů. Například tvrzení, že nebyl od doby svého propuštění v blízkosti místa vraždy, vyvrátilo hned několik svědků.
Krajský soud uznal tohoto člověka vinným z vraždy a jako zvlášť nebezpečného recidivistu ho odsoudil k třinácti rokům vězení, které si měl odpykat ve vězení s nejpřísnějším režimem. Uložil mu také ústavní ochrannou sexuologickou léčbu.
Ještě v soudní síni se však muž odvolal a tehdejší Nejvyšší soud České republiky rozsudek brněnského krajského soudu zrušil a uložil věc znovu projednat s doporučením, jak mají soudci postupovat, pokud se neprokáže, že to byl právě tento muž, který zasadil oběti tři bodné rány.
Deviant se vrátil zpět na svobodu
Krajský soud beze zbytku splnil pokyny vyšší instance - podle znalců nebezpečného devianta zprostil viny a propustil na svobodu.
V rozsudku doslova uvedl: "Soud na základě důkazů dospěl k názoru, že obžalovaný na místě vraždy byl a dokonce se zavražděnou na místě činu manipuloval. Charakteristika terénu a i charakteristika osoby obžalovaného umožňují učinit pravděpodobný závěr o pachatelství obžalovaného. Z důkazů však není možné učinit jednoznačný závěr, že to byl právě obžalovaný, kdo poškozené zasadil tři bodně řezné rány, které byly bezprostřední příčinou její smrti..."
Jinými slovy - vrahem mohl být někdo jiný, třeba zrovna jeden ze dvou mužů, kteří výzvu policie v tisku ignorovali.
Obžalovanému se podařilo prokázat, že "pouze" našel zavražděnou na cestě, táhl ji křovím, kde ji svlékl, pak vzal do náruče, a když byl vyrušen, upustil ji a utekl. To ovšem není trestné.
Ne příliš šťastný konec
Dodnes musí děsivě působit na ženy závěrečná část rozsudku. Soud suše konstatuje, že nebylo možné obžalovanému, který trpěl sexuální deviací a jeho pobyt na svobodě byl vysoce společensky nebezpečný, uložit ochranné sexuologické léčení, neboť uložení takového léčení je podmíněno jeho odsouzením. A tak dogmatická zásada zákona v tomto případě zvítězila nad lidským rozumem.
