Součástí rodného domu byl i malý obchůdek na nároží, který se stal její inspirací.
„Vracím se sem ve vzpomínkách na babičku s dědou, kteří v obchůdku se smíšeným zbožím provozovali živnost až do doby, kdy jim ho zavřeli,“ líčí Hanušová.
Právě toto místo jí posloužilo jako útočiště k dětským hrám, z nichž později vznikla pohádková říše Hajundija, zem za zavřenýma očima.
„Je to říše fantazie. Najdete zde nejen obrazy, ale i rekvizitu zmiňovaného krámku,“ popisuje kurátorka výstavy Ilona Víchová.
Hanušová se tvorbě chtěla věnovat odmala, v patnácti letech se proto hlásila na uměleckou školu. V posudku na rodinu však její babičku označili za vykořisťovatelku, a Karlu tak nepřijali.
„Nastoupila jsem do učebního oboru v brněnské strojírně, ale byla to má duševní smrt. Těžko se mi vstávalo, lásku k k tvorbě mi to ale nevzalo,“ popisuje.
Ve dvaceti letech se jí díky známému podařilo získat místo v Československé televizi, kde dělala dekorace a rekvizity, nakonec skončila v maskérně. „Z počátku jsme všichni spolupracovali, nikdo se nad nikoho nepovyšoval. V 70. letech se to ale kvůli režimu změnilo a já musela odejít. Věnovala jsem se vlastní tvorbě, v Brně na České jsem měla i výstavu. Nakonec jsem se odstěhovala do Prahy, kde jsem ilustrovala dětské časopisy,“ vzpomíná.
V roce 1988 emigrovala do Nizozemska, kde se kromě malířské tvorby začala věnovat i natáčení krátkých filmů. Do jejích obrazů začaly pronikat zdejší architektonické prvky a měla i pár samostatných výstav. „V roce 2005 jsem se vrátila do Česka, dala jsem dohromady svá díla a vydala vlastní knihu. Teď jsem v důchodu a těší mě, že moji tvorbu vidí i ostatní. Doufám, že v zimě přinese radost nejen dětem, ale i dospělým,“ dodává.
