Autorka výzkumu, Hana Macháčková, radí nečekat a problém kyberšikany řešit. S rodinou, učiteli, v závažných případech i s policií.

Autorka výzkumu, Hana Macháčková, radí nečekat a problém kyberšikany řešit. S rodinou, učiteli, v závažných případech i s policií. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Výhružné e-maily potrápily na jihu Moravy každé páté dítě

  • 6
Podle dotazníkového šetření, kterého se na jihu Moravy zúčastnilo přes dva tisíce dospívajících, se šest procent mladých lidí od 12 do 18 let setkalo s kyberšikanou. "Je zajímavé, že mezi oběťmi jsou převážně dívky," říká Hana Macháčková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, která za výzkumem stojí.

Jaká je nejčastější forma internetové šikany?
Až 84 procent dětí se setkalo s pomlouváním a šířením nepravdivých informací o sobě po internetu či mobilním telefonem. To je nejčastější způsob kyberšikany. Velmi často se také setkaly s tím, že se někdo na internetu vydával za ně samotné a choval se způsobem, se kterým oběť šikany nesouhlasila.

Co třeba zveřejňování fotografií, za které se oběť styděla?
I s tím se setkalo téměř každé druhé dítě. Ještě víc ale bylo těch, které obdržely nějaký výhrůžný či urážlivý e-mail nebo vzkaz.

Ptali jste se žáků a studentů, jaké emoce u nich převládají a jak na takové situace reagují?
Nejčastější emocí je vztek a bezmoc. Ale také smutek, strach nebo stud.

Platí, že čím starší dítě, tím rafinovanější způsoby útoků?
Ano.

Dotýká se šikanování po internetu více velkých měst kraje než venkova?
Takhle jsme náš výzkum nesměřovali. Obecně se ale dá říci, že se on-line obtěžování týká jak dětí ve velkých městech, tak i malých měst a vesnic na jihu Moravy. Není tady rovnítko, že čím větší město, tím více kyberšikany. Rozhodně i na malých vesnicích se s tím lze setkat.

Vybočuje něčím jižní Morava oproti jiným regionům země?
Ne, nic zásadně odlišného oproti celostátnímu průměru náš výzkum neodhalil.

Bude výzkum i zpětnou vazbou pro učitele, že se v jejich třídách děje něco závažného, co je třeba řešit?
Dotazníky byly anonymní, a tak nedokážeme nyní zpětně určit, ve které škole a třídě dochází až k tak závažným věcem, které by měli řešit pedagogové, rodiče, policie, psychologové či sociální pracovníci. Považovali jsme anonymitu za prostředek, jak dosáhnout větší pravdivosti odpovědí dětí a mládeže.

Není škoda, že tak citlivá data nejdou využít pro pomoc dětem, které trpí kyberšikanou a bojí se o tom mluvit?
Určitě to škoda je. Ale dotazník byl takto nastaven. My jsme vázáni mlčenlivostí.

Narazili jste na něco tak závažného, že bylo nutné upozornit policii?
Ne. Naštěstí nic takového se v dotaznících neobjevilo.

Jak často se děti policii svěřují samy?
Asi osm procent dětí řešilo kyberšikanu touto cestou.

Může mít dětská oběť kyberšikany i doživotní následky?
Určitě se i takové případy najdou. V ojedinělých případech mohou děti sáhnout až k sebevraždě.

Co by tedy měl udělat ten, kdo se stane terčem útoků po internetu?
Určitě to řešit. S kamarády, rodiči, učiteli, v závažných případech kontaktovat policii. I anonymní a stupňující se útoky - například na facebookovém profilu - jsou řešitelné. Lze třeba nahlásit událost administrátorovi, zablokovat tu osobu nebo profil zrušit úplně. A hlavně i anonymní útočník se dá policií dohledat.