Zdeněk Jurásek na vizitce z internetových stránek hodonínského klubu.

Zdeněk Jurásek na vizitce z internetových stránek hodonínského klubu. | foto: www.shkhodonin.cz

Vždyť ti to pouští schválně, říkají hodonínskému střelci spoluhráči

  • 0
Před pár lety vyhrál kanadské bodování v nejvyšší polské hokejové lize. Teď směřuje hodonínský útočník Zdeněk Jurásek k podobnému úspěchu. Jen je to v o něco nižší soutěži, druhé české hokejové lize.

Kdyby spoluhráči Zdeňku Juráskovi vyčítali, že jim se svými 36 lety v Hodoníně zvedá věkový průměr, nebylo by na tom nic divného.

Ale kdyby ho neměli, bylo by to hodně cítit. Hlavně na gólech a nahrávkách, jimiž Jurásek týmu přispívá. Aktuálně má podle statistik portálu Hokej.cz 38 kanadských bodů a vévodí celé druhé lize. "Kluci si ze mě občas dělají srandu, ale jinak jsou spíš rádi, že moje body pomáhají týmu," komentuje úspěchy Jurásek.

Čekal jste, že se vám letos bude tak dařit?
Určitě jsem nečekal, že budu mít bodů tolik, ale věřil jsem si, že něco asi dám.

Přemýšlel jste před sezonou, že už je vám 36 a možná už vám góly tak padat nebudou?
Ani ne. Cítil jsem se dobře a i trenér Číhal mi říkal, že ještě klidně můžu hrát. Ale roky jsou určitě poznat, po zápase bývám víc unavený a cítím na sobě, když hodně cestujeme. Musím zaklepat, zranění se mi vyhýbají. Jen se zkrátka projevuje to, že kromě hokeje normálně pracuju.

Jak na vaši bilanci reaguje okolí?
Kluci se mi někdy smějí. Hlavně když dám gól, který by podle nich měl brankář chytnout. To pak říkají, že mi to pouští schválně.

A vytýkáte naopak vy jim, že by to za vás dávno měl vzít někdo mladší?
Já jim na tréninku pořád říkám, ať se dívají, jak střílím. Pomáhá mi, že se snažím vystřelit z každé pozice. Někdy to člověk musí vzít na sebe a být trochu egoista. Mám ale štěstí i v tom, že si s klukama v lajně navzájem vyhovíme.

Pomohlo vám i přeskupení druholigových soutěží? Někdo říká, že to, že se potkáváte s jinými mužstvy, přináší novou motivaci.
Poznávám nové stadiony, někde jsem letos hrál poprvé. Ale myslím, že letošní zápasy celkově nejsou tak kvalitní jako ve skupině Východ. Ta je vyrovnanější a týmy v ní jsou kvalitnější. Některá mužstva to mají těžké i v tom, že když k nám přijedou, tak vidí kolem ledu třeba 1 500 lidí, kdežto k nim chodí 150.

Vaše produktivita není tak překvapivá, když uvážíme, že jste před pár lety vyhrál kanadské bodování polské extraligy. Vzpomínáte ještě na angažmá v Gdaňsku?
Jistě, byl jsem tam sedm let, takže na to vzpomínám velice rád. Doufám, že se tam dostanu na mistrovství Evropy ve fotbale. Chci se jet podívat na nějaký zápas a rád bych přitom potkal staré kamarády.

V Polsku jste končil v roce 2008. Proč vlastně?
Tenkrát mi končila smlouva, tak jsem se tak nějak rozhodl, že už nechci pokračovat. Konec musel stejně přijít, jednou bych si musel hledat jinou práci. Momentálně už se v Gdaňsku hokej ani nehraje, došly peníze.

A nelitujete ani zpětně, když se vám pořád střelecky daří?
Někdo mi říká, že bych to ještě někde výš než v Hodoníně mohl zkusit. Ale já jsem si našel solidní práci, která se s hokejem dá skloubit, takže už nad tím ani neuvažuju.

Práci ovšem kloubíte ještě i s hokejbalem, že?
Ano, když mám čas, tak pořád jezdím do Sudoměřic. Hrávali jsme tam i extraligu, asi třikrát jsme byli vicemistry republiky. Ale dneska už to spíš nechávám mladším.