Nový a unikátní orchestr složený z 90 hudebníků z celého světa je projektem serveru s hudebními videi YouTube, který se touto cestou snaží zpopularizovat klasickou hudbu. Loni na podzim vybídl server profesionální i amatérské hudebníky, aby zaslali videonahrávky své hry a tím se zařadili do konkurzu. Z celkem tří tisíc uchazečů z celého světa pak porota vybrala 200 finalistů, o kterých pak hlasovali sami uživatelé internetových stránek. - čtěte také Do orchestru YouTube, který zahraje v Carnegie Hall, se dostali tři Češi
"Určitě je to pro Čechy veliký úspěch, že jsme tam hned tři," míní Greco, který nedávno oslavil třicátiny. A přiznal, že sám umístění nečekal. Nahrávka však porotu interpretací skladby Eroica, složené právě pro tuto příležitost čínským skladatelem Tanem Dunem, známým i jako autorem filmové hudby k asijským filmovým hitům Tygr a drak a Hrdina, zaujala.
Co to vlastně je YouTube Orchestr? V Česku se o něm moc neví...
Dalo by se říct, že jde o oslavu klasické hudby jako takové a snahu o její popularizaci. YouTube Orchestr je jednorázová akce, lidé ze serveru se snažili sestavit online orchestr složený z hudebníků z celého světa, kteří se podílejí na něčem mimořádném. Skladba Eroica pak bude natočená a nahraná na YouTube, ale všech devadesát hudebníků bude mít i společný koncert v newyorské Carnegie Hall, což je podle mě největší motivace pro hudebníky, aby se vůbec do orchestru hlásili. Na galavečeru v našem podání zazní dalších asi 14 skladeb od Mozarta, Beethovena, Čajkovského i Dvořáka, ten výběr byl takový, aby většina zemí byla nějakým skladatelem zastoupena.
Jak jste se o soutěži dozvěděl?
Paradoxně od kamarádky ze slovenské filharmonie. Sám internetové stránky moc nebrázdím, dozvěděl jsem se o soutěži těsně před uzávěrkou a vše bylo dost narychlo.
Konkurz měl přes tři tisíce uchazečů z celého světa, jenom z USA bojovalo o místo v orchestru přes pět set lidí, zatímco Čechů se přihlásilo jen 13 a vybrali hned tři. Je to důkaz toho, jak dobří jsou čeští muzikanti?
Češi jistě jsou dobří a tři lidé je úspěch, ale vyzdvihovat nás jako muzikanty bych si až tak netroufl. I v zahraničí je spousta profíků na výborné úrovni, ale třeba se nepřihlásili. Projekt totiž není placený, je spíš pro nadšence, kterým nevadí, že si nic nevydělají a dají do toho srdce.
Na druhou stranu, není trochu škoda, že se Čechů přihlásilo tak málo?
Možná si nevěřili, že by se něco takového mohlo povést. A nebo, podobně jako já, o tom moc nikdo nevěděl, nebyla u nás tak velká propagace, o orchestru jste se v tuzemsku mohli dozvědět jen ze stránek YouTube, a tam to bylo docela schované v rohu. A nebo šuškandou, jako já.
Zmínil jste, že účast není honorovaná, co za to tedy vlastně dostanete?
Nezaplatí nám vlastně ani diety, ale zase máme zdarma ubytování a letenky, a hlavně dva dny seminářů a soustředění. A zážitek hry v Carnegie Hall.
Do konkurzu se musela poslat dvě videa, Eroica a další klasická dle vlastní volby, co jste si vybral?
I u těch volitelných bylo na výběr jen z pěti možností, já si zahrál první preludium z Bachovy svity a Rossiniho předehru k Vilému Tellovi.
Dirigenta orchestru Michaela Tilsona Thomase prý překvapilo, kde všude lidé nahrávali, někteří u sebe doma, jiní ve zkušebnách, na pódiích divadel, ve vestibulech domů... Kde jste točil vy?
Jak jsem říkal, bylo to ve chvatu, měli jsme tehdy náročný týden, bylo málo času něco vymýšlet. Takže jsem to nakonec natočil sám na šatně ve filharmonii.
A jak?
No, to je legrační. Na docela prachobyčejný foťák, který navíc nebyl můj, ale půjčený od kamaráda. Člověk musí vycházet z toho, na co měl čas. Takže žádné speciální mikrofony, kamera... Ta kvalita byla klasická "fotáková"... Ale není to špatné (smích), na druhou stranu, do YouTube se stejně moc velké rozlišení nevleze.
Porota vás vybrala ze tří tisíc lidí, čím jste je tedy zaujal, zvlášť se svou "foťákovou" kvalitou?
Na to se chci sám v New Yorku zeptat. Ale už po mně chtěli i tu nahrávku na nějaké propagační materiály, myslím, že jsem zaujal interpretací té nové skladby. Ona totiž i když není hudebně složitá, technicky to není úplná sranda.
Z finálových dvou set se vybíralo přes internet, zaúkoloval jste známé, aby posílali hlasy?
(smích) No, to ne. Pár hlasů, asi tak 5 až 10, mi asi poslali, ale já se s tím nijak extra nechtěl šířit. Nechal jsem na náhodě. Ani jsem totiž nevěděl a bál se, jestli mě tam případně filharmonie pustí, máme ted hodně hraní. Šlo mi hlavně o to, zkusit štěstí.
A s jakým přijetím jste se pak ve filharmonii setkal?
Všichni mi gratulovali a hodně vyšli vstříc, abych mohl odjet. Měl jsem obavy, ale nevyplnily se.
V brněnském orchestru působíte teprve od října roku 2008, přišel jste sem z pražské komorní filharmonie. Dají se tato dvě působiště nějak srovnat?
Na srovnávání je dost brzo, ještě jsem ve zkušební době... Ale z technické stránky vzato - pražská filharmonie je komorní, malinký orchestr, půlka brněnského. Byla tam větší dřina a málo lidí, tady mám více volna. takže být ještě v Praze, tak bych byl asi do států letět nemohl, nebyla by za mě náhrada. Ale uměleckou úroveň nechci srovnávat, jsou to dvě různé kategorie orchestrů.
V orchestru YouTube budou profesionální i amatérští hudebníci, poznal jste už své kolegy?
Už jsme se trochu seznamovali na webu, zaujal mě třeba houslista, který je doktorem chemie. Je amatér, ale pozor, housle vystudoval na univerzitě, vyhrál několik houslových soutěží, ale živí se prací v laboratoři. Pod slovem amatér si nepředstavujte někoho, kdo má "lidušku".
Můžete popsat pro YouTube orchestr speciálně složenou Eroicu od čínského skladatele Tana Duna? Proslul i soundtrackem k filmům Hrdina a Tygr a drak, blíží se i Eroica filmové hudbě?
Tu čtyřminutovou skladbu bych opravdu přirovnal k filmové hudbě, populárnímu stylu skládání. Nejde o závažnou záležitost, a s tím cílem je to i nakomponované - nejde o to, vyrazit dech, ale pobavit. Aby to vše bylo dobře poslouchatelné, mělo jednoduché linie, ostatně je to určené masovějšímu publiku. A věřím, že bude mít úspěch stejně jako celý projekt, vždyť už teď stránky orchestru navštívilo na 12 milionů lidí!
Celý koncert bude pod taktovkou významného amerického dirigenta Michaela Tilsona Thomase. Je to pro vás událost?
Zahrát si se šéfem jednoho z pěti nejlepších amerických orchestrů, tedy toho sanfranciského, není možná vyloženě sen, ale obrovská událost určitě. Je to člověk, který má co říct a profesně mi hodně dát.
A co pro vás znamená zahrát si v Carnegie Hall?
Tak to je určitě sen, tady už se o tom dá mluvit. Pomalu není totiž důležitější s kým, ale kde budeme hrát. A Carnegie Hall je pro mě a myslím spoustu hudebníků meta. Je to zásadní místo světové hudby, zná ji skoro každý. To mi dech už vyrazilo.
Chystáte si v New Yorku splnit i nějaký nehudební sen?
No, snad když mi vyjde čas. Ono ho tam totiž moc nebude, čekají nás dva dny plné práce, zkoušení, seminářů, koncertů. Ale rád bych zůstal o den déle a město si prošel, abych z toho něco měl.
Základem je internetový projekt, vy sám používáte YouTube?
Pro mě jako muzikanta je YouTube skvělý archiv nahrávek, které jsou jinak špatně k sehnání, třeba starých mistrů jako Sterna, Milsteina. Mluví se o tom, že lidé nahráváním videí poškozují práva, ale kolikrát skladba k sehnání není, nebo jen v USA, a platit jen 50 dolarů na poštovném je dost... takže to určitě využívám.
A nevadí vám ta špatná kvalita nahrávek? Vždyť ten zvuk je ve většině případů otřesný, což u klasické hudby velmi vadí...
To záleží na tom, jak ten server používáte a k čemu. Pro mě má hodnotu defakto informační, není to pro poslech, ze kterého bych se nějak hudebně nabažil... To je stejné, jako když posloucháte mp3. Archivuji si na ně svá cédéčka, a záleží na kompresi. Bavíme se o technologii, když skladbu při přepisu do mp3 "okrouháte" hodně, poznáte to, něco vám tam bude chybět, ta kvalita vás neuspokojí. Ale v těch kvalitnějších kompresích už ten rozdíl nepoznáte, zvlášť když nemáte špičkové repráky. Já mám v Brně zatím jen počítač a tam mi to nevadí, až si vydělám na drahou stereo sestavu, tak můj přístup k mp3 bude jiný.
Posune vás účast na takové události jako je YouTube orchestr v očích odborné veřejnosti, kolegů?
No já si to do životopisu určitě dám (smích). Ale že bych cítil nějaký průlom, tak to ne... Ale jsem za to rád, utvrdil jsem se i v tom, že v brněnském orchestru sedím, kde sedět mám.
A jakou máte vytouženou kariérní metu?
No, mě se právě plní. Chtěl jsem být ve velkém orchestru, teď sedím na druhé židli Brněnské filharmonie, což je prakticky taky sólista, nevím, co víc chtít... meta už je jen obhájit v Brně definitivu.
