Tři dny trápilo Janu Czakerovou silné píchání na plicích a stupňující se bolest v zádech. Domácí léčba v posteli nezabírala, tak ji syn se snachou zavezli za závodním lékařem do třicet kilometrů vzdáleného Veselí nad Moravou na Hodonínsku.
Ten ji s podezřením na zápal plic okamžitě poslal na místní specializované oddělení kvůli vyšetření a rentgenu. Tam ji však čekal šok. „Přestože se na mě lékařka ani nepodívala, usoudila, že se nejedná o akutní případ,“ tvrdí Czakerová.
Pacientka tak cestovala další desítky kilometrů až do Uherského Brodu, kde jí jiná doktorka po důkladném vyšetření diagnostikovala zánět pohrudnice. Czakerová, která bude na neschopence až do konce roku, teď viní veselskou lékařku Evu Šabovou ze zanedbání povinnosti a na její chování si hodlá stěžovat u zdravotní pojišťovny.
Žena musela o třicet kilometrů dál
Případ se stal na začátku prosince. „Zmokla jsem a přitom se nachladila. Zalehla jsem proto do postele. Po třech dnech jsem ale zjistila, že se můj stav nelepší. Naopak mi bylo stále hůř. Závodní lékař mi řekl, že pro stanovení přesné diagnózy potřebuje rentgenový snímek, který měl napovědět, jestli se jedná o problém s dýcháním, nebo páteří,“ popsala Czakerová.
S žádostí o vyšetření ji tedy poslal na plicní oddělení. Žena zamířila na nejbližší veselskou polikliniku, kterou provozuje sdružení soukromých lékařů.
„V čekárně byli tři pacienti. Sestře jsem vše vysvětlila, jenže ta se vrátila s tím, že mě lékařka nepřijme. Prý se mám objednat na jiný den. Ani se nepřišla podívat, na rentgen mě také neposlala. Přitom má na dveřích ordinace vyvěšený papír, že bere akutní případy,“ zlobí se pacientka.
Nemocná žena nakonec odjela na plicní oddělení do Uherského Brodu. Tamní lékařka Marie Velecká ji okamžitě poslala na rentgen, a jakmile to bylo možné, vyšetřila ji. „Nejsem takový diagnostik, abych už od pohledu stanovila, jestli se skutečně jedná o zápal plic, nebo ne. To prostě nejde,“ uvedla specialistka, která léčí pacienty už 28 let.
Na základě výsledků pak zjistila, že nejde o zápal plic, ale zánět pohrudnice, který je sice nepříjemný a velmi bolestivý, ale méně rizikový. Pacientce proto napsala antibiotika a vystavila neschopenku.
Na případ si nepamatuji, vzkázala lékařka z dovolené
Šabová, která nemocnou ženu nevyšetřila, pochybení odmítá. „Na zmíněný případ si nepamatuji. Musela bych se podívat do karty, která je v ordinaci. Teď mám ale dovolenou a budu tam až po Novém roce. Se zápalem plic bych nikoho neodmítla. Pokud je na něj podezření, vždy děláme rentgen. Jsem již zkušená lékařka, a proto pokud pacienta vidím, tak už dokážu říct, jestli je v ohrožení života. Nepamatuji si ale, jestli jsem tu ženu viděla, nebo ne,“ reagovala Šabová.
Šéf Českého svazu pacientů Luboš Olejár vidí problém v soukromé ordinaci. Tvrdí, že obdobná situace by ve státním zařízení nenastala. „Nemocnice pacientku s žádostí na rentgen a vyšetření přijmout musí. Pokud jde ale o urgentní případ, platí to stejné i pro soukromého lékaře. Tam ale předpokládám, že by nemocnou přivezla sanitka,“ poznamenal Olejár.
Podle předsedy České pneumologické a ftizeologické společnosti Vítězslava Kolka, který působí na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy fakultní nemocnice v Olomouci, svou roli hraje i přeplněnost ordinací.
„Takových případů je víc. Hlavně v této fázi roku, kdy nemocných přibývá a plicní lékaři jsou přetížení. Nemůžu proto posoudit, co všechno stálo za rozhodnutím doktorky, když zmíněnou pacientku urgentně nepřijala. Zřejmě vycházela z toho, že když přišla sama, tak to půjde řešit i jindy, a snažila se ji přeobjednat,“ prohlásil Kolek.
Doktorka, kterou Czakerová viní ze zanedbání povinností, se hájí tím, že názor lékaře a pacienta může být odlišný.
„To, že pacient potřebuje antibiotika, neznamená, že jde o akutní stav. Takových případů vidím denně hned několik. Někdy mám v ambulanci i čtyři až pět akutních za den a na každého přitom zbývá jen vymezený čas. Pacienty proto bereme hlavně na objednání. V čekárně jsou tak vždy jen dva až čtyři lidé, jejich počet je ale rozvrstvený do celého dne,“ upozornila Šabová.
Czakerová se na ni přesto chystá po ukončení léčby podat stížnost ke zdravotní pojišťovně, která má 60 dnů na její vyřízení.
