Zeď bláznovství aneb Stačí málo

Jeruzalém má Zeď nářků, Praha se chlubívala Hladovou zdí a Brno se nyní na čas stalo domovem Zdi bláznovství. Už žádné slzavé "Milý deníčku" a pak ráno rádoby veselý úsměv.

Modlící se Žid u Zdi nářků | foto: Dan Materna, MF DNES

Tedy, dá se to tak ordinovat. Otázkou ovšem je, jak dlouho bude trvat, než s takovým přístupem začneme nosit slušivou svěrací kazajku.

Brňané se mohou pyšnit tím, že u nich pod Špilasem to jde i jinak. Přímo na Svoboďáku si mohou dopřát úlevnou terapii. Stačí napsat na Zeď bláznovství, z čeho šílí. Co jim otravuje život. A že toho určitě nebude málo.

. Očima studentky

MF DNES přináší cyklus názorových článků studentů brněnské žurnalistiky.

Intervaly na přechodech, při kterých chodci zapouští kořeny. Začátek další z nekonečné řady rekonstrukcí, kvůli níž se z cesty do práce stane nový díl Odyssey. Nebo jen taková blbost, že si člověk nechá doma deštník přesně v ten den, kdy přijde nejhorší průtrž za půl roku.

Každodenní pitomosti se zaskví vedle osobních tragédií. Stokrát nic ale umořilo vola. Proto by bylo skvělé, kdyby Brňáci na Zeď bláznovství nejen psali, ale také si sem tam přečetli, co se na ní objeví.

Některé věci změnit nejde. Světový mír je skutečně v nedohlednu.

Některé problémy ale řešit lze. Dokonce snáze, než by člověk čekal. Mě by třeba potěšilo, kdyby mi už nikdo nikdy ve frontě u pokladny nenajel ze zadu vozíkem na nohy.