Jaromír Nečas

Jaromír Nečas | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Zemřel Jaromír Nečas, hudební hledač a objevitel

  • 1
V 93 letech zemřel v sobotu v ­Brně hudebník a přední znalec folkloru Jaromír Nečas. „Odešel po dobrém a dlouhém životě,“ reagoval na smutnou zprávu muzikolog Boris Klepal.

„Jaromír Nečas je označován většinou za folkloristu, ale to je hrubé zjednodušení situace,“ doplňuje publicista a hudební redaktor Jiří Plocek. „Nastoupil do rozhlasu jako redaktor takzvaných malých hudebních žánrů, což převedeno do dnešní terminologie znamená redaktor populární hudby,“ zdůrazňuje Plocek.

A ­dodává, že do folklorních oblastí, především do natáčení lidové hudby v terénu, spolupráce s festivalem ve Strážnici či autorské i muzikantské spolupráce s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, se vystudovaný skladatel, jenž zprvu tvořil vážnou hudbu, pouštěl z hluboké vnitřní potřeby.

Jaromír Nečas

Dlouholetý rozhlasový redaktor, hudební dramaturg a folklorista se narodil 21. února 1922 v Kyjově.

Vystudoval skladbu na konzervatoři, pak i hudební vědu a angličtinu. Sám skládal hudbu, hrál na cimbál a hru na něj také vyučoval.

Dlouhá léta vytvářel program pro festival ve Strážnici a organizoval i řadu dalších festivalů lidové písně.

Byl objevitelem mnoha zásadních jmen naší hudební scény, například Hany a Petra Ulrychových, Jiřího Pavlicy a dalších.

Stál za zrodem řady unikátních alb, například první desky Hradišťanu či alba Vandrovali hudci Jaroslava Hutky. Pro svět objevil naši world music.

Roku 2008 obdržel Cenu města Brna.

Zemřel 25. července 2015 v Brně.

„Lidovou píseň si zamiloval už během protektorátu, kdy se stal členem Slováckého krúžku v Brně,“ vysvětluje Plocek nový impuls kyjovského rodáka, který se tedy s­ přirozenou potřebou lidové písně na Slovácku doslova narodil.

„Zajímal se ale i o jazz a v 60. letech byl dokonce rozhlasovým dramaturgem Orchestru Gustava Broma,“ připomíná šíři hudebních zájmů zesnulého Plocek a dodává, že Nečas coby rozhlasový redaktor sledoval veškeré talenty brněnské populární scény.

„V jednom malém amatérském divadélku objevil sourozence Ulrychovy, které pozval k prvním nahrávkám do rozhlasového studia a Petra Ulrycha i Aleše Sigmunda později pozval ke spolupráci na pořadech o bigbítu,“ připomíná hudební publicista a dodává, že v 70. letech pak Nečas připravil i unikátní, vpravdě průkopnickou sérii pořadů Barevný zpívající svět, které jako první v Československu seznamovaly posluchače s­ hudbou z celého světa. „Z dnešního pohledu je to unikátní encyklopedie world music, žánru, který se jako definovaná kategorie prosadil až od konce 80. let,“ připomíná.

Klub kultury na brněnské Údolní ulici v roce 1964 hostil studentské Divadlo bez tradic, kde ve hře Paronautikum zpíval a hrál se svou tehdy patnáctiletou sestrou Hanou dvacetiletý Petr Ulrych. „A tam jsme se setkali s takovým bystrým člověkem, který nás pozval na naše vůbec první tři nahrávky do brněnského rozhlasu, a byl tedy skutečně prvním z prvních, kdo nás coby proslulý neúnavný hledačský redaktor objevil,“ popisuje prvopočátek své a sestřiny kariéry skladatel a zpěvák Ulrych.

Dalším, koho pro svět Nečas objevil, je muzikant a skladatel Hradišťanu Jiří Pavlica. „Prožil jsem s ním pracovně i soukromě hodně let, v ­rozhlase byl mým vedoucím. Šlo o muže neskutečně otevřeného, s­ velkou vizí do budoucna,“ podotýká Pavlica. „Vždycky byl na cestě, a­ to i před měsícem, kdy jsme se viděli naposledy a on se už díval do jiných světů, kam my ještě nedohlédneme,“ vzpomíná hudebník.