Hana Zlatušková16. 4. 1935 - 1. 11. 2013 |
"Maminku velice bavilo pracovat s dětmi. A spousta lidí, které na brněnských průmyslovkách učila, ráda vzpomíná, jak je jako dějepisářka a češtinářka nasměrovala ke ´svým´ předmětům, takže dnes pracují v docela jiných, humanitních oborech," svěřuje se její syn, emeritní rektor Masarykovy univerzity a senátor Jiří Zlatuška.
Hana Zlatušková učila nejprve na stavební průmyslovce v Kuldově ulici.
"V roce 1968 si dodělala ještě ruštinu a ihned ji využila, aby při srpnové okupaci vysvětlovala ruským vojákům, že se zmýlili a mají odejít," vzpomíná její syn a dodává, že na začátku normalizace celé "kontrarevoluční hnízdo" na průmyslovce rozprášili a vyhodili i Hanu Zlatuškovou.
Samizdat a diskuse v roce 1989
"Uchytila se na elektroprůmyslovce, ale kdyby se jí po nás dvou bratrech nenarodila v roce 1972 má o osmnáct let mladší sestra Hana, asi by nevydržela ani tam," vzpomíná Jiří Zlatuška.
A vybavuje si stovky průklepů samizdatů, které oba rodiče doma po celou normalizaci kompletovali. Hana Zlatušková také překládala z ruštiny pro samizdatovou edici polistopadového rektora Masarykovy univerzity Milana Jelínka.
Při převratu v roce 1989 proslula Hana Zlatušková i na brněnském revolučním pódiu, když z něj mimo jiné vysvětlovala, že diskuse se vyslovuje jedině se "s", nikoliv jako dnes už přípustná diskuze.
Po změně režimu založila při Vesně i zařízení pro děti, které se na jiné střední školy nedostaly.
"A občas dokázala divy, takže někteří z jejích žáků jsou dnes vysoce postavenými nebo v kultuře výrazně činnými osobnostmi," dodává Jiří Zlatuška.
"Šířila kolem sebe pozitivní energii a pomohla mnoha lidem i věcem. Nikdy mě nezarmoutila, až nyní," svěřil se dramatik Josef Kovalčuk.
"Byla můj velký vzor. Nebojácná, srdečná, hloubavá, rázná, velmi laskavá a neuvěřitelně činorodá žena," popisuje svou babičku také režisérka a producentka Kamila Zlatušková. Pohřeb zesnulé bude tento pátek ve 14 hodin v bazilice na Mendlově náměstí v Brně.
