Na kost vyhublá Strníková neměla léky, které potřebovala. V pokoji nebyl vařič, neměla dokonce ani co jíst. A televize nebo rádio? Neexistovalo. "Dva týdny prostě jen seděla na posteli, nemocná," popisuje Veselá.
Srníková totiž podepsala smlouvu s městskou částí Brno-sever o pronájmu bytu v domě s pečovatelskou službou v domnění, že služba k pronájmu automaticky patří.
"Jenže tady žádná pečovatelská služba nefunguje. Potřebovala bych jen skočit občas pro léky nebo pomoci s úklidem," postěžovala si žena, která téměř nemůže chodit. O pobyt v domě si sama požádala. Za celou dobu měla nemocná důchodkyně jen jedinou návštěvu.
Nemohla dojít ani k lékařce
K tomu, aby si o ně vůbec mohli písemně požádat, potřebují obyvatelé domu několik potvrzení od lékaře. Ke své lékařce se ale Srníková nemohla dostat.
I několik kroků z postele ke vstupním dveřím do bytu jí zabere pěkných pár minut. Ze zoufalství se k lékařce přece jen minulý týden vydala. Pěšky.
Sotva ušla několik kroků, začalo pršet, a než se žena dostala zpět do svého nového domova, zmokla. Studený vítr dílo dokonal.
Srníková má zánět průdušek a téměř nemůže mluvit. "Přitom jsem do tohoto domu přišla právě proto, že jsem ve smlouvě měla napsané, že je s pečovatelskou službou. Nenapadlo mě, že to bude takhle složité," říká nemohoucí žena.
Její sousedka Veselá jí proto po více než čtrnácti dnech domluvila s lékařkou, že se za ní staví přímo v domě v Rotalově ulici, aby měla Srníková alespoň všechna potřebná potvrzení a nezbytné léky. Zařídila jí také dodávání obědů.
To je také jediné jídlo za den, které Srníková sní. Do obchodu se totiž sama nedostane. Celé dny tak jen pije vodu z kohoutku. "Ale občas se za mnou někdo staví s jídlem," podotýká. "Její rodina tady byla zatím jen jednou. Donesla v pytlíku pět rohlíků," upřesňuje Veselá.
"Název domu je nešťastný"
Kvůli tomu, že pečovatelská služba nesídlí přímo v domě, Veselá sama zažila perné chvilky. Služba avizovaná ve smlouvě k domu sice patří, má ovšem sídlo v jiné části čtvrti a například žehlení, úklid nebo obědy si musejí nájemníci speciálně objednávat.
"Jednou se mi udělalo špatně, měla jsem vysoký tlak. Zavolala jsem si záchranku, jenže jsem neměla sílu jim dole otevřít a zvonek, abych mohla otevřít dole návštěvám, v pokoji nemám," vzpomíná důchodkyně.
Z posledních sil proto otevřela dveře od svého bytu, sedla si na židli a čekala, jestli si jí někdo ze sousedů všimne a pomůže. "Zvonek nám nedali s tím, že jsme sklerotici a kdo ví, komu bychom otevřeli," dodává.
Podle šéfky Odboru péče a sociálních služeb Brna-severu Vlasty Procházkové s tím úřad nemůže nic dělat.
"Oficiální název je sice dům s pečovatelskou službou, ale jsou to byty takzvaného zvláštního určení. O služby si lidé mohou požádat. Ten název je nešťastný," připouští.
