Na chybu lékaře upozorňovala, zaměstnanci Fakultní nemocnice u svaté Anny ji však ujistili, že paprsky jdou z boku a vše je v pořádku.
Později nemocnice připustila, že pochybila. Motyčková se s nemocnicí přesto dodnes soudí.
Ruka vám neupadla, nemáte nárok na nic
"Nejdřív mi tvrdili, že ozařování zdravé půlky mám brát jako prevenci. Pak mi pan ředitel Kraus poslal peníze alespoň za jízdné, co jsem projezdila, pojišťovna mi totiž řekla, že nic nedá, že i když mě ruka, kterou nesprávně ozařovali, bolí a trne, neupadla mi, takže na nic nemám nárok," popisuje Motyčková.
Sto tisíc žena odmítla
S nemocnicí se chtěla dohodnout, do případu se vložili i mediátoři (starají se o mimosoudní řešení konfliktů a sporů - pozn. red.), navrhovaných sto tisíc však žena odmítla. Kromě popálenin se podle ní špatná léčba projevila i na její psychice. Dostavily se i deprese.
"Sto tisíc jako maximum se nám zdálo jako příliš nízká částka. Proto jsme podali žalobu kvůli újmě na zdraví a trvalému poškození zdraví, druhá část žaloby se pak týká psychické újmy klientky," vysvětluje advokát Jaroslav Barák.
Požaduje, aby nemocnice zaplatila 2,2 milionu korun. Soudkyně Krajského soudu v Brně ve věci nenařídila ani hlavní líčení a žalobu loni na podzim odmítla. Nelíbilo se jí totiž, že Motyčková požaduje současně náhradu škody na zdraví a náhradu nemajetkové újmy.
"Rozdělit jsme je odmítli, neukládá nám to ani zákon, paní soudkyně si ale zřejmě myslela něco jiného," vysvětluje Barák.
Vrchní soud dal ženě za pravdu
Motyčková se odvolala a Vrchní soud v Olomouci jí dal za pravdu. Kauzu vrátil k novému projednání zpět do Brna.
"Mrzí mě, že si mě nikdo nikam nepozval, na nic se neptal, došlo mi jen písemné rozhodnutí. Ze všeho jsem psychicky vyčerpaná, skončila jsem na nervovém, dojíždím na psychiatrickou kliniku do Boskovic," vysvětluje Motyčková.
"Potřebuji už, aby to skončilo. Nemám už sílu to někomu vykládat. Navíc když se všichni diví, že ještě žiju," líčí žena.
Druhá fáze ozařování zatím zabrala, do nemocnice jezdí už jen na kontroly. K pokračování Janu Motyčkovou nutí i vidina nákladů na řízení a účty, které bude muset zaplatit právníkovi.
"Když to po třech letech, co případ řeším s advokáty, uzavřu sama, právník po mně bude chtít zaplatit. Desítky tisíc, které nemám z čeho zaplatit. Přitom o peníze už tu vůbec nejde, jen si přeji, aby to vzalo nějaký konec. Mám totiž pocit, že si mě všichni přehazují jako horký brambor," vysvětluje Motyčková.
Nedočkala se odškodného ani omluvy
K soudním tahanicím podle ní vůbec nemuselo dojít. Připouští sice, že jednání s mediátory sama ukončila, protože podle ní o případu nic nevěděli a opakované dojíždění do Brna na jednání s nimi ji vysilovalo, stačilo prý ale málo, aby případ skončil dohodou.
"Kdyby si mě na začátku lékaři zavolali, omluvili se, dostala jsem třeba kytku, tak to mohlo skončit. Nikdo to ale neudělal," popisuje smutně.
"Já vím, že jsem měla umřít a neumřela jsem a někdo si řekne, že mám být ráda, že žiju. Mě by ale trápilo, že jsem nic neudělala. Nikdo se totiž nezachoval lidsky," dodává Jana Motyčková.
