Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Firma se v Americe řídí snáze, zjistila automobilová byznysmenka z Moravy

  18:30aktualizováno  18:30
Když se svezete třeba luxusním porsche, s velkou pravděpodobností budete sedět na sedadle, do kterého vyrobila drátěnou konstrukci firma Alba – Metal z Ladné u Břeclavi. Tu před pětadvaceti lety založili rodiče Moniky Vintrlíkové a ona se tak v prostředí automobilového průmyslu pohybovala skoro od puberty.

Monika Vintrlíková vyrůstala v podnikatelské rodině a na prostředí automobilového průmyslu se tak připravovala odmala. Dnes spolu s manželem řídí v Atlantě v americké Georgii pobočku rodinné firmy pod názvem Albaform. | foto: Marie Stránská, MAFRA

I když to není zrovna dívčí téma, jí sedlo. „Nic jiného neznám. Už když jsem studovala, tatínek mě nutil, abych s ním jezdila na jednání do Německa a tlumočila. A i když se říká, že automobilový průmysl je obor, kde lidé nejrychleji vyhoří, nás to asi pořád trochu baví,“ směje se Vintrlíková.

Ženy jižní Moravy

Dnes spolu s manželem řídí v Atlantě v americké Georgii pobočku rodinné firmy pod názvem Albaform. Po šesti letech od založení má padesát zaměstnanců, k nim další agenturní pracovníky a je zhruba na polovině obratu, jaký má mateřská firma v Ladné.

„Na začátku jsme si ani v nejmenším nemysleli, že se tam firma až tolik rozroste. Ale tamější trh nabízí obrovské příležitosti a my tam chceme být i za cenu, že je to organizačně náročné,“ popisuje Vintrlíková.

„V Americe totiž máme pouze výrobu, ale veškerý vývoj produktu, projektové řízení a technická příprava probíhají v mateřské firmě v Evropě, takže jsme věčně na konferenčních hovorech a vstáváme v nekřesťanské hodiny. Ale firma se stává globální a to je pro ni dobré,“ míní Vintrlíková.

Rodina a osobní život nesmí utrpět

Studovala na americké škole, takže přesun do zámoří vstřebala celkem snadno. „Věděli jsme, do čeho jdeme, takže nejsme překvapení. Ale je spousta cizinců, kteří v Americe pracují a strašně těmi rozdíly trpí. Nad to je potřeba se povznést,“ říká Vintrlíková, jejíž firma hlavně zpočátku do Atlanty přesouvala odborné pracovníky z Česka na pracovní víza.

Ženy jižní Moravy

Letní seriál přibližuje pozoruhodné ženy spjaté s Jihomoravským krajem. Každý týden představujeme jednu ženu, která je nejen úspěšná ve své profesi, ale k tomu ještě dokáže působit na svoje okolí, přispět k lepší atmosféře ve společnosti, nastartovat pozitivní změnu nebo zlepšit život druhým.

Hosté občas nevěřícně koukají, jak můžu rozumět vínu, líčí someliérka

Žena ve vedoucí funkci musí zůstat ženou, míní oční lékařka Skorkovská

Když delší dobu nemůžu poslouchat, mám absťák, říká šéfka filharmonie

Matky to při podnikání nemají lehké, zjistila. Začala je učit, jak na to

Žena chtěla pomoct uprchlíkům. Ozvalo se tolik lidí, že založila spolek

Obejmutí je důkaz, že pedagog neselhal, líčí šéfka brněnských práv

Přizpůsobit se jinému prostředí ale zvládla jen část z nich. „Záleží na každém člověku. Faktem však je, že jsme třeba proti Němcům konzervativnější. Nechce se nám tolik cestovat a učit se jazyky. A to je škoda,“ myslí si jihomoravská byznysmenka.

Přitom podnikání v Americe je podle ní příjemnější než v Česku. „Podnikání tam není tak zatížené byrokracií. Firma se řídí snáze. Navíc tam existuje spousta externích společností poskytujících různé služby, takže není taková náročnost na vlastní zaměstnance. Nemusíte mít dvě své účetní, protože tu službu můžete dostat externě. Jediné, co řešíme úplně stejně jako v Česku, je neustálý nedostatek pracovníků,“ vyjmenovává.

Rodina Moniky Vintrlíkové teď žije osm měsíců v roce v Americe a zbylé čtyři v Česku. „Jak děti začnou růst a budou samostatné v cestování, budeme trávit ve Státech ještě více času. Zatím se jim snažíme přizpůsobit, aby neztratily kontakt s rodinou a s jazykem, ale letos už poprvé letěly samotné a asi to budeme aplikovat častěji,“ podotýká.

Americká firma už je natolik velká, že je potřeba jí věnovat více času. I když ne za každou cenu. „Mohla bych v práci sedět dvacet hodin denně a pořád by bylo co řešit. Ale rodina a osobní život nesmí utrpět,“ říká podnikatelka.

V Americe šíří modrotisk i velikonoční zvyky

Spojení s jižní Moravou ovšem neudržuje jen skrze rodinu. I když to původně vůbec neměla v plánu, poměrně záhy si ji našli lidé z české komunity v Atlantě. A ty teď Monika Vintrlíková „zásobuje“ moravskými tradicemi a zvyky. Nejprve to byla výuka modrotisku, potom velikonoční dílny, na které do Washingtonu i Atlanty přiletěla i lidová malérečka Marie Švirgová.

Tři otázky pro Moniku Vintrlíkovou

Jaký mám vztah k jižní Moravě?
Je to domov, narodila jsem se zde, mám tady rodinu, ale přála bych si, aby lidé tady přestali „řešit“, uvolnili se a užívali si života.

Jaká jsou moje oblíbená místa jižní Moravy?
Miluji vinařství, zvláště ta s krásným výhledem, jako třeba Gotberg. Miluji dobrou kuchyni, například tu v Kurdějově, a nikdy neopomenu zajet ke kapličce na velkobílovickém Hradišťku.

Které jihomoravské osobnosti považuji za inspirující?
Inspirací mi je kamarádka Lucie Hotařová (majitelka tiskárny Etiflex), která přes svůj mladý věk vybudovala úspěšnou firmu a dál na sobě tvrdě pracuje. A vůbec mě nabíjí všechny ženy, které pracují ve výrobě, strojírenství nebo třeba ve vinařstvích a posunují ty podniky dál, i když jsou v oborech, které si chlapi, nevím proč, přivlastňují. (smích)

Na řadě je výstava Víchernice – soubor fotografií světoznámé fotografky Líby Taylor, která zachycuje odcházející krásu venkovských krojů nošených už jen několika stařenkami. V polovině října bude zahájena v budově zastoupení EU ve Washingtonu a dále bude putovat po některých z českých škol, kterých je v Americe osmnáct.

„Jsem na Moravu hrdá. Chci její zvyky přenést i do Ameriky. Hlavně kvůli svým dětem. Věřím, že je to obohacuje a že je to bude táhnout zpátky domů,“ svěřuje se Vintrlíková.

Už před časem se propojila s Jihomoravskou komunitní nadací, jejíž projekty pomáhá financovat. Mimo jiné právě výstavu Víchernice a knihu fotografií Líby Taylor. O Vintrlíkové se mluví jako o první břeclavské filantropce, ona sama se tomu ale usmívá.

„Myslím, že jsem jen víc vidět, protože moravské projekty podporuji z Ameriky. Ale vlastně jen navazuji na to, co tady moji rodiče dělají už roky. Podpora kulturních nebo sportovních projektů k podnikání patří. Před tím žádný podnikatel neuteče,“ říká.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek.
Opilec seděl na lavičce, v sáčku měl kus prstu. Zranil se na stavbě

Zakrváceného muže našli v úterý odpoledne brněnští strážníci v Kohoutovicích. Pomoc mu přivolali kolemjdoucí. Ukázalo se, že přišel o část prstu. Jak, to se...  celý článek

Zemědělci na polích u Mikulova zavlažují úrodu.
Vědci zkouší na Břeclavsku lék na sucho, inspirovali se v Izraeli

Odborníci budou v Přítlukách na Břeclavsku testovat, jak zadržet vodu v krajině a zpomalit její odtok. Obec se dostala mezi šest lokalit vybraných po celé...  celý článek

(Ilustrační snímek)
U brněnských nádraží vzniknou nová parkoviště, jedno zřídí i Jančura

U brněnských nádraží vzniknou stovky nových parkovacích míst. Jedno z parkovišť chce zřídit i majitel společnosti RegioJet Radim Jančura, aby do vlaků přilákal...  celý článek

Kočárky, které přežijí i dva raubíře.
Kočárky, které přežijí i dva raubíře.

Přečtěte si recenze kočárků na eMimino.cz a vyberte ten nejlepší.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.