"Vzbudila nás po šesté policie. Rychle jsem si natáhla svetr a museli jsme ven. Bylo podezření, že by mohl od požáru vybouchnout plyn," říká Žaneta Horváthová. Mrazivé ráno se svým druhem Romanem Dunkou strávili na ulici.
tragický požár |
Oběť připomíná staré křeslo odložené na chodbě
"Zdravili jsme se, byla to hodná paní, starala se o svoje vnuky, ale víc nevím," svěřuje se nedůvěřivě po velké otřesu Žaneta Horváthová, která se svým přítelem na Spolkové bydlí pět let.
Tragédií vyhlazená rodina podle nich patřila ke starousedlíkům. Horváthová připouští "šuškandu", že paní se občas napila, ale k žádným konfliktům s nájemníky nikdy nedocházelo.
Oba také naznačují, že biologická matka dvou uhořelých dětí, osmnáctiměsíčního děvčátka a šestiletého chlapce, výchově svých ratolestí moc nedala. Podobné to bylo s otcem.
"Celý den jsme seděli a dumali, co se mohlo stát. Bylo to hrozné," dodává škvírou v pootevřených dveřích mladá žena. U nohou se jí motá pes.
"Překvapilo nás, že ani on se nevzbudil, necítil třeba kouř a nezačal štěkat," uvažuje nahlas čtyřiatřicetiletý Roman Dunka o čtyřměsíčním pitbulovi jménem Rocky. Ten na chodbě očuchává staré rozviklané křeslo s červeným přehozem. Válí se na něm ještě bunda majitelky vyhořelého bytu.
"Ona toho měla moc, a tak se asi občas napila. Dcera se o děti moc nestarala a tak byla na vnoučata sama," dodává Dunka.
Přiznává, že své problémy ale nijak neventilovala okolo. "Pozdravili jsme se, když prošla kolem a jinak jsme o ní ani nevěděli," dodává urostlý černovlasý muž. Se svojí partnerkou stěží zadržují pohnutí, když o neblahém ránu mluví.
"Nejhorší jsou ty mrtvé děti," řekne hromotluk Dunka a zlomí se mu hlas. Stěží potlačuje slzy.
"Nejdříve jsme mysleli, že nás budí sousedčin syn"
Když na ně bezpečnostní složky ráno klepaly, mysleli si nejdříve, že se k nim domáhá syn majitelky bytu, který asi zapomněl od vlastních dveří klíče.
Dnes bílý oprýskaný vstup výmluvně lemují jazyky sazí. Drsné kulisy naznačují spolu s dvěma pečetícími nálepkami policie, jaká tragédie se tady odehrála.
"Nejdřív se policie neodvážila ty dveře ani vyrazit. Čekali na hasiče," vzpomíná Horváthová na sobotní rozbřesk. Celou tragédii ohlásil podle nich pán, který bydlí až ve čtvrtém podlaží přímo pod střechou. K neštěstí ovšem došlo na prvním poschodí.
Křeslo po oběti musí Horváthová minout pokaždé, když jde na záchod umístěný na chodbě. "Dělá mi to opravdu zle. Přesně před pěti lety mi taky pár dnů před Vánoci umřela maminka, kterou před mýma očima oživovali jako nyní paní. Pokaždé, když teď otevřu dveře si na to hned vzpomenu," líčí smutně.
Oba partneři se svěřili, že hrůzná událost nepoškodila jejich dvoupokojový byt. Stráví v něm Vánoce, které ovšem, jak se oba shodují, budou letos v duchu vzpomínání na mrtvé.
