"Jednou až dvakrát ročně sedneme do člunů a plujeme po řece od Bzence po Rohatec. Hlavně po povodních, protože během nich proud řeky naruší břehy a odkryjí se přitom další stromy," vysvětluje Filip Stehlík z Geologického ústavu Akademie věd České republiky.
Vědci už objevili desítky starých stromů, z nichž některé překryla pětimetrová vrstva naplavenin. Jejich další podrobný průzkum pak ukázal, že většina z nich u řeky rostla od 12. do 17. století.
"Některé stromy jsou zuhelnatělé a rozpadlé, nacházíme však i kmeny se zachovalými letokruhy," říká Stehlík.
Nejcennější a nejvíce přesných dat podle něj získávají ze stromů, které se zachovaly v takzvané růstové pozici. To znamená, že nespadly do koryta, ale jejich pahýly v něm zůstaly stát. Vědci však v naplaveninách nacházejí i stromy nebo větve, které sem přinesl silný proud při povodních. Od těch "místních" je poznají podle toho, že mají odřenou kůru.
Díky letokruhům mohou někdy určit stáří stromů až s přesností na rok. K určování stáří pylových zrn zase používají metodu rozpadu radioaktivního uhlíku. Výzkum letos končí a vědci mají tolik informací, že mohou vytvořit přibližný obraz řeky Moravy a jejího okolí od doby ledové až po současnost.
A jaký ten obraz tedy je? Na konci poslední doby ledové řeka Morava kolem dnešní Strážnice tekla v širokých meandrech a měla hodně energie. Díky ní poměrně rychle, zhruba za dvě tisíciletí, vytvořila dnešní údolí.
Vinnou révu tady začali pěstovat lidé v 16. století
"Nejmladší pozůstatky těchto velkých meandrů, nacházející se při okrajích dnešního údolí, jsou staré přibližně jedenáct tisíc let," říká geolog. Pylová zrna nalezená v nejhlubších vrstvách naplavenin ukazují, že na konci doby ledové, tedy před asi osmi až šesti tisíci lety, byla v nivě Moravy chladná tundra. Rostly tady vrby, pelyněk, šáchorovité byliny. Později tundru vystřídala otevřená borovicovo-březová tajga. Na konci doby ledové se pak tady vytvářely laguny podobné alpským jezerům.
V další historii řeku často silně poznamenaly klimatické výkyvy. A měly vliv nejen na její chování, ale i skladbu rostlin. "Při stabilním klimatu řeka volně plynula krajinou, větvila se do dílčích ramen a během klidných sezonních povodní ukládala jemné prachovité a jílovité sedimenty. V klimaticky rozkolísaném období naopak vymílala břehy, rozšiřovala a prohlubovala své koryto," popisuje Filip Stehlík.
Vědci také získali důkazy, že obiloviny se tady začaly pěstovat na přelomu letopočtu a do 12. století v okolí řeky rostly duby a borovice. V té době začali krajinu přetvářet pastevci.
V korytě řeky vědci objevili i kůly. Odhadují, že pocházejí ze 13. století, a domnívají se, že nejspíš podpíraly nějaký most či lávku. Pylová zrna naopak prozrazují, že od 16. století tady lidé začali pěstovat vinnou révu. Podobný průzkum se ve světě dělá i na jiných řekách. V Česku se prováděl například na Labi.
