Po tom, co bylo město roku 1226 prohlášeno za královské, přitahovalo řadu obchodníků. A protože bylo Znojemsko spíše zemědělskou oblastí a řada lidí se tady zabývala prodejem ovoce, zeleniny a vína, jež ale podléhají rychlé zkáze, museli lidé vyřešit, kde svoje produkty budou skladovat.
A proto začali pod svými domy hloubit sklepy. Jedním z nových exponátů je tak obchodník a také měšťanská rodina.
Celý středověk byl rovněž protkán válečnými konflikty a Znojmo leželo na hranicích Rakous a zemí Koruny české. Nikdy nebylo jisté, kdo vyhraje, často to byl ten, kdo se lépe ukryl. Proto začali Znojemští hloubit další patra podzemí, druhá a třetí, místy čtvrtá.
Zatímco první patra ve sprašových vrstvách, kde jsou zmíněné sklepy, zvládali měšťané svépomocí, na další patra z žuly a ortoruly si zvali pomocníky.
„Říká se, že znojemské podzemí hloubili havíři z Jihlavy, což je v jedné chodbě doloženo jejich cechovním znamením. Tam, kde to umožňovaly kouřovody, používali metodu sázení ohně – skálu obložili dřevem, zapálili a rozpálenou skálu polili studenou vodou a ona popraskala. Do děr se zarazily klíny namočené ve vodě a to dál narušovalo horninu, pak přišly na řadu majzlíky a kladiva. Nejspodnější patra pak dělali havíři z Kutné Hory,“ popisuje průvodce znojemským podzemím Milan Závacký.
Za den se havíři dostali jen do centimetrové hloubky, podzemí se budovalo celá čtyři století.
Předkloněným nepřátelům obránci sekali hlavy
Plnilo významnou obrannou funkci a na jedné ze zastávek tak návštěvníci nově uvidí také střet obránců s nepřátelským vetřelcem.
Toto téma je opředeno několika legendami. Ta první mluví o tom, že když do Znojma přitáhli Švédové, místní se ukryli v podzemí, kde si také zatopili. Švédové tak přijeli do města, kde se kouřilo z komínů, ale domy byly prázdné a plotny studené. A když z nich náhodou někdo do podzemí zabloudil, utopil se v přepadové studni. Jeho tělo pak Znojemští vynesli pod rouškou noci na ulici. Když ho ráno našli švédští spolubojovníci, lekli se a odtáhli.
V podzemí také existuje „myší díra“, místo, kudy se musel nepřátelský voják protáhnout v předklonu. A než se narovnal, sťal mu jeden obránce podzemí hlavu a další odtahoval těla.
Další legenda zase mluví o statečném obránci Theodorovi, který v době třicetileté války lákal do podzemí v přestrojení za mnicha švédské vojáky ke studni a nechával je tam utopit.
Zajímavostí je expozice koster a rakví představující pohřebiště. Ačkoli v podzemí se nikdy nepohřbívalo – jde o ukázku pohřební krypty. Nechybí mučírna, i když i ta reálně bývala jinde, a to pod znojemskou radnicí.
K vidění jsou postavy skřetů, což měli být původně dva znojemští vinaři pančující víno, a figurína alchymisty. „Při sanaci podzemí v šedesátých letech se skutečně našly fragmenty baněk a jiného alchymistického náčiní, takže se můžeme domnívat, že tu alchymisté skutečně bádali,“ poukazuje Závacký. Další expozice se věnuje i živočichům žijícím v podzemí.
Některé z figurín sem byly instalovány před devíti lety, i ty se dočkaly renovace. Veškeré prvky rekvizit jsou vyrobeny z trvanlivých, syntetických materiálů, aby odolaly náročným klimatickým podmínkám. Do oprav stávajících scén a výroby nových investovalo město 900 tisíc korun.
