Před pětadvaceti lety napsali poprvé komisaři na tabuli rozpis tréninků na Masarykově okruhu. Tak se začala psát historie novodobého automobilového závodění v Brně.
Co tomuto okamžiku předcházelo? Vše začalo v květnu o patnáct let dříve, kdy se italský jezdec Luigi Rinaldi zabil o zeď řídicí věže starého závodiště, které vedlo z větší části po obyčejných silnicích. Po nehodě, při které Rinaldiho auto zabilo traťového komisaře, měli v Brně jasno: moc dlouho už tady závodit nebudeme. To se ostatně brzy potvrdilo. Automobilové mistrovství v Brně okamžitě skončilo a udržet to motocyklové bylo rok od roku těžší.
OBRAZEM: Stavba okruhu |
Nová trať začala vznikat až po dalším desetiletí, jen výběr lokality zabral pěkných pár měsíců. Mezi jezdci oblíbenému okruhu totiž padla za oběť část cenných Podkomorských lesů a vlastně i část Pohádky máje, malebného lesa mezi přehradou a Žebětínem, o kterém psal Vilém Mrštík.
Těsně před začátkem stavby však tehdejší ministr zemědělství projekt zastavil. O jeho rozběhnutí se musel zasadit předseda komunistické vlády Lubomír Štrougal. "Nakonec jsem se rozhodl napsat stručný, ale věcný dopis Štrougalovi. Nikomu jsem o tom neřekl, jen moje sekretářka o tom věděla, protože jej psala," vzpomínal před lety v MF DNES Miroslav Čada, bývalý motocyklový závodník a budoucí ředitel okruhu, jedna z osobností, díky nimž okruh stojí. Možná by se však patřilo napsat místo "díky" slovo "kvůli". Minimálně členové Českého svazu ochránců přírody by ony výrazy zaměnili.
"Ta stavba je vřed. Není jediný důvod, snad kromě tradice, aby byl okruh v Brně. Tehdy byla idea realizovat jej na výsypkách hnědouhelného dolu v Mostě. Ostatně tam ten okruh skutečně vznikl," popisuje člen komise životního prostředí Brna, ekolog a aktivista Mojmír Vlašín. I více než pětadvacet let od sporů o stavbu okruhu je spojení Čada–Vlašín něco jako oheň a voda.
Masarykův okruh byl v Brně vždy pojem a tak se na stavbě scházeli i v zimě desítky nadšenců, kteří s prací pomáhali.
Na to, jaké profesionály chtěli motorističtí nadšenci do Brna přilákat, se stavělo poměrně legračním způsobem. Dráha se platila z peněz na opravy silnic, peníze na boxy, řídicí věž a další zázemí se sháněly těžko. A vstupní brána, toalety u tribun nebo budky traťových komisařů jsou dokonce dílem akce Z.
"Dráha naprosto vyhovuje, když se podíváte do programu mistrovství, tak je dokonce jedna z nejširších a je na velmi vysoké úrovni," potvrzoval kvality dráhy i legendární motoristický novinář Amos Krejčí, který nedávno zemřel.
Do Brna se vrátilo motocyklové mistrovství
Ať tak či onak, v roce 1987 se okruh otevíral a hned se na něj po čtyřleté pauze vrátilo mistrovství světa motocyklů. "Při závodě nedošlo k žádné tragédii, a to byl jasný signál, že nám mistrovství zůstane," vzpomíná Čada. Brno navíc kvalitou značně přesahovalo Hungaroring a díky kontaktům na motoristické federace snadno trumflo i dříve dokončený mostecký autodrom.
Pachuť ze zničeného lesa však zůstala. O stavbě v cenné lokalitě dokonce vznikl amatérský film Jak se do lesa volá, ve kterém se objevily i pokoutně pořízené záběry ze stavby. Kromě ekologů nejsou z okruhu nadšeni ani v Žebětíně. "Před rokem 89 snad nebyl pro nikdo. Dnes už z toho má spousta lidí ekonomické výhody, takže je to nejednoznačné," říká Vlašín.
Celých pětadvacet let se Žebětín učí s okruhem žít a jde to stále lépe. "Brno si musí uvědomit, že veletrhy a okruh jsou to, co mu dávají ve světě jméno," zdůrazňoval vždy brněnský patriot Amos Krejčí.
