Téměř 29 tun mrkve, 12 tun hovězího masa, čtyři tuny makrel nebo tři tuny pečiva projde ročně rukama pracovníků z centrální přípravny krmiv v brněnské zoo. Právě na fungování zahrady na Mniší hoře, kam míří přes 300 tisíc návštěvníků za rok, se zaměřil další díl seriálu Zákulisí letních cílů.
Na svoji pravidelnou dávku granulí a zeleniny čeká také pětice žiraf síťovaných, které každé ráno vyplazují mlsné, až půl metru dlouhé jazyky na chovatelku Šárku Neveselou.
Jídlo jim občas podává přímo z ruky, její odměnou je pak uslintaný polibek. „Kromě dvou druhů granulí musíme hlídat, aby měly neustálý přístup k senu z jetele. Dáváme jim také zeleninu nakrouhanou na jemný salát a vitaminy,“ popisuje stravu přežvýkavců Neveselá.
A nesmí zapomínat ani na okusy, tedy vrby či jehličnany „zavěšené“ vysoko nad hlavami návštěvníků, které nahrazují africké akáty. Těch jsou žirafy žijící ve volné přírodě schopné zlikvidovat i 70 až 80 kilogramů denně. „Na to by ale české lesy ani nestačily. Žirafy jsou navíc hrozně vybíravé, stačí, když okus spadne na zem, a už se ho ani nedotknou,“ směje se Neveselá.
Největší slabost má pro nejstarší sedmnáctiletou samici Janette, která má jako jediná svůj vlastní vnitřní box. Další z žiraf totiž disponuje „cholerickou“ povahou a ostatní pošťuchuje. Na stará kolena si tak Janette zaslouží klid.
V noci zůstávají pouze hlídači
Neveselá se kromě žiraf každodenně stará také o další savce ze safari – buvolce, buvoly, velbloudy či zebry.
„Ty jsou oproti žirafám nenáročné. Pečuje se o ně podobně jako o koně domácí. Nemusíme hlídat teplotu, mohou běhat i ve sněhu. Zato žirafám v zimě pořád přitápíme, vnitřní teplota jejich boxů nesmí klesnout pod 16 stupňů,“ objasňuje Neveselá.
Poté co každé ráno zvířata nakrmí a pečlivě si jejich stav zaznamená do deníků, vypustí je do venkovních výběhů, kde jsou pod dohledem zvídavých návštěvníků.
Minimálně další dvě hodiny pak chovatelka uklízí boxy a až do večera obstarává další zvířata. Když se brány zoologické zahrady zavřou, odvede stáda zpět dovnitř a tím končí i její pracovní den, stejně jako ostatních kolegů. Přes noc rozlehlý areál střeží pouze noční hlídači.
Mořské podmínky dotváří počítač
Když návštěvník při prohlídce narazí na pavilon plazů, obojživelníků a ryb, nejspíš ho nenapadne, že právě prochází kolem nejnáročnější expozice v celé brněnské zoo. Příprava a udržování vhodných podmínek v pestrobarevných akváriích je hotová alchymie, která se může snadno zvrtnout v katastrofu.
Zákulisí letních cílů |
Mořská voda se připravuje z obyčejné filtrované vody, do které se z velkých pytlů sype umělá sůl. Do slané vody pak počítač automaticky dávkuje další látky, díky nimž je možné napodobit specifické mořské podmínky.
„Je to hrozně křehký systém. Jednou ráno jsem přišel do práce a místo akvária našel jen zakalenou nádrž, do které bylo sotva vidět. Přestože jsme vodu rychle odčerpali, více než polovina korálů a rybek to nepřežila,“ vzpomíná posmutněle koordinátor Petr Šrámek, který chod expozice řídí.
Právě oddělení plazů a obojživelníků se může chlubit celoevropskou raritou – jedinou chovnou skupinou severního poddruhu vzácných želv pavoukovitých. Před několika týdny se zde narodilo druhé mládě a další dvě vejce čekají na vylíhnutí. To však může trvat klidně dalšího půl roku.
S návštěvníky jsou větší trable než se zvířaty
Vzácností brněnské zoo je i odchov ledních medvědů. „Pro nás je to už celkem normální, čas od času se tu nějaké medvídě narodí. Ale ve světě to rozhodně není žádné pravidlo. V roce 2015, kdy v naší zoo přišlo na svět poslední mládě, se na celém světě narodilo v zajetí jen šest dalších ledních medvědů. V blízkém okolí se to žádné zoologické zahradě nedaří,“ upozorňuje mluvčí brněnské zoo Michal Vaňáč.
O její chod pečuje zhruba stovka zaměstnanců. Obstarávají nejen zvířata, ale dohlíží také na návštěvníky.
„Prakticky všude máme cedule, které hlásají, aby lidé zvířata nekrmili. Často to ale nerespektují. Dokonce se nám stalo, že do expozice k velbloudům, kde návštěvníky od zvířat dělí pouze příkop, vlezla jedna paní. Myslela si, že je velbloud mrtvý, a chtěla ho oživit. On však pouze spal,“ vypráví Vaňáč.
Zřídka musí zaměstnanci zahrady řešit opačný problém – tedy že zvířata z expozic utečou a dostanou se mezi lidi. Před víc než týdnem se strážníkům za pomoci hasičů podařilo odchytit urzona kanadského. Tvor, jemuž se přezdívá dikobraz stromový, byl mimo zoo dva týdny, než ho lapili v jedné ze zahrad v brněnských Medlánkách.
Na seznamu nejznámějších „útěkářů“ si však první místo drží pavián dželady jménem Heiko, kterému se v minulosti podařilo uprchnout hned dvakrát. „Troufám si říct, že zvířata utečou jen vzácně. Stane se to v průměru jednou za rok. Většinou se zdržují u svých expozic, vědí totiž, že tam mají stálý přísun potravy,“ tvrdí Vaňáč.
Nový vchod a dinosauři
Zoo však láká hlavně na jiné příběhy. Od příštího května se lidé můžou těšit na Prehistoric park – výstavu dinosaurů, kteří se minulý týden přestěhovali ze zrušené expozice ve Chvalovicích.
„Chystáme čtyři nové stany s dinosaury, do nichž návštěvníci zvlášť zaplatí vstupné. Rádi bychom tam také zařadili sekci doby ledové s mamutem,“ popisuje Vaňáč.
A jednu novinku návštěvníci využívají od začátku července – pro letní sezonu zoo až do konce srpna otevřela dočasný vchod z odstavné plochy v Kníničkách.
