Bobr má nejraději měkké stromy – vrbu a topol, a když v lokalitě nejsou, vrhá se na ekonomicky cennější duby či jasany. Právě na dubech vzniká největší finanční ztráta.
Odborníkům ale zatím chybějí poznatky, jaké dřeviny si hlodavec vybírá v různých prostředích.
„Z výsledků je pro nás zásadní, že v případě, že jsou na místech s duby i měkké dřeviny, tak se poškození dubů zásadně snižuje. Potvrdili jsme si hypotézu, že měkké dřeviny dokážou snížit škodu,“ popisuje Ondřej Mikulka z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Proto už testují nárazníková pásma tím, že u vody vysazují dřeviny z pohledu lesních hospodářů nedůležité a nenáročné – zmíněné vrby a topoly.
„Ačkoliv víme, že by to mohlo fungovat, může nastat problém se zakládáním takovýchto porostů. V praxi mohou tyhle plochy narážet na legislativu, efektivnost nebo problém s výsadbou a zajištěním v různých oblastech,“ upozorňuje Mikulka, že je třeba ještě spoustu věcí vyřešit.
Experimentální pásmo zakládají na polesí Tvrdonice, jednají i o Strážnici či Litovli. Jde o místa, která bobr vyžral a vytvořil tak bezlesí.
„Lesníci jsou povinni tyto plochy opětovně vysadit, ale jejich snažení bývá často marné, protože bobři se po deseti patnácti letech do porostů vrátí. Dřeviny jako dub však nemají velkou schopnost se zmlazovat proti právě vrbě nebo topolu,“ uzavírá Mikulka.
Bobři jsou zvláště chránění živočichové. Jen když hrozí, že kvůli jejich noře prosákne ochranná hráz, žádají vodohospodáři o výjimky k zásahu do jeho teritoria.
Past nalíčená u ohlodaného stromu:
